Brusel nepovede s Maďarskem řízení za uprchlíky, ale za únos státu

Europoslanci ve středu hladkou a pohodlnou většinou poslali Maďarsko do oficiálního kárného řízení. Přesněji řečeno: doporučili Evropské komisi, aby podle sedmého článku Lisabonské smlouvy zahájila s Maďarskem disciplinární proces kvůli obavám z narušování základních demokratických pravidel. Evropská komise tak učiní - což je dobře. Viktor Orbán v úterním emotivním projevu obvinil europoslance, že chtějí Maďarsko trestat za to, že se vrací ke křesťanským kořenům a že odmítá přijmout prouprchlickou politiku Bruselu. Obé jsou řečnické figury a ani jedno není fakticky pravda.

Je takřka jisté, že řadě europoslanců se ze srdce příčí nenávistná slova Viktora Orbána o imigrantech z Afriky a Blízkého východu, jakož i o jeho názorových odpůrcích. To ale není to, oč tu jde. Zpráva poslankyně Sargentini, na jejímž základě bylo doporučení přijato, nepojednává o křesťanských hodnotách, o přijímání uprchlíků ani kvótách. Uprchlíci jsou zmínění jen v té části, která popisuje konkrétní porušení lidských práv. Jádrem zprávy je dlouholetá obava, že došlo k únosu maďarského státu elitou strany Fidesz.

Orbánova strana Fidesz se od roku 2010 po většinu času těší ústavní většině; volby vyhrává, což je nerozporné. Potíž vidí kritici v tom, jak poté s touto mocí nakládá. Pomocí technicistních novel dosadil Fidesz na soudy i prokuraturu své lidi, a tak je ovládl. Vytvořil také ve státní správě nové posty, které obdařil ohromnou mocí. Taktéž tam dosadil své proponenty a učinil je prakticky neodvolatelnými. Mění volební zákon tak, aby dosáhl oné ústavní většiny, i když pro něj v posledních dvou volbách hlasovala méně než polovina občanů.

Míra a nepokrytost korupce, s níž jsou zneužívány státní i evropské peníze a směrovány do kapes úzké skupiny lidí kolem premiéra Orbána, jsou na evropské poměry těžko představitelné. Fidesz pro ni dokonce vymyslel vlastní politologickou teorii - jde o “znovuvytváření maďarské finanční elity”. A tato elita mimo jiné skupuje nezávislá média, a tím opět omezuje prostor pro opoziční hlasy. To jsou důvody, proč teď Maďarsko míří ke kárnému řízení. Které ostatně není nijak trýznivé -  jak vidíme na případě Polska, kde už probíhá kvůli změnám v tamní justici, které Evropská komise považuje za okleštění nezávislosti.

Řízení nabízí vládnoucí straně příležitost aspoň rétoricky bránit nezávislost vlastní země „před Bruselem“. Může se pokusit svou politiku sousedům vysvětlit. O to koneckonců v řízení jde. Trest – tedy odebrání hlasovacích práv - může ostatně přijít jen obtížně. Je k němu třeba souhlas všech ostatních členských zemí a Polsko a Maďarsko již uzavřely v tomto směru vyslovený pakt, že se navzájem nevyautují.

Přesto a proto je nutné, aby Evropská komise a ostatní členské státy předpisy dodržovaly a postupovaly podle daných předpisů vždy, když některá země zásady porušuje a zlovolně těží z toho, že EU je spolek založený na dobré vůli. Jinak by celé evropské soužití ztrácelo smysl.