Arciterorista Bagdádí je mrtev. Bohatství Islámského státu ale nezmizelo

Několikrát již během posledních let prolétly éterem zprávy o smrti vůdce tzv. Islámského státu (IS), které se nakonec nepotvrdily. Nyní je tomu jinak, Abú Bakr Bagdádí je mrtev. “Byl zlý a násilný, zemřel zlou a násilnou smrtí,” řekl americký prezident Donald Trump, když v neděli dopadení arciteroristy oznámil. A dodal, že by se mělo zveřejnit video z úspěšné americké operace, které ukáže, že lídr IS “nezemřel jako hrdina, ale jako zbabělec”.

Americké speciální jednotky lídra IS dopadly v syrské provincii Idlíb, pár kilometrů od turecké hranice. Ve chvíli, kdy nebylo úniku, se Bagdádí v jednom z tunelů vedoucích z jeho domu vyhodil do povětří, a zabil přitom i tři ze svých dětí. Zatím není známo, zda na tomto místě pobýval delší dobu, nebo zda sem - jak na Twitteru naznačuje například přední americký expert na syrské rebely a islamisty Charles Lister - teprve přicestoval z Iráku či východu Sýrie, možná s cílem vyjednávat s místními džihádisty.

Situace v samotném Idlíbu, kapse odporu proti diktatuře Bašára Asada, je zvenčí dosti nepřehledná. Oblast kontrolují islamistické milice, které původně vyrostly z Al-Káidy (unikátní vhled do života zdejších extremistů nabízí film O otcích a synech uvedený vloni na festivalu Jeden svět). Během osmi let syrské války tato skupina v syrské společnosti zakořenila a ukázala se být na bojišti nejefektivnější silou tábora, který se snažil svrhnout Asadův režim. Tito radikální islamisté byli současně nepřáteli tzv. Islámského státu, z Idlíbu jej v minulosti vyhnali a mnohokrát zakročili proti buňkám IS.

Idlíb tedy - podle Listera a dalších expertů na syrský džihád - pro vůdce IS nebyl bezpečným teritoriem. Kromě nejsilnější islamistické milice - známé pod zkratkou HTS - však v Idlíbu operují i další, ještě výrazně radikálnější skupiny. Fungují tu pašerácké sítě ISIS a v posledním roce sem do bezpečí pravděpodobně uteklo přes sto bojovníku IS. Další detaily o hostitelích Bagdádího a jeho měsících na útěku se jistě v příštích týdnech dozvíme.

Americké speciální komando na místo nočního zásahu přiletělo osmi vrtulníky, které měly povolení přeletět přes Ruskem kontrolované území Sýrie. Hlavní velitel syrských kurdských milic Mazloum Abdi Kobani napsal na Twitter, že smrti Bagdádího předcházela “pět měsíců trvající společná zpravodajská operace v terénu a přesné monitorování.”

Pokud je to pravda, pak dopadení Bagdádího obsahuje ironickou pointu: Američané těžili z úzké spolupráce s kurdskými milicemi, které Trump v posledních dvou týdnech hodil přes palubu. Ironií na druhou by bylo, pokud by k dopadení Bagdádího vedly také informace od idlíbských džihádistů HTS a Turecka, tedy úhlavních nepřátel kurdských milic, jež má v Idlíbu pravděpodobně spoustu kontaktů a zpravodajců. To naznačuje v tomto vlákně syrsko-americký výzkumník Hassan Hassan, autor jedné z nejznámějších knih o IS.

Klíčovou a otevřenou otázkou je, co smrt Bagdádího znamená pro budoucnost jeho extremistické organizace. Džihádistické hnutí nezávisí na konkrétních arciteroristech, odstraněného lídra a poraženou skupinu v minulosti vždy snadno nahradilo novými bojovníky či novými organizacemi. Teroristé nejsou příčinou krize Blízkého východu, jejich vzestup je naopak důsledkem tamních hlubokých problémů. Konkrétně v Sýrii využil IS občanskou válku, v Iráku těžil z toho, že zde jsou menšinoví sunnité odstrčení na okraj. Mladí lidé ve většině arabského světa dostávají špatné vzdělání, ve špatně řízených ekonomikách mají problém najít práci i založit rodinu a jejich frustrace je živnou půdou názorové radikalizace. Tyto problémy přetrvávají i po smrti lídra IS a poskytují živnou půdu, ve které se zítřejším džihádistům může dařit.

Nejasné také je, jak Islámský stát využije své finanční rezervy. Nebyl mezi teroristickými skupinami výjimečný jen svou brutalitou a tím, že na území Iráku a Sýrie založil chalífát se sedmi až osmi miliony obyvatel, ale také nebývalým bohatstvím. Roční příjmy přesahovaly půl miliardy dolarů. Hlavním zdrojem IS v době jeho růstu bylo plenění bank v dobytých městech včetně půl miliardy dolarů uloupené v roce 2014 z pobočky irácké národní banky v Mosulu. Po konsolidaci moci nejvíce peněz získával výběrem daní, poplatků a cel na ovládaných územích a také z ilegálního prodeje archeologických památek a ropy. Prodával ji překupníkům do Turecka, Asadovu režimu i umírněným syrských rebelům; ve válečné ekonomice zkrátka všem.

Jak psal Respekt v březnovém článku Džihádista drží kasu, IS se pravděpodobně podařilo „odklonit“ do bezpečí stovky milionů dolarů. Peníze ukládal do zcela běžných firem na Blízkém východě, nejčastěji v Iráku a v Turecku. Při podzimním zásahu kurdských bezpečnostních složek proti buňce džihádistů v iráckém Kurdistánu byly objeveny dokumenty, které dokládaly podíl IS v iráckých hotelích, obchodech s ojetými auty a náhradními díly, ve směnárnách, farmách i klinikách. Nejvíce peněz bylo z chalífátu vyvedeno pomocí stovky let starého finančního systému zvaného hawala. Další vysoké obnosy peněz a zlata podle The Washington Post IS zakopal ve skrýších v syrské a irácké poušti. Tyto peníze mohou sloužit k placení teroristických operací či ležet na bezpečném místě, dokud se neobjeví vhodná příležitost k obrodě IS.

Se vší touto opatrností a vědomím, že džihádisté a jejich ideologie nemizí, je nicméně závěrem na místě jistá úleva. Byl dopaden a zabit člověk, který má na svědomí nezměrné utrpení tisíců obětí jeho džihádu a milionů lidí, kteří žili pod jeho krutovládou nebo kvůli ní utekli ze svých domovů.