Anděla

Častokrát se mi o tom domě zdávalo. Žila tu má babička, vyrostla tu máma. Na zahradě, na louce, ve větvích jabloně… Strom je pryč, skácel jej nový majitel.  Babička nám odešla a po pár letech jsme nechali odejít i dům. Má mysl je ale odejít nenechala, v noci se vzpomínky měnily ve sny.

Jednoho dne jsem se vrátila. S bušícím srdcem stála v zahradě, tak cizí a důvěrně známé. Uprostřed osamoceného vzduchu, opuštěných stromů, střech, které se propadnou; už za chvíli, ale teď ještě ne. Přišla jsem s mámou. Cítily jsme dech trávy, dotkly jsme se vánku…

I used to dream about the house a lot, I still do at times. My grandmother lived here, my mother grew up here, on the garden, on the meadows, on the apple tree. The apple tree is gone, the new owner cut it off. My grandmother left and some years later we let the house go. But my mind didn't and in the night transferred my memories into dreams.

One day, with a restless feeling I came back. With a heart beating I was standing in the midst of the garden that was no longer ours. In the midst of lonely air, left alone trees, the roof that might break any minute, but not now. I took my mom along. We smelled the grass, we touched the air…