Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Ost-blog

Slováci, Romové a rozdíl v čase

„Při Revúci, blízko továren na lepenku, jsou cikánské jámy a brlohy. Ach, těm šuhajci pokoje nedají. Vsickni plným hrdlem: úhuhú. Až se cikán, ještě i v tmavé noci černý, polekal a z brlohu vyskočil. Cikánskou děl cosi řečí a pěstí hrozil.“

Takto s láskou píše o slovenských šuhajcích český učitel a spisovatel Karel Kálal v roce 1905 v knize Slovensko a Slováci. „Hej, mám rád krásné Slovensko, mám rád jeho milý lid,“ píše v úvodu. Přestože se Slováků mnohdy štítil. Takto popisuje svoji návštěvu kysucké vesnice v roce 1897: „Uvítala mne žena, skoro nahá, nečistá, s vlasy rozcuchanými, hubená… Chtěl jsem otevřít okno, ale bylo přibité, tož jsem otevřel dvéře, abych se neudusil. Stálo tu jedno lůžko, bez peřin, jen černá sláma v něm, stolu žádného. Chorý syn leží před domem, jedno děvče je blbé a němé, druhé jako divoch špinavé a rozcuchané“.

O sto let později se mnozí Slováci dívají se stejnou štítivostí na Romy. Ale na rozdíl od Kálala, který měl Slováky rád a chtěl jim pomoct, většina Slováků Romy ráda nemá a pomoct jim nechce.

O víkendu pochodovaly městem Partizánske na středním Slovensku tři tisíce lidí a protestovali proti Romům. Známý nacionalista Marián Kotleba si přivedl do vesnice Krásna hôrka – nedaleko Revúcej, o níž píše Kálal - stovky extremistů s cílem „uklidit odpad“, míněno romskou osadu nedaleko vesnice. V obou případech musel Romy chránit kordon obrněných policajtů.

Bylo jen otázkou času, kdy se napětí mezi Romy a bílou většinou stane jedním z hlavních témat společenské debaty i politiky. Právě v těchto týdnech se to děje a už to tak na dlouhá léta zůstane.

Nejsem schopen odhadnout, jak bude tato debata vypadat za deset let, ale vyhlídky jsou nevalné. Stačí si všímat jazyka. Politici z vlády i opozice mluví jedním jazykem o „nepřizpůsobivých občanech“, jak to ostatně známe i z Česka.

Jelikož promlouvají výhradně k bílé většině, Romové se stávají jen nechtěným objektem jejich zájmu, problémem, který musí být řešen a který je už dávno odlidštěn - jako kdyby Romové nebyli stejné lidské bytosti jako všichni ostatní. Nevzpomínám si, že by kterýkoli ze slovenských politiků kdy vyjádřil vůči Romům něco jako soucit, natož lásku, kterou se tak ochotně zaklínají, kdykoli je řeč o Slovácích.

Bylo by jistě naivní žádat od slovenských politiků i od bílé většiny, aby Romy milovali. Kdoví, možná jim až příliš nepříjemně připomínají sebe sama v ne tak dávné minulosti.

Karel Kálal vzpomíná na slovenské dráteníky, kteří „měli jen po jedné košili, kterou si dobře vymastili špekem a vytřeli rtutí, aby se jim do ní neusadil hmyz. Uléhali oblečení a ráno vstavše umyli se zhruba nebo nic…“ Z Kálalovy knihy čiší láska a soucit se Slováky (a neláska k Cikánům) - však také po vzniku Československa pomáhal budovat slovenské školství.

Máme dnes stejný úkol vůči Romům a pokud nebudeme schopni alespoň soucitu, této základní empatie, která nás všechny polidšťuje, dopadneme všichni velmi špatně.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].