Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Nad pěnou

Krásný závistivý rok 2011!

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt

Závist je základní lidská vlastnost. Takové lehké pokřivení charakteru. Jeden ze sedmi hříchů v katolické nauce. Taky typický znak Čechů, říká se. A tak dále. Je to ovšem i nenápadný barometr civilizačního stádia společnosti.

Prosakuje to různými sociologickými studiemi a dává to smysl, protože a) nejvíc závidíme těm, kteří nám jsou nejpodobnější a b) nejvíc závidíme něco, co bychom také teoreticky mohli mít. Závist tak obnažuje, jaké hodnoty dané lidské společenství uznává.

Před dvěma lety proběhl na britských ostrovech průzkum toho, co Angličané závidějí a vzešly z toho docela případné věci. Začneme-li od nejmladších zkoumaných, náctileté dívky nejvíc závidějí jedna druhé menší pozadí – tady lze mluvit o univerzálnosti zjištění, protože podobně by to dopadlo zřejmě i v Česku. O něco starší Britky záviděly svým vrstevnicím manžela-fotbalistu. Tady už lze naopak mluvit o drobném rozdílu: v zemi napěchované nejlepšími kluby a nejlepšími hráči světa je to srozumitelný závěr, v Česku by to naopak bylo lehce překvapivé.

Ve věkové kategorii nad třiatřicet let se často objevovaly majetek, prestižní vzdělání, funkce, vůbec nejčastěji to ale byl „social status“ – společenské postavení. A zase: pádný závěr, pokud si člověk uvědomí, že Británie je sociálně docela rozkastovaná země, zároveň ovšem přející individuálnímu úspěchu, který je mnohdy navzdory sociálně předurčenému osudu. Posunout se na společenském žebříčku nahoru proto může být hnací silou/předmětem závisti.

V Česku žádný podobný průzkum zatím neproběhl, proto můžeme jenom tušit, jak by dopadl. Určitý návod k tomu poskytují „barometry vzteku“ – internetové diskuse na zpravodajských serverech, z nichž vyhřezává, co Čechy štve, co neodpustíme a co závidíme.

Tak například když se během letošních povolebních vyjednáváních rozhořela nová debata o „čistotě“ hlavního konstruktéra TOP 09 Miroslava Kalouska, diskutujícím na portálu idnes.cz nevadilo Kalouskovo počínání při přivatizaci Omnipolu nebo na ministerstvu obrany; předmětem kritiky se stal fakt, že si za nejasných okolností pořídil několikamilionový byt v Praze, byť šlo o řádově jinou částku než za jakou byl ve svých funkcích zodpovědný.

Anebo takzvaná toskánská aféra Mirka Topolánka. To, že v roli premiéra trávil dovolenou s kapitány českého průmyslu, o němž poté rozhodoval, v debatách nikoho dvakrát netrápilo. Vztek našince si na sebe Topolánek poštval tím, KDE dovolenou trávil – že se „naparoval jak fanfarón,“ jak se objevilo v jednom chatu, u rozlehlé vily s bazénem, kterou si průměrně vydělávající Čech nemůže dovolit.

Závidíme tedy, zřejmě i kvůli dobám nedávno minulým, hmotný luxus, kterým se můžeme obestavět, zavřít se v něm a vevnitř si to krásně užívat.

Ostatně kdyby se Topolánek potkal se šéfem ČEZ a dalšími, řekněme, na pražském sídlišti Prosek, asi by z toho skandál nebyl. Panelák nikdo nikomu nezávidí. Skoro by se dalo vsadit, že by se žádná „prosecká aféra“ nekonala, byť by byl původ peněz na zapůjčení bytu stejně pochybný jako v případě toskánské vily a v obýváku by s Topolánkem seděli titíž lidé.

S bohatšími Brity by Toskánsko pravděpodobně nehnulo, sami se tam jezdí houfně dovolenkovat. Když země letos žila skandálem o zneužívání poslaneckých náhrad zákonodárci, lidé na ně byli navztekaní právě kvůli tomuhle a vyčítali jim každou zpronevěřenou libru. Že se za to mnozí poslanci „naparovali jak fanfaróni“ v luxusních londýnských domech, bylo vedlejší.

Závist není nutně špatná vlastnost. Pokud motivuje k lepším výkonům, je dokonce prospěšná. Tento týdeník ji příští rok v rámci společenských témat prozkoumá, a přinese mnohem víc. Tak si do nového roku přejme, abychom záviděli „líp“ – třeba úspěch, společenskou prestiž, čistý štít. Možná i tím donutíme zdejší volené zástupce, aby se „nenaparovali jak fanfaróni“ před toskánskými vilami.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].