Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Zahraničí

Víc Čech než Němec?

Nestává se příliš často, aby se na Plzeňsku ocitl populární novozélandský komik a hledal tam kořeny svého smyslu pro humor. Jsou víc české nebo německé? Tohle přesně řešil Ewen Gilmour (46) jednoho červencového dne na Stodsku. Odtud totiž odešel na Nový Zéland v roce 1863 jeden z jeho předků, etnický Němec.

Kdy jste se dozvěděl, že máte na Plzeňsku předky?
Když mi bylo asi 21, někdo v rodině udělal genealogii našeho rodu a zjistil, že jeden z našich předků přišel na Nový Zéland z Nýřan a že mluvil německy. Jmenoval se Wenzel Reisima a bylo mu 18 let, když odešel. Měl spoustu sourozenců, ale odešel z celé rodiny sám. Představte si to! Musel tu být asi hodně nešťastný, aby si sbalil kufry a odešel tisíce kilometrů do neznámých končin, kde ani nevěděl, co ho tam čeká.

Ewen Gilmour na Plzeňsku / Foto: Naďa Straková • Autor: Naďa Straková
Ewen Gilmour na Plzeňsku / Foto: Naďa Straková • Autor: Naďa Straková

Co ještě o něm víte?
Po příjezdu na Nový Zéland se oddělil se od ostatních, který byla asi osmdesátka a kteří mířili do Puhoje, tehdy hustě zarostlého a kopcovitého kraje, dnes české vesničky nedaleko Aucklandu, a šel po svých. Usadil se v kraji Waikato, stal se řezníkem, oženil se a pořídil si dvanáct dětí. Potřebu zalidnit naši zemi si zkrátka vzal hodně k srdci (směje se).

Jak jste reagoval na to, když jste se dozvěděl o Wenzelovi Reisimovi?
Nejprve jsem se radoval, když mi řekli, že pocházel z Čech, v angličtině říkali Bohemia. Ve své mladosti jsem si spojoval slovo Bohemia, neboli Čechy, se slovem bohém, bohémský. Představoval jsem si, že musel mít umělecké sklony, žil nevázaně, ale pak mi někdo řekl, že to vlastně byli Němci. Němci? Zděsil jsem se. Neznal jsem tehdy žádného komika německého původu a do teď neznám. U nás nemají Němci zrovna pověst humoru milujícího lidu, spíš tvrdě pracujícího lidu, který na Nový Zéland přivezl pivo, vuřty a preclíky. Já měl tehdy pocit, že německý humor je založen na uklouznutí po banánové slupce. Jak můžu mít německé předky a živit se humorem, ptal jsem se tehdy sám sebe. Věděl jsem, že tehdy odešli z území, kde žili převážně Češi, tak jsem se rozhodl, že se vydám zjistit, jestli náhodou kořeny mé vášně pro humor nejsou víc české než německé.

Ewen Gilmour na Plzeňsku / Foto: Naďa Straková • Autor: Naďa Straková
Ewen Gilmour na Plzeňsku / Foto: Naďa Straková • Autor: Naďa Straková

A jaké je vaše zjištění?

Češi se podle mého rádi smějí, neberou se moc vážně, jsou nad věcí. To se mi líbí. Asi jim k tomu pomáhá pivo, což já mám také k smrti rád, takže zatím to se svými kořeny humoru vidím ve prospěch Čechů. Přenést humor přes hranice je těžké, protože spoustu toho se ztratí v překladu. Stoďané se mým vtipům překvapivě smáli jako Novozélanďané. Čeká mě ale ještě cesta do Německa, několik výstupů v Berlíně, tak uvidíme, kdo je na tom s humorem lépe.

Na Plzeňsko jste se vydal ve staré Škodě 100. Proč?
Přišlo mi to vtipné. Jako dítě jsem jich pár viděl na novozélandských silnicích a vždycky mě imponovalo. Taky mě fascinuje, že většina Čechů kdysi uměla svou škodovku opravit, tak jsem si říkal, co když se mi cestou rozbije auto, bude lepší jet ve škodovce. Naštěstí fungovalo jako hodinky celou cestu z Prahy do Stoda a zpět. Jen to v něm trochu víc hučí.

Co jste věděl o České republice, než jste sem přijel?

Ewen Gilmour na Plzeňsku / Foto: Naďa Straková • Autor: Naďa Straková
Ewen Gilmour na Plzeňsku / Foto: Naďa Straková • Autor: Naďa Straková

Nevěděl jsem toho mnoho, věděl jsem ale, že máte rádi pivo. Netušil jsem však, že je tu tak levné. Proto ho tady tolik pijete, že? (směje se) A proto tady většina mužů má takové pěkně kulaté bříško, přesně jako mám já. Možná jsem tedy opravdu víc Čech než Němec (směje se).

Je těžké živit se na Novém Zélandě jako komik?
Je to zatraceně těžké. Jsme malá země, pořád málo osídlená a klubů pro komiky je u nás jako šafránu. K tomu se všichni navzájem známe. Není to jako v Berlíně, kam zavoláte, sjednáte si show a přijdou lidé, kteří vás vůbec neznají a dokonce se vašim vtipům i zasmějí. Ale možná bych mohl začít dělat pořady tady – kdyby se všichni smáli jako ve Stodě, byl by to zaručeně úspěch.

O české vesničce na Novém Zélandě si budete moci přečíst v dalším sloupku Letem světem.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].