Už ve dveřích se omlouvala za to, že dorazila pozdě. Prý měla na dnešní večer připravené večerní šaty, které si kvůli pozdnímu příjezdu do Jihlavy bohužel nestihla vzít na sebe. Kdo v sále jihlavského kina znal ruskou básnířku, překladatelku a novinářku Natalii Gorbaněvskou, hned věděl, že jde jen o vtip. I ve svých úctyhodných šestasedmdesáti letech má energie a humoru na rozdávání, i když mluví o vážných věcech, jako třeba o protestu v osmašedesátém, dokáže lidi pobavit.
https://www.youtube.com/watch?v=hVLVI4zhogI&feature=g-upl
Debata se vesměs točila kolem její účasti na protestu proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Dne 25. srpna 1968 spolu s dalšími šesti sovětskými spoluobčany (někdy se uvádí sedmi) vyšli na Rudé náměstí, kde rozvinuli několik plakátů (Pryč od ČSSR!, Za naši i vaši svobodu aj). Paní Gorbaněvská stála s kočárkem, v němž měla tříměsíčního syna, a mávala československou vlajkou.
Netrvalo dlouho a dorazila hlídka. Jednomu účastníkovi vyrazili pěstí zuby, druhému nějaká paní mlátila kabelkou o hlavu a Natálii vyrvali československou vlajku a začali ji ničit. Když je upozornila, že se jedná o vlajku, na chvilku zaváhali a pak ji zas začali rvát. Gorbaněvskou hned kvůli malému dítěti nezavřeli. Na psychiatrické léčebně, kam ji později na tři roky zavřeli, si ale prožila své a v dokumentu Josefa Pazderky odvysílaného v ČT vloni reaguje emocionálně a odmítá se na toto téma bavit. Americká písničkářka Joan Baez k tomuto tématu napsala píseň jménem Natalia.
Kvůli vzpomínání Natalia Gorbaněvská z Paříže, kde žije v emigraci od roku 1975, ale do Česka nepřijela. Ostatně kvůli tomu už tu byla předtím několikrát.
Do Jihlavy a následně do Prahy přijela uvést knihu, která dokumentárně zpracovává, co se tehdy stalo. Nevynechala ani motivace svých spolu-demonstrantů. „Náš stud za to, co se dělo v Československu, byl větší než strach z toho, co bude,“ řekla jihlavským účastníkům debaty. Ve vzpomínkové knize nazvané Poledne také popisuje soudní proces se zadrženými, reakce společnosti, kruté důsledky celé akce, včetně jejího pobytu v blázinci.
Kniha vyšla v samizdatu, následně v překladech, jen český překlad přichází až nyní, 43 let po původním vydání. „Splácíme tím tak dluh, ačkoli s malým zpožděním,“ poznamenal rusista Tomáš Glanc, který Natálii Gorbaněvskou při jejím jihlavském a pražském pobytu doprovází.
Odkaz hrstky hrdinů, kteří se odvážili protivit politické vůli, i po tolika letech nemusí být v dnešním Rusku úplně mrtvý. Přímo na něj navázala ženská formace Pussy Riot, když vystoupila na tom samém místě s písní Putin se strachy podělal, ve kterém kromě vzpoury proti establishmentu zpívá i slavný slogan „za naší i vaší svobodu“.
Když se to dozvěděla Natália, potěšilo ji to. „Vlastně tak trochu cítím za jejich protestní akce zodpovědnost,“ říká k inspiraci Pussy Riot a vzpomíná, že oni v roce 1968 byli v podobné situaci. také nemohli jinak, než vyjádřit svůj nesouhlas s tehdejší vládou, také si vysloužili vězení a očerňování v oficiálním tisku. Proto Pussy Riot otevřeně několikrát podpořila. Současný „nedemokratický“ duch v Rusku jí nedá spát a víc než čemukoli jinému se věnuje blogování o tamní politické situaci. Její vzpurný duch ji i v pokročilém věku zkrátka nechce pustit.
Poledne, překlad Milan Dvořák, nakl. Torst a Ústav pro studium totalitních režimů, 2012, 312 stran
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
