Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kultura

Zpráva ze sklepení nevědomí

Alan Moore provází ve svém opulentním komiksu dílem H. P. Lovecrafta

Pro outsidery snažící se zvrátit řád měl komiksový tvůrce Alan Moore vždycky slabost. Definitivně tak rozebral mýtus nepřemožitelných superhrdinů a ve slavných Strážích z nich udělal pochybující maskované mstitele, kteří musí činit nelehká rozhodnutí na pozadí atomové hrozby. Jeho postava anarchistického revolucionáře bojujícího proti totalitnímu režimu v sérii V jako Vendeta zase inspirovala hnutí Anonymous. A jedním z takových vyděděnců je pro něj i americký hororový spisovatel H. P. Lovecraft (1890 – 1937).

Dobová kritika ho v první polovině minulého století buď ignorovala, nebo odpravila jako námezdního pisálka, ale jeho příběhy “nepojmenovatelného a nepředstavitelného” děsu nepřestávají přitahovat dodnes. Teprve v posledních dekádách se nicméně podivínskému spisovateli dostává většího uznání i mimo žánrové kruhy; je označován za průkopníka moderního hororu, vycházejí další sbírky jeho povídek s novými doslovy, vznikají další filmy a rozebírají ho kulturní teoretici. Moore už věnoval Lovecraftovi několik komiksů; ten nejrozsáhlejší z nich představuje dvanáctidílný Providence dokončený v roce 2017 a nedávno vydaný česky.

Na první pohled může působit jako průvodce po Lovecraftově díle, rodném kraji Provindence a fantazii, která sytila jeho příběhy. Zdaleka však nejde jen o pokornou poctu. Moore vtahuje čtenáře do temné hrůzy, děsům dává jasné obrysy a ukazuje mu sílu vyprávění v okultní detektivce. Zároveň si s ním pohrává a znejišťuje ho. A ve výsledku ho tak ještě naléhavěji vystavuje lovecraftovské otázce, jak tenká je hranice mezi noční můrou a realitou. Co je vlastně iluze - a jestli by některé věci neměly raději zůstat ukryté v sklepeních nevědomí.

Skrytá Amerika

Děj grafického románu zasadil Moore do období po první světové válce, kdy se rozpouštěla víra v racionalitu. Mladý novinář Robert Black z deníku New York Herald je na poslední chvíli vyslaný do terénu ulovit nějakou senzaci. Od podivného doktora se dozví o knize arabského učence, po jejímž přečtení někteří lidé zešíleli a jiným zajistila nesmrtelnost. “Pod společností, kterou ukazujeme světu, se ukrývá další země. Nepohodlná pravda, která číhá za naším neustálým předstíráním,” říká mu doktor Alvarez. Na Blacka taková slova obzvlášť zapůsobí: sám musel před okolím a redakcí skrývat svůj židovský původ, homosexuální orientaci a traumata. A rozhodne se proto o této skryté a pohřbené Americe “tvořené tajnými životy všech jejích občanů” napsat román.

Vydává se hledat starobylý svazek a při svém putování potkává postavy z Lovecraftových povídek. Prozkoumává odlehlé farmy i sklepení s katakombami, setkává se s podivnými sektami, rybími lidi, je svědkem démonických bakchanálií. A přestože se snaží výjevy neustále obhajovat rozumem a psychologickými poučkami, dostane se na pokraj šílenství.

Klíčem je Lovecraftova povídka Za stěnou spánku, která v komiksu očaruje i mladého reportéra. “Na základě svých zkušeností vůbec nepochybuji o tom, že člověk při ztrátě pozemského vědomí žije opravdu jiným, netělesným životem, velice odlišným od života, který známe,” přemítá v ní Lovecraft ústy psychiatra.  A vysvětluje tak původ mytologie, jež leží v základu autorovy tvorby a je založená na bájích o pradávných bytostech provozujících černou magii, které byly vyhnány z našeho světa a touží ho zase ovládnout. Stejně tak se tu objevují motivy čarodějnictví a tajemných společenství i šílenství, jež se stává branou do jiných světů. Spojnicí jsou právě vize a sny, jimiž spisovatel byl posedlý.

Moore se každé hrůzostrašné setkání vyvažovat vysvětlením a s odstupem je rozpitvává v oddělených deníkových zápiscích. Vypomáhá si právě výkladem snů a psychoanalytikem C. G. Jungem, podle kterého je podvědomí cestou do pomyslného podsvětí. Ve své slavné knize Člověk a jeho symboly napsal, že všechen mysticismus byl ze světa vyhnán a s i ním nevědomé asociace, které zajišťovaly životu fantastický nádech: “My takové věci držíme pod prahem. Když se tu a tam objeví, tvrdíme dokonce, že něco není v pořádku.”  A rozevlátý mystik Moore se stejně jako Lovecraft snaží tento svět navrátit alespoň v literatuře.

Podobně jako dříve Stephen King nebo Neil Gaiman přitom autorovu mytologii rozšiřuje, jak tomu ostatně vyzýval už sám Lovecraft. Protahuje ji až do současnosti a dokáže být méně předvídatelný, než je občas předloha. Skrze titulního hrdinu Moore sleduje opouštění racionality napříč 20. stoletím - a nakonec se (vlastně docela aktuálně) ptá, zda snem, z nějž můžeme procitnout, není nakonec spíše náš svět. Ve svém ohýbání dějových linek, časů a vzpomínek přitom dosahuje až halucinačních účinků: čtenář je neustále vykolejován a mnohdy neví, zda čte ještě knihu, nebo se už pohybuje ve vlastní fantazii.

Emoce podivna

Hranice skutečnosti Moore paralelně ohledává v Providence na mnoha úrovních. Už tím, že si hraje si s historickými fakty i reálnými místy a vysílá čtenáře ověřovat si všechno s Lovecraftovým originálem. Atmosférou Providence připomíná Mooreův opus Z pekla, kde propletl příběh Jacka Rozparovače s okultní aurou Londýna a příběhem o architektovi, který chtěl zajistit nesmrtelnost svým chrámům. Vyprávění o světě ovládaném tajnými pakty vystavěl na propojování symbolů a spletité mapě významů s takovou lehkostí jako mistr sémiotického románu Umberto Eco.

Providence můžeme brát také jako svéráznou, byť profesionální fan fiction, která v sobě nese zarputilou touhu psát příběh dál, když původnímu tvůrci došly síly. K tomu si autodidakt Moore hraje i na teoretika, když přemítá nad způsobem lovecraftovského vyprávění: “Skutečnou hrůzou by bylo, kdyby pouhá znalost toho, že taková věc existuje, byla dostačující k tomu, aby obyčejný člověk podlehl absolutnímu a nevyléčitelnému šílenství.”

Onu nepojmenovatelnou hrůzu, kterou u Lovecrafta nevidíme, v komiksu barvitě zachycuje expresivní kresba Jacena Burrowse. Vystihuje ve tvářích hrdinů nejsilnější lovecraftovskou emoci “podivna” – zvláštního výrazu ze setkání s něčím neznámým, co by nemělo existovat a nelze to vysvětlit obvyklými kategoriemi vnímání. Podlidské démony kreslí s takovým detailem, že se čtenáři vkradou do snů.

Velkolepě pojaté české vydání kazila jen tiskařská chyba, kdy v jednom panelu a u celé kapitoly vypadly bubliny s textem. Nakladatelství muselo první várku výtisků stáhnout a vrátit je na pulty s vloženým sešitem. Přestože to Providence neudělalo nejlepší reklamu, ve výsledku nevyčnívá sešit tak, jak by se mohlo zdát. Kniha je totiž z poloviny složená z ručně psaných deníkových zápisků, nebo strojopisů knih a různých brožur, jak to má grafoman Moore rád. Providence je každopádně jedním z jeho nejkomplexnějších a nejvelkolepějších děl, navíc zřejmě posledním, jelikož britská legenda loni oznámila odchod do komiksového důchodu.

Autor působí na katedře mediálních studií FSV UK.

Alan Moore & Jacen Burrows: Providence. Přeložil Marko Hauliš.  Argo, 592 stran

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].