Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kultura

Zemřel režisér, který nakazil americký film

Režisér slavné Noci oživlých mrtvol a zakladatel žánru filmů o zombie George A. Romero podlehl rakovině

George A. Romero je na snímku z filmového festivalu Sundance, kde roku 2008 uvedl svůj poslední film Survival of the Dead. • Autor: ČTK/AP
George A. Romero je na snímku z filmového festivalu Sundance, kde roku 2008 uvedl svůj poslední film Survival of the Dead. • Autor: ČTK/AP

Předloni na karlovarském festivalu byl vysoký šedovlasý muž s culíkem ve výrazných kostěných brýlích hostem, v jehož společnosti se ostatní cítí dobře. I proto, že si byl vědom svého postavení, ale zároveň i náhody, které za něj vlastně vděčí. Což se pojilo s jistou zvláštní pokorou obklopující sympatické ego.

Americký režisér George A. Romero, který zemřel v sedmasedmdesáti letech na rakovinu, je z pohledu dějin hororu a nezávislého filmu legenda. Svým kriticky i divácky ceněným hitem Noc oživlých mrtvol z roku 1968 vdechl život celému subžánru – filmům o zombie. Navíc nabídl návod, jak natočit snímek v podstatě za babku a tím přispěl k rozvoji nízkorozpočtové kinematografie.

Horor inspirovaný povídkou Richarda Mathesona Já, legenda přitom na hit rozhodně nevypadal. Vyprávěl o skupince lidí, kteří se v izolovaném domě brání útokům oživlých mrtvých nakažených virem z vesmíru, již se potřebují živit čerstvým lidským masem - a s napnutým rozpočtem 114 tisíc dolarů vznikal víceméně na okraji americké kinematografie. Bez zaštítění většího producenta, natož studia. Doslova na koleně.

Černobílý film si esteticky půjčoval ze zpravodajských televizních materiálů, aby navodil pocit naléhavosti a reálnosti. „Chtěl jsem, aby vypadal jako novinový týdeník. Jako záznam skutečné Ameriky v krizi,“ popsal Romero později svůj záměr, jímž snímek zbavil papundeklové teatrálností monster předchozí dekády a vybavil jej vskutku novou znepokojivostí.

Noc oživlých mrtvol se postupně dostala do univerzitních klubů a kin, kde oslovila mladé publikum hladové po něčem jiném, než byly výpravné historické hollywoodské velkofilmy. Zároveň jí ke kultovnímu statutu pomohla půlnoční představení, která se objevila na proměňující se kulturní scéně velkých amerických měst a rovněž přitahovala davy chtivé něčeho jiného, než jim nabízel mainstream.

Film navíc vynesli do nebes američtí novináři jako kritiku společnosti konce šedesátých let, která navíc dostala nový rozměr díky obsazení černošského herce Duana Jonese do hlavní role. Figura nemrtvého se výjimečně trefila do nálady části americké společnosti, a kritici tak mohli snímek číst jako metaforu. Strachu

Ameriky ze sebe samé i z budoucnosti, kterou pro sebe zrychleným pokrokem vytváří. Virus z vesmíru, kterým se nemrtvý nakazí, šel navíc proti povinnému nadšení z vesmírných závodů a bezmezné víře ve vědecko-technickou revoluci.

Dojem naléhavého sociálního komentáře pak představoval právě černošský herec, který jako racionální schopný hrdina popírá všechny stereotypy zobrazování Afro-Američanů - a na konci příznačně tragicky a nešťastnou náhodou umírá. Netrvalo dlouho a snímek byl vykládán i coby odvážný příspěvek do probíhajícího boje za občanská práva, přestože Romero podle svých slov nic takového nezamýšlel. Jonese obsadil ne pro barvu pleti, ale proto, že byl prostě po ruce a byl ochotný pracovat za peníze, které mu mohl nabídnout.

Zatímco reputace Noci oživlých mrtvol jako sociálně-kritického mistrovského kousku je výsledkem souhry okolností, ekonomický model, s nímž Romero přišel, náhoda není. Dokázal, že s minimálním rozpočtem je možné natočit komerčně úspěšný titul, který zároveň nevypadá lacině. Základem byla právě zombie jako zdroj strachu. K maximálnímu účinku nepotřeboval drahé efekty nebo dynamickou akci či velký počet natáčecích dnů. Stačila skupina levných komparsistů, kteří se pohybovali strašidelně směrem ke kameře a ke svým obětem - a dostatečně nosný nápad, na němž šlo vystavět hrůzu jen s jednoduchou filmařskou násobilkou.

Ekonomicky minimalistický přístup si Romero trénoval ve své pittsburské společnosti výrobou reklam a krátkých filmů. A se stejným týmem, který se složil na náklady, pak realizoval Noc oživlých mrtvol. Podobnou cestou se pak vydali další tvůrci. Sám Romero vlastní nízkorozpočtový model rozvinul ve dvou pokračováních. V roce 1978 natočil Úsvit oživlých mrtvých. Ten je přitom v porovnání s debutem podstatně satiričtější a vědomě podvratný. Pokud jeho prvotině kritici přiřkli statut společenského komentáře, flexibilní Romero se téhle myšlenky chopil v pokračování oběma rukama.

Seriál The Walking Dead
Seriál The Walking Dead

Děj zasadil do nákupního střediska nedaleko Pittsburghu a zombie se stala příznakem rozkládající se spotřební společnosti. Výsledkem je černá komedie, v níž zombie útočí na skupinku konzumentů přežívajících v obchodním centru. Ne náhodou se Romero snažil, aby snímek vypadal krvi a masu navzdory jako běžný den v nákupním centu. „Chtěl jsem vystihnout povahu obchodních center, výkladní skříně, manekýny. Někdy jsou tu manekýny ukázané ještě hůř než zombie - a to nabízí řadu otázek,“ vysvětlil Romero.

Že se Romerova zombie stala součástí hororového kánonu, potvrdila například britská parodie Soumrak mrtvých z roku 2004, v níž se dvě skupinky náruživých britských hospodských povalečů snaží dostat přes zombii zamořené maloměsto do své oblíbené hospody.

Po komerčním úspěchu Úsvitu oživlých mrtvých se Romero pustil do žánrově rozmanitějších i nákladnějších projektů. Natočil například snímek Rytíři (1981) v hlavní roli s Edem Harrisem nebo černohumorný povídkový snímek Creepshow podle Stephena Kinga, který patří v jeho filmografii k divácky cennějším.

Postupně se pak pokusil navázat i na své předchozí zombie úspěchy. Svou zombie řadu rozšířil v roce 1985 o Den oživlých mrtvol, o dvacet let později o Zemi oživlých mrtvol, Deník oživlých mrtvol a Survival of the Dead. Pozdější tituly však nedosáhly ani postavení, ani kvalit prvních dvou. Změnily se podmínky, zombie k sobě přitáhla pozornost velkých studií – a s pravidelným vzestupem zájmu o fantastické nadpřirozeno a apokalypsu postupně i televize.

Tvůrci disponující podstatně většími rozpočty než otec zakladatel se pak figury zombie ujali jako vděčného zdroje hrůzy a odporu v moderní společnosti. Danny Boyle původně klátící se chodce spojil v postapokalyptickém snímku 28 dní poté s dynamickou akcí. Světová válka Z je v roce 2013 posunula do stratosféry moderního blockbusteru. Na obrazovkách už tou dobou běžela třetí sezóna komerčně fenomenálně úspěšného seriálu Živí mrtví. S eklektickou hravostí pak k tématu přistoupil Sam Raimi v seriálu Ash vs Evil Dead.

Romero, v jehož pozdější kariéře převážily propady nad záblesky úspěchu, sledoval život svého filmového monstra se smíšenými pocity; trochu zatrpkle litoval, že už „není jediným hráčem na zombie dvorku“. Zároveň ho ale mohlo těšit, že byl hráčem nejdůležitějším.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].