Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kultura

Zemřel Karel Gott

Byl symbolem generační obměny 60. let stejně jako symbolem nastupující normalizace

1983: Karel Gott převzal Zlatou desku Supraphonu za 20 let spolupráce s nakladatelstvím a za pět milionů prodaných dlouhohrajících desek. Zleva Karel Gott, Ladislav Štaidl, Karel Svoboda a Felix Slováček • Autor: ČTK
1983: Karel Gott převzal Zlatou desku Supraphonu za 20 let spolupráce s nakladatelstvím a za pět milionů prodaných dlouhohrajících desek. Zleva Karel Gott, Ladislav Štaidl, Karel Svoboda a Felix Slováček • Autor: ČTK

Ve věku 80 let zemřel v úterý krátce před půlnocí zpěvák Karel Gott. Zpěvák trpěl akutní leukémií a v posledních týdnech se ambulantně léčil. Držitel 41 Zlatých slavíků byl po více než padesát let symbolem české kultury. Celebritou, jejíž sláva význam dalece přesahovala pole populární hudby. Když polský novinář Mariusz Szczygieł psal knihu o Česku, ne náhodou jí dal jméno Gottland. Kariéra Karla Gotta byla unikátní, neopakovatelná - a nebyla by myslitelná v žádném jiném než v autoritativním režimu, který si udržuje kontrolu nad kulturním provozem.

Na počátku šedesátých let oznámil příchod Karel Gotta zásadní generační obměnu: scéna se sunula od strnulých swingových zpěváků k novému dynamickému projevu inspirovaného rokenrolem a jeho klučičí charisma společně s na dobu nezvyklým tenorem bylo nepopiratelné. Jeho hvězda stoupala doma i v zahraničí. V půli šedesátých let odjíždí na několikaměsíční angažmá do Las Vegas, kde ochutnal tamní šoubyznys, ale také se mu pod kůži zažrala pracovitost a nasazení tamních zpěváků. To je něco, co si osvojil i pro fungování za železnou oponou.

Stejně jako symbolem generační obměny se ale Gott posléze stává i symbolem nastupující normalizace. Na počátku sedmdesátých let i díky úspěchu v západním Německu uvažuje o emigraci, pro režim však bylo neudržitelné, aby si nechal odejít největší celebritu. Stejně tak se ale začalo ukazovat, že pokud by zůstal v Německu, nemohl by už být oním exotickým „hlasem z Prahy“-  a jeho postavení by bylo nahnuté. Zvolil tedy cestu jisté slávy a vrátil se Československa, kde se pro celou jednu generaci stal zpěvákem provázejícím proces normalizace.

A režim mu „zajistil“, že jej nevystřídaly nové generace a nové trendy. Nepopiratelný talent, charisma i pracovitost v jeho případě doprovázely tvůrčí postupy typické pro zpěváky éry Franka Sinatry. Gott patřil ke generaci zpěváků – velkých hlasů, kteří kolem sebe soustředí tvůrčí týmy. Mají autory na hudbu i text. To je praxe, která byla vcelku běžná před nástupem kapel jako The Beatles a The Rolling Stones, ovšem Gott se ji držel téměř po celou dobu své kariéry, kdy více než na trendy přicházející z anglosaského prostředí sázel na italské belcanto nebo na šlágr, jímž cílil na ucho německého posluchače.

Zpěvákova popularita nijak neutrpěla ani po roce 1990. Byl pořád tím, kdo chce za každou cenu zpívat; profesionálním hlasem, jenž veškeré společenské a politické dění drží mimo hudbu. Brzy se k němu přimkla nová generace autorů, pro Gotta začíná psát mimo jiné Pavol Habera a jeden z posledních singlů mu pak dodal Richard Krajčo. I když tu takové pokusy byly jako třeba se skladbou James Bond, image Karla Gotta se nikdy pořádně modernizovat nepodařilo – ona podoba bezčasí mu seděla nejlépe.  A také ji nejlépe uměl navodit: největší odezvu nakonec našel, když v roce 2013 na festivalu Rock For People provedl o jednu až dvě generace mladší publikum svými hity od Lady Carneval po Včelku Máju.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].