Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kultura

S kým si dělají selfie japonští turisté v New Yorku

Nevšední výběr ze všedních zážitků uplynulého týdne; tentokrát z New Yorku

Autor: Jan H. Vitvar
Autor: Jan H. Vitvar

Jak jinak začít návštěvu New Yorku než nějakým pěkným panoramatickým výhledem na město. Jeden mimořádně povedený mají na střeše Metropolitního muzea. Každý pátek ho otevírají až do devíti večer pro veřejnost, která si tu může dát třeba pivo za mimořádně nepovedenou cenu.

Autor: Jan H. Vitvar
Autor: Jan H. Vitvar

Přidanou odměnou za vysokopodlažní přirážku je ovšem nejen pohled na západ slunce nad Central Parkem, ale také zdejší Metropolitní střešní zahrada. Jde o sérii site-specific instalací umělců, kterým filantrop Michael Bloomberg platí za to, aby předvedli, co umí. Tohle léto přišla volba na Pierra Huygheho: Francouz odstranil z terasy pár dlaždic, nechal mezi nimi volně růst trávu a květiny; celé to pak doplnil akváriem s plovoucím kamenem a rybkami, které jsou prý druhově zhruba tak stejně staré jako ten šutr.

Autor: Jan H. Vitvar
Autor: Jan H. Vitvar

Mladá je naopak pověst soukromých galerií na Čtyřiadvacáté ulici v Chelsea. Někdejší irská dělnická čtvrť se aktuálně proměnila ve vyhledávané místo světové výtvarné smetánky, svou galerii tu má třeba David Zwirner, Matthew Marks a pochopitelně i Larry Gagosian. Já tu ale žádnou smetánku nepotkal, protože přes léto se válí někde u bazénů a galerie má až do září zavřené. Taky mi to mohli dát vědět předem…

Hned vedle galerijní ulice je ovšem jeden z přístupů na High Line. Nadzemní železniční trať tu postavili na začátku třicátých let, aby po ní jezdily nákladní vlaky vezoucí zboží na Manhattan a nezacláněly se svými nebezpečnými mašinami ostatní dopravě. V průběhu osmdesátých let se ale doprava přesunula jinam a dráha byla odsouzena k demolici. S čímž nesouhlasili místní obyvatelé v čele s Joshuou Davidem a Robertem Hammondem, kteří ve spolupráci s již zmíněným Bloombergem, jenž tehdy New Yorku starostoval, trať v roce 2002 zachránili.

Byla předělaná na park plný brouzdališť, pohyblivých laviček, břízek, roztodivných hraček a v neposlední řadě zákazů: zjednodušeně řečeno tu nemůžete dělat prakticky nic z toho, co se v parku obvykle dělává, respektive co já v něm s oblibou dělávám, vyjma tedy procházení, sezení a ležení. Nicméně když už ležíte, zhlédnout můžete i pár výtvarných děl v rámci projektu High Line Art. Tak třeba instalaci Panorama od Gruzínce Andra Wekua, který různá místa na světě osazuje předměty připomínajícími mu rodné Tbilisi. Tohle okno vyrobil podle vzpomínky na svůj dětský pokoj. A postavil ho sem tak šikovně, že výborně ladí s budovou IAC, kterou tu před osmi lety postavil s o něco většími náklady Frank Gehry.

Autor: Jan H. Vitvar
Autor: Jan H. Vitvar

Svou prácičku tu docela nedávno odvedl také Gehryho kolega Renzo Piano. Pro Whitney Museum navrhl nové sídlo, které se otevřelo v květnu a o němž si brzy přečtete podrobněji v tištěném Respektu. Zatím mohu říci, že první expozice amerického umění posledních sta let z Whitneyho sbírek je pojatá vskutku neotřele, protože své místo tu vůbec poprvé v historii dostaly tváře i pro řadu místních milovníků umění neznámé. Což pochopitelně neplatí pro Jaspera Johnse a jeho Tři vlajky z roku 1958. Tuhle ikonickou věc si Whitney Museum koupilo v roce 1980 ke svým padesátým narozeninám. Vzhledem k tomu, že obraz tehdy stál milion dolarů, mělo (a stále se má) tohle muzeum hodně rádo.

Autor: Jan H. Vitvar
Autor: Jan H. Vitvar

Alana Heiss zase měla hodně ráda umělce, kteří se od šedesátých let začali usazovat v New Yorku a neměli kde složit hlavu ani štětec. Postavila se proto do čela hnutí za využívání opuštěných veřejných objektů pro kulturní účely a v roce 1971 založila PS1. Šlo o bývalou základní školu, již v roce 1892 postavili na Long Islandu jako vůbec první vzdělávací zařízení tohoto typu (čili Public School 1). Od roku 1963 sloužila jako skladiště, než do ní Heiss s pomocí veřejných i soukromých peněz napumpovala 8,5 milionu dolarů na rekonstrukci a udělala z ní galerii vyhrazenou výhradně současnému umění. Před patnácti lety se galerie spojila s Muzeem moderního umění a dneska se tak jmenuje MoMA PS1.

Autor: Jan H. Vitvar
Autor: Jan H. Vitvar

Už dlouho nebyla řeč o Bloombergovi, čili se k němu vraťme: s jeho podporou na nádvoří PS1 přes léto stojí gigantický objekt architektonického studia Andrés Jacque/Office for Political Innovation nazvaný COSMO. Má to být metafora k alarmujícímu faktu, že zatímco New Yorkem každý den proteče nějakých 8 miliard litrů pitné vody, podle odhadů Spojených národů nás čeká kvůli nenasytným krkům do deseti let doba, když dvě třetiny globální populace budou trpět jejím nedostatkem. Mladí architekti postavili komplikovaný filtrační systém, který během čtyř dnů svou samočisticí schopností dokáže udělat z 10 tisíc litrů špinavé kapaliny krásně pitelnou.

Autor: Jan H. Vitvar
Autor: Jan H. Vitvar

MoMA PS1 nicméně aktuálně hostí ještě pozoruhodnější projekt. Vlastně jeden z vůbec nejpozoruhodnějších, jaký jsem kdy viděl. Egypťan Wael Shawky natočil tři filmy, které tu promítá pod souhrnným názvem Kabaret Křižáci. Z arabské perspektivy v nich vypráví o středověkých taženích – mnohdy zcela vyšinutých - křesťanů do Svaté země. Mě nejvíc uchvátil hned ten první, který natočil s pomocí dvě stě let starých loutek: i přes zkušenosti s Buchtami a loutkami či bratry Formanovými by mě nenapadlo, že se dá s dřevěnými panáky natočit syrové podobenství, při kterém vám bude stydnout krev v žilách. Shawkymu se to podařilo a výjevy z Konstantinopole devastované morovou epidemií či z dobytého Jeruzaléma mi zůstanou v paměti po boku zdánlivě nedostižných vzorů typu Apokalypsa či Jdi a dívej se.

Když už jsme u válek. Největší námořní řeží té druhé světové byla Bitva v Leytském zálivu. Japonci během ní v říjnu 1944 proti Američanům poprvé nasadili sebevražedné letouny kamikadze, přesto utrpěli tak šílené ztráty, že definitivně ztratili vládu nad Pacifikem. Mezi 545 válečnými plavidly se tu obratně a udatně pohybovala i letadlová loď Intrepid: od kamikadze sice dostala čtyři údery, přesto se udržela nad hladinou - a to tak dlouho, že ještě v šedesátých letech pomáhala s vytahováním vesmírných lodí Gemini z moře a později s posíláním letadel útočících na jednotky Vietkongu.

Autor: Jan H. Vitvar
Autor: Jan H. Vitvar

Pak ji chtěli sešrotovat, ale chytré hlavy rozhodly, že z ní udělají plovoucí muzeum. To pod názvem Intrepid Sea, Air and Space Museum kotví od roku 1982 u Manhattanu v oblasti se sympatickým názvem Hell´s Kitchen. Vidět tu můžete ponorku Growler, která byla schopná vyhladit půlku Sovětského svazu, nadzvukový Concorde, který byl schopný vyhladit sám sebe, raketoplán Enterprise i výzvědnou A-12 připomínající některý z Batmanových dopravních prostředků. Mě nakonec nejvíc zaujala přednáška jednoho z veteránů na kapitánském můstku. O porážce „zatracených japončíků“ vyprávěl tak zapáleně, že si ani nevšiml, že vypráví japonským turistům. Ale stejně si s ním udělali selfie…

Autor: Jan H. Vitvar
Autor: Jan H. Vitvar

Jako každé správné velkoměsto má i New York své městské muzeum. Teď v něm běží skvělá výstava o záchraně zdejšího architektonického dědictví. Třeba o tom, že nechybělo málo a místo Carnegie Hall postavil její majitel na konci padesátých let rudý mrakodrap. Nebo o tom, jak v roce 1963 zbyly z odstřeleného Pensylvánského nádraží jen mramorové hlavy orlů z jeho průčelí. A hlavně o tom, že válka o staré domy, haly, sklady či dopravní tratě se tu vede neustále. Reakce radních spolupracujících s developery přitom návštěvníkovi okamžitě připomenou atmosféru naší stověžaté matičky. Já jsi ale svou srdcovou záležitost odbyl o patro výš, kde probíhá výstava o newyorském folkovém hnutí. Čili, přátelé, tohle je originální, ručně psaný text Dylanova songu Mr. Tambourine Man z roku 1964, který božský Bob dopsal právě ve „velkém jablku“.

Autor: Jan H. Vitvar
Autor: Jan H. Vitvar

Dylan tehdy na Manhattanu obýval bohémskou čtvrť Greenwich Village. Po ní dnes štafetu převzala v tomto ohledu enkláva DUMBO, jež leží mezi Brooklynským a Washingtonovým mostem. Respektive pod nimi. Bývalé území rozpadajících se skladů, vztahů a existencí se proměnilo v místo, kde byste skoro mohli jíst ze země, kdyby na ní leželo něco k jídlu. Je tu spousta ateliérů, galerií, designérských studií, ale jejich majitelé jsou zřejmě někde momentálně se smetánkou z Chelsea rovněž u vody, takže podrobněji snad jindy.

Autor: Jan H. Vitvar
Autor: Jan H. Vitvar

U vody tráví čas i vojáci z posádky ve Fort Hamilton. Pevnost ležící na jižním konci Brooklynu u největšího z newyorských mostů zvaného Verrazano-Narrows Bridge chránila město před případnými vpády Angličanů i Němců, k nimž sice nikdy nedošlo, ale bašta z 18. století pamatující těžké časy občanské války tu stojí dodnes. Mají tu malé vojenské muzeum a o dost větší posádku. Základna je jediným aktivním armádním objektem na území New Yorku, já tu ovšem jako jedinou aktivitu zaznamenal společné barbecue záložáků s hasiči a výhledem na otevírající se moře.

Autor: Jan H. Vitvar
Autor: Jan H. Vitvar

Jak jinak zakončit první týden v New Yorku než návratem do Metropolitního muzea. Abych přiznal, pohled na nekonečnou záplavu všech Degasů, Monetů, Goghů a Pollocků je až frustrující; protože nevíte, co si vybrat dřív. Zvlášť když jste třeba zároveň milovník egyptského, římského či etruského umění. Já se tedy při prvním průzkumu nepřehledného terénu pokoušel najít nějakou malou českou stopu, či aspoň stopičku. A hle: obraz Anselma Kiefera Čechy leží u moře z roku 1996 byl inspirován básní Ingeborg Bachman, která se zase inspirovala legendární Shakespearovou chybou v jeho hře Zimní pohádka: „Čechy. Pustá země u moře.“

O dalších českých úspěších za oceánem budeme informovat opět za týden.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].