Převádět lidi přes hranice nebylo hrdinství, říká Král Šumavy

„Na hrdinství nevěřím,“ říká rozhodně devadesátiletý ve svém bytě v americkém Chicagu. Hůl opřenou vedle křesla. Josefa Hasila známého jako Král Šumavy přitom za hrdinu velká část lidí považuje. Rozhodně jen o pár let mladší žena z Kanady, kterou v jejích devatenácti převedl spolu s její matkou přes hranice z komunistického Československa do tehdejšího západního Německa. Celkem pomohl za hranice několika desítkám lidí. Nejdřív v uniformě člena SNB, později jako agent americké tajné služby CIC. kterým se stal po svém útěku z komunistického lágru. Vzpomínky Krále Šumavy i ženy, kterou zachránil, se potkávají v dokumentu Králové Šumavy - stejně jako se ve finále potkají oni dva, a řeč o společné dramatické historii přitom rychle sklouzne k debatám o rybách a o třešních v šumavské aleji.

Snímek irského režiséra Krise Kellyho vznikl na české straně pod hlavičkou společnosti Bionaut. Byl jedním ze soutěžních filmů v sekci Česká radost jihlavského festivalu a je součástí nově vzedmuté vlny zájmu o Josefa Hasila. V roce 2012 o Hasilovi vyšel román Davida J. Žáka Návrat krále Šumavy, jenž se stal záhy bestsellerem a projevili o něj zájem filmaři. Práva nakonec získala zmíněná společnost Bionaut, která by měla knihu převést do seriálu. Mezitím Ústav pro studium totalitních režimů realizoval putovní výstavu Králové Šumavy a letos vyšla rozsáhlá antologie o slavném propagandistickém snímku Karla Kachyni Král Šumavy z roku 1959.

Figura převaděče je opředená legendami i nenávistí. Zatímco jedni rodáka ze Šumavy vnímají jako hrdinu a bojovníka proti komunismu, druzí – často potomci pohraničníků, kteří stáli na opačné straně než Hasil – jej vidí jako nepřítele a vraha. V jednu chvíli kamera doprovází Hasilova syna Josefa Vávru, který zůstal v Československu a s otcem se setkal až v roce 1990, do Klubu českého pohraničí Rudouše Kočího ve Volarech. Rozezlení členové před ním zabouchnou dveře a jeho otci nadávají do darebáků. Kočí zemřel po přestřelce mezi pohraničníky a skupinou Josefa Hasila. Jeho smrt je přičítána Hasilovi, což dokument zpochybňuje. Stejně jako zpochybňuje další mýty, které se kolem převaděčství vytvořily - a hledá pod jejich vrstvami skutečného Hasila. Jeho motivaci, jeho vzpomínky, jeho pohled na svět.

Cesta Hasilova potomka po otcových stopách je jednou z částí skládačky, s nimiž Kelly pracuje. Dokument střídá animaci, klasické rozhovory s pamětníky, dobové archiválie a poetické záběry na šumavskou krajinu. Historické události, převádění, Hasilovu rodinu, jeho zatčení, útěk z lágru i jeho klukovské toulky po šumavských hvozdech rekonstruují noirově laděné animované sekvence – příběh Krále Šumavy je často vyprávěn v žánrových kategoriích thrilleru nebo temného filmu noir, kde vyniknou světla i stíny šumavských hvozdů a komunistické mentální pološero.

Dokumentarista se netají, na čí straně stojí. Ani tím, že jeho dokument má podstatný edukativní a paměťový rozměr. Film je určen pro západní publikum, které Hasilův příběh nezná, i pro mladé publikum, pro které je představa ostnatých drátů natažených na hranicích z ranku sci-fi. Vypráví sugestivně o traumatech, která na lidech zanechal zdivočelý komunistický režim padesátých let. O konkrétních nočních můrách, s nimiž dodnes žijí jeho oběti z Hasilovy užší rodiny odsouzené na desítky let do vězení za vlastizradu.

Vypráví o lítosti i o věcech, které už nejde změnit. Uvažuje i o hrdinství. Tady jsou Králové Šumavy trochu didaktičtí. Zazní tradiční formulka o tom, jak český národ nemá hrdinů nazbyt a jak bychom si tedy dvojnásob měli vážit těch, kteří se hrdinsky zachovali. Aktualizační moment varování pak připomene, že jiná forma totality se může vplížit do našich životů, aniž bychom si toho vůbec všimli – ale pak už bude pozdě.

Pak si ale hrdinství vezme do parády sám „hrdina“. A tam je dokument nejsilnější. Protože Josef Hasil na hrdinství nevěří. Věří na obyčejnou slušnost a hodnotu lidského života. „Jde se, pomůžu, převedu,“ říká. „To byla samozřejmá věc. To nebylo žádné rozmýšlení. Poněvadž jsem nechtěl, aby byli zavření.“