Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kultura

Freetekno navázalo na český underground, říkají autoři dokumentu CzechTek

Ilegální party pod otevřeným nebem zvaná CzechTek byla ve své době největším festivalem takzvané freetekno scény ve střední Evropě; těch největších se účastnily desítky tisíc lidí. Undergroundovou odnož techna do Česka na začátku 90. let přivezly soundsystémy z Velké Británie. Na českých loukách a v lesích se fenomén ujal a rychle rozšířil, postupem času se však festival komercionalizoval a v roce 2006 zanikl. Rozálie Kohoutová natočila o vzestupu a pádu tohoto jedinečného kulturního fenoménu dokument CzechTek, který momentálně cestuje po Česku. Původní inspirací a jádrem filmu se staly archivní záběry Jakuba Hradilka, který freetekno parties v 90. letech natáčel na kameru.

Jezdili jste vy sami na techno, byli jste technaři?

Kohoutová: Já jsem technař nikdy nebyla, ale jezdila jsem na techno. Bavila mě na tom a dodnes baví ta hudba. Byla jsem dvakrát na CzechTeku, když mi bylo řekněme sedmnáct let. Ale jelikož jsem o deset let mladší než hlavní protagonisté filmu, tak už jsem zažila spíš konec, když už to byla trochu masovka.

Hradilek: Já jsem jezdil na techno celkem od začátku, co se tady začalo objevovat, ale za technaře jsem se nikdy nepovažoval. Nejvíc mě bavila celková atmosféra akcí a časem se mi začala líbit i ta hudba. Ale víc mě fascinovala ta energie a atmosféra události.

Co to znamená od začátku?

Hradilek: Moje první techno byla nějaká párty na Ladronce, to bylo myslím v roce 1995. Pak jedny z prvních Hostomic. Jednotlivá místa už si moc nepamatuju. V dokumentu jsou třeba také záběry z CzechTeku v Krásnu, což byl tuším rok 1998.

Proč jste zrovna teď natočili dokument o CzechTeku? Od toho posledního uplynulo 12 let.

Kohoutová: Seděli jsme spolu v hospodě a Kuba říkal, že má doma spoustu archivních záběrů z té doby natočených na véháeskách. Na začátku jsme měli mnohem rozmáchlejší ideu. Říkali jsme si: Pojďme natočit film o celé undergroundové, ilegální scéně. Že je blbost se domnívat, že underground skončil v roce 1989, jak to často působí z cyklů v České televizi. Tedy říkat, že přišla revoluce a pak už všechno bylo svobodné a fajn. Přitom i v 90. letech tady byla skupina lidí, kteří dělali undergroundovou kulturu. Kuba měl skvělé archivní materiály a bavili jsme se o tom, jak je použít. Jak jsem řekla, záběr měl být širší, chtěli jsme se bavit i o Ladronce a o squatterech a o street parties. Českou televizi to zaujalo. Ale ve střižně začalo být jasné, že dramaturgickým obloukem bude historie festivalu CzechTek, aby to bylo uchopitelné a srozumitelné.

Hradilek: Já jsem měl hodně materiálu, který jsem natočil bez jakýchkoli ambicí. Byly to opravdu amatérské záběry. Měl jsem pocit, že ve spojení s Rozárkou by z toho šlo něco dostat ven. Vedle mých archivů jsme použili ještě další materiály, které jsme sehnali různě přes známé.

Kde jste sehnali třeba záběry, na kterých je vidět, jak britští technaři ve vojenských náklaďácích přejíždějí česko-německou hranici a jeden z náklaďáků má na střeše vyřazenou vojenskou stíhačku Mig 21, což byl faktický příchod freetekna do Česka?

Kohoutová: Viděla jsem to video na YouTube. Přes Facebook jsem našla a kontaktovala jeho autora, což je bývalý technař, bydlí v Berlíně. Ozval se mi. To je síla internetu. České archivní záběry pak měly samy ty české soundsystémy.

Hradilek: Za ty roky se toho hodně ztratilo. Taky proto jsem chtěl v první řadě svoje archivy digitalizovat - aby to existovalo v podobě, kdy to bude moci někdo v budoucnu využít. A tohle je první případ.

CZECH TEK trailer(Documentary movie) from sgnlr on Vimeo.

Kohoutová: Řeknu historku, která to ilustruje. My jsme oba s Kubou chtěli, aby ve filmu bylo vidět propojení mezi starým undergroundem, máničkama a technařema. Když sem Spiral Tribes z Anglie do Čech přijeli, stalo se to, že je Ivan Magor Jirous nechal hrát na svém festivalu a přebývat na své chalupě ve Staré říši. Ze dvou zdrojů jsem měla potvrzené, že existuje obrazový záznam, jak ti Spiral Tribes hrají techno a opilé máničky se tam motají před bednami. Hledala jsem tu nahrávku dlouho, až jsem nakonec našla pásku, kde to mělo být. Pustila jsem si záznam koncertu, kde hraje Dáša Vokatá, za ní visí technařské dekorace a je vidět, že se k tomu vystoupení schyluje. Pak se tam řeší, že technaři někde rozbili okna. A pak šup, konec a ten archiv je přemazaný. Tím pádem jsme zjistili, že nemáme materiál, jak ukázat propojení mezi oběma skupinami. Nebylo, jak to filmově říci. Archivy hodně mizely a tak jsme si řekli, že je potřeba dát to do kupy.

Freetekno jako pokračování českého undergroundu, to je docela silné sdělení.

Hradilek: Nevím, jestli to je cítit z toho filmu, ale já to tak vnímám.

Já jsem  si z projekce v klubu Cross odnesl jinou věc, kterou jsem jako účastník několika  CzechTeků v té době nevnímal. Totiž že to celé k nám skutečně fyzicky přišlo z Velké Británie, když sem přijeli zmínění Spiral Tribes a udělali tady několik prvních parties.

Hradilek: Jo, byla to fakt taková misionářská cesta několika lidí, kteří se vydali z Velké Británie do emigrace. A já jsem měl velkou radost, že se nám podařilo natočit rozhovory přímo s členy Spiral Tribes, kteří pořád do Čech jezdí, mají to tu rádi. Jejich příchod přes hranice je opravdu zajímavý, silný okamžik.

Kohoutová: Když jsme na ně vytáhli velkou televizní kameru, tak se trochu lekli a ptali se, co to teda je. Oni underground žijí celkem doteď.

Hradilek: Ale už nejezdí s kamiony, mají rodiny a létají letadlem. Většina žije zase v Británii. Dělají, co je baví, ale nežijí nomádským životem.

Co se stalo s českými technaři, členy soundsystémů NSK, Metro, Strahov a dalšími?

Hradilek: Strahov tam není, to je jeden ze systémů, které odmítly se na filmu podílet. Většina ze soundsystémů stále působí na scéně. Mayapur půjčují aparaturu pro různé festivaly a provozují svůj Pokojíček. Cirkus Alien jsou pořád aktivní, Ivošek má tiskárnu na trička, pořád se pohybují v subkulturní techno scéně. NSK dělají vlastní hudbu, ale nevím, jestli se tím živí. Všichni pořád žijí v rámci nějakém alternativním DIY režimu.

Pořád dělají ilegální parties? Přijedou do lesa nebo na louku a tam to rozbalí?

Hradilek: Někdy ano. Ale třeba Mayapur mají Breakfest, což je legální festival. Někam se to posunulo. Někteří DJs hrají i na komerčních festivalech.

Kohoutová: Je to vidět i z filmu, že různí lidé to mají jinak. NSK říkají, že je bavila ta hudba a ta rychta a vyndat se v lese. Cirkus Alien k tomu přistupovali víc ideově: mají statek, který je útočištěm různých evropských nomádů, angažují se v rámci kulturního centra Klinika. Jejich akce jsou často pololegální.

Zájem udělat další CzechTek už ale není, jak je vidět i z filmu.

Kohoutová: Už jen kvůli natáčení bylo těžké dát ty lidi vůbec dohromady. Mají mezi sebou šarvátky ze starých dob. Ale není ani zájem něco jako CzechTek znovu uspořádat. Často jsme slyšeli: Proč bychom měli zadarmo rok připravovat mega akci, kde by se přijelo vykalit dvacet tisíc lidí?

Hradilek: Organický růst CzechTeku byl zpočátku velmi euforický, ale jak to rostlo, začalo to s sebou přinášet negativní věci, jako je komercionalizace - a ty pak začaly převažovat. To byl moment, kdy se to samo rozpustilo.

Myslíte tedy, že CzechTek by skončil i bez „památného policejního zásahu v roce 2005?

Hradilek: Určitě. Už i ty poslední ročníky před zásahem policie se mohutně diskutovalo, jestli to ještě má smysl dělat. Původní euforie vytvářela setrvačnost, že to jelo dál. Všichni ale tušili, že to už dosahuje limitů. Limit pak nakonec nastavily i represivní složky.

Kohoutová: Zásah byl pro tu scénu vlastně vysvobozující, jak v tom filmu i říká LP Fish. Mohla se důvodně přesunout zpátky na hranici legality a úplně se nevyprázdnit.

Násilné ukončení onoho CzechTeku dodalo technu kultovní status.

Hradilek: Policie ale předtím rozprášila X dalších parties a nebyla na ně upřená mediální pozornost.

Kohoutová: Jak ses ptal, proč ten film děláme teď, mě ještě napadla jedna věc. Některé lidi byl i po tolika letech pořád problém přesvědčit, aby do toho šli. Stále řešili, jestli takový film má vzniknout a jestli ho má dělat Česká televize. Z toho důvodu do toho nešel Strahov soundsystem. Před deseti lety by do toho nešel nikdo.

Měli nedůvěru vůči České televizi vzhledem k tomu, jakým způsobem kdysi zpravodajsky pokrývala CzechTek?

Hradilek: To jednak. Ale měli i zkušenost s knihou Kmeny. Měla tam být kapitola o techno subkultuře. Když se ale technaři dozvěděli, že knihu sponzoruje Budvar, tak to odmítli. Freetekno scéna je dost citlivá v tom, s kým se bavit a spojovat. Na nezávislosti si zakládá.

Proč ve filmu nevystupuje Jiří Paroubek, který stál za zákrokem policie proti tanečníkům v roce 2005?

Kohoutová: Hodně jsem o něj stála, volala jsem mu, ale nedokázala jsem ho přesvědčit. Řekl, že už není politicky aktivní. Je to škoda, jeho příběh je fascinující. On se stal po CzechTeku anti-ikonou, terčem karikatur, do velké míry tím skončila jeho politická kariéra. Ačkoli jeho politika jinak nebyla celkově nejhorší v dějinách.

Jaké máte na film reakce ze scény?

Hradilek: Docela pozitivní. Některým lidem vadilo, že jsme víc nekonfrontovali bývalého ministra vnitra Františka Bublana, který zásah prováděl. On ve filmu říká, že když se někdo utáboří na soukromém pozemku a vykoná tam potřebu, tak že to by vadilo každému. Ale v případě CzechTeku, který policie rozehnala, byly louky legálně pronajaté. Další reakce, která mě překvapila, byla během diskuze na Klinice, kde nám bylo vyčítáno, že ve filmu chybí drogy, což byla výrazná složka scény. My jsme je tam ze začátku měli, ale při střihu vypadly. Nepřišlo nám to až tak důležité. Vzniklo podezření, že za tím je cenzura televize. Ale já myslím, že televize by naopak byla ráda, kdyby tam drog bylo co nejvíc. Drogy tam jsou, ale nakonec jen ve zpravodajských příspěvcích České televize, kde se říká, že technaři jsou hordy feťáků. Připomíná mi to, jak se mluvilo o koncertech Plastiků v 70. letech. Byl to úplně stejný jazyk, že ti lidé jsou jen sjetí a ožralí. Česká televize k technu v 90. letech přistupovala úplně stejně.

Kohoutová: Zážitek z party je navíc nepředatelný. To, co prožíváš během party, ten rituál, se nedá zaznamenat realistickým způsobem. Když ty tancující lidi natočíš, tak to vypadá jako banda feťáků. Psychedelický zážitek by musel být natočen úplně jinak, než je ten náš film. Dát tam pro ilustraci psychedelie třeba záběr štěkajícího psa nad ránem v dodávce. To by ale byl zas jiný film.

Kde dnes žije český underground?

Hradilek: Díky tomu, že žijeme ve svobodné společnosti, underground se rozprostřel do široka. Od protisystémových aktivit kolem Kliniky a anarchistů až po lidi aktivní v neziskovkách a občanských sdruženích. Kulturní underground v takové míře, jako byl v 70. či 80. Letech nebo pak v 90. letech kolem freetekna, tu zatím nevidím. Ale řekl bych, že to je otázka času, kdy se objeví potřeba vymezit se proti něčemu.

Kohoutová: Myslím, že část techno scény se napojila na současný underground. Na Kliniku a tak dále. Kontinuita tu pořád funguje.

Kde lze váš film vidět?

Kohoutová: My jsme neplánovali distribuci. Měli jsme nachystané tři projekce v Praze před tím, než poběží v České televizi. Ale techno scéna dál funguje, v každém městě je soundsystém a aktivní lidé, kteří chtějí dělat projekce. Takže teď bude 7. července v Plzni, pak bude v srpnu v Mikulově, v červenci bude projekce v Karlových Varech, v Ostravě se bude promítat během festivalu Colours, taky bude projekce v Brně. Sledujte nás Facebook. Jinak film letos poběží v České televizi. Kdy, ale ještě nevíme.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].