Black Midi: Co budeme hrát, řešíme deset sekund před koncertem

„Možná novou písničku složíme dneska na pódiu. Kdo ví,“ říká tajnosnubně kytarista Matt Kwasniewski-Kelvin hodinu před začátkem koncertu. Není to nereálná představa, protože londýnská čtveřice Black Midi nemá úplně ve zvyku rozlišovat, kde přesně vede hranice mezi tím, co je zkouška a společné jamování - a co je vlastně koncert a vystoupení před lidmi. Právě díky této spontaneitě a nepředvídatelnosti se Black Midi stali senzací oslavovanou hudebním tiskem a jedním z největších objevů letošního roku. Koncerty mají dopředu vyprodané a debut Schlagenheim se dostal do finále na prestižní Mercury Prize o britskou desku roku.

Všechny jejich skladby se zrodily z hodin společných improvizací, kde žánr střídá žánr v horizontu několika sekund. Posluchač může chvíli vnímat hypnotické krautrockové rytmy, jež vzápětí vystřídá pulsující taneční tep nové vlny, jazzové vyhrávky nebo virtuózní přístupy prog rocku. Schopnost kombinovat všechno se vším získali na vyhlášené hudební škole BRIT School, mezi jejíž absolventy se řadí třeba i Adele, Amy Winehouse nebo FKA Twigs a kde se tato čtveřice sotva čerstvých dvacátníků dala před lety dohromady. Skáčou mezi styly stejně rychle jako jejich generace překlikává mezi otevřenými okny internetového vyhledávače, popsal jejich přístup trefně magazín Spin. Přesně v takové žánrově chaotické, ale zároveň instrumentálně dokonale sehrané roztěkanosti se poprvé představili pražskému publiku na dlouho dopředu vyprodaném koncertu v klubu Underdogs. S Respektem chvíli před jeho začátkem hovořila polovina kapely: všestranný a v kapele dominantní bubeník Morgan Simpson společně se zmíněným kytaristou Mattem Kwasniewski-Kelvinem.

Už víte, co budete dnes večer hrát? Máte vymyšlený setlist?

Matt: Písně víme, ale jak půjdou za sebou, to není nikdy jisté. To vždycky řešíme tak 10 vteřin před začátkem.

Morgan: Někdy i v průběhu koncertu.

Vaše hudba vychází z improvizace. Vždy jste se rozhodovali až takhle na poslední chvílí, nebo přímo v daném okamžiku?

Morgan: Ano, způsob, kterým tvoříme a hrajeme, nás drží v napětí. Jde o to, aby si člověk uchoval nadšení a nepředvídatelnost, protože při počtu koncertů, které jsme třeba jen letos odehráli, bychom se mohli snadno začít nudit. Štěstí je, že naše hudba dává prostor k improvizaci a k tomu zkusit to každý večer trochu jinak.

S improvizací jste začali už na BRIT School, učili jste se tam komunikovat společně prostřednictvím hudby. Nakolik vás škola ovlivnila?

Morgan: Hodně, kdyby nebylo BRIT, tak tady nesedíme. Tam jsem se potkali a začali s kapelou. Ovšem pokud jde o improvizaci, zásadní pro nás bylo vystoupení s Damem Suzukim (bývalý zpěvák německé kapely Can si s Black Midi zahrál loni v květnu – pozn. aut.). Dodalo nám to kuráž i sebejistotu – a hlavně vše, co jsme s ním ten večer hráli, bylo improvizované. Nejprve jsme odehráli celý set, a pak začalo jeho vystoupení, které jsme doprovázeli. To nám otevřelo nové obzory.

Využíváte koncerty i pro zkoušení nových věcí?

Matt: Vždycky si necháváme dost místa, abychom mohli otestovat nové nápady.

Většinou skládáte tak, že nahráváte celou zkoušku, která probíhá jako jam session. Doma si pak každý zvlášť všechno poslechnete a vybíráte oblíbená místa…

Matt: Nebo každý přijdeme s nápadem, který nás napadl doma. A nejlepší je, když se všichni usneseme na stejných momentech.

Morgan: Abych byl upřímný, teď to nahrávání dost flákáme. Samozřejmě si nahráváme všechny zkoušky. Taky jsme si nahrávali všechny koncerty, ale to jsme teď z nějakých pro mě nepochopitelných důvodů přestali dělat. Takže když se teď něco dobrého odehraje na koncertě, buď nám to proklouzne, nebo to musíme rekonstruovat.

Dá se rozumět tomu, že jste se potkali na škole, začali spolu hrát a fungovalo vám to hudebně. Nutně to ovšem neznamená, že jste spolu hned vycházeli lidsky. Byla dřív kapela, nebo přátelství? Pokud vůbec mezi vámi je přátelství…

Matt: Byli jsme nejdřív přátelé, až teprve pak jsme spolu začali trávit čas ve školní zkušebnách. Každou volnou chvíli. Během poledních i pauz i po vyučování, než celá škola zavírala.

BRIT má pro své studenty mimo jiné i tu přednost, že tu neplatí za zkušebny nájem, což je pro kapely zásadní položka v rozpočtu. Obzvlášť v Londýně, kde jsou obecně vysoké nájmy, pokud se nepletu.

Morgan: Naprosto. Člověk sice může sehnat i levnou zkušebnu, ale nebývají kvalitní. To, co jsme měli tam, bychom si nemohli normálně na trhu dovolit. Proto jsme se snažili využít tyhle podmínky na maximum.

Morgane, v dětství jste pravidelně hrával v kostele, jak vás ovlivnila tahle průprava, která nemá zhola nic společného s populární hudbou?

Morgan: Už tam někde začala moje slabost pro improvizaci, protože  člověk musel hrát hodně spontánně, bez jasných povelů a vlastně i bez velkého přemýšlení. Těžko bych nicméně dokázal vypíchnout konkrétní postupy nebo konkrétní zážitky, které se odrážejí v mém dnešním hraní. Spíš to ovlivnilo moje celkové hudební nastavení.

Black Midi se stali populární takřka od prvního dne. Britský tisk o vás psal nadšeně po pár koncertech, debutové album bylo nominované na Mercury Prize, turné máte skoro vyprodané. Cítíte se být pod tlakem? Jak tuhle pozornost snášíte?

Matt: Je to dost cool. A jsme za ni vděční. Člověku to najednou umožnilo živit se hudbou. Dostávat peníze za to, co dělá nejradši. To je win-win situace.

Jste hodně mladí. Setkali jste se na hudební scéně, v klubech nebo při jednání s firmou s tím, že by vás někdo podceňoval kvůli věku, nebo se na vás vytahoval?

Morgan: Možná… párkrát jo. Ale vlastně jsem to dokázal pochopit, protože my jsme doopravdy mladí.

Matt: Ale neboj, to se změní, zestárneme brzo.