Trianon znamená a zároveň vůbec neznamená touhu po návratu Velkého Maďarska

Sto let uplynulo 4. června od podpisu Trianonské smlouvy, která ukončila život Velkého Maďarska - a vzniklo Maďarsko, jak ho mapy znají dnes. Vláda Viktora Orbána to chtěla připomenout v grandiózním stylu v hlavním městě Budapešti, ale pandemie a říjnové vítězství opozice v městských volbách jí plány překazily. Premiér proto výroční projev pronesl dva dny po výročí v Sátoraljaújhely, malém hraničním městečku jižně od Košic, a odhalil tam dalšího z mnoha desítek v Maďarsku stojících turulů – soch mytického dravého ptáka, který je neoficiálním symbolem maďarského národa.

Všeobecně sdílený maďarský pohled na sto let starou smlouvu je, že šlo o nespravedlnost. Hlas konzervativní části společnosti pak říká, že šlo přímo o tragédii. Orbán si (přinejmenším veřejně) myslí to samé - a ve stejném duchu se nesl jeho sátoraljaújhelský projev. Maďarský premiér je zručný řečník. Kdo chce, může jeho slova chápat jako nataženou ruku k sousedům a výzvu ke spolupráci. Kdo chce, může je stejně dobře chápat vyhlášení kulturní a národní války týmž sousedům. Orbán je zručný politický praktik a pragmatik, takže obě možnosti jsou pravděpodobně správně. A v obou se odráží dnešní nejasný vztah Maďarska k minulosti, jejž Viktor Orbán dlouhodobě a takticky udržuje při životě.

Trauma bylo na světě

Trianonská smlouva v roku 1920 roztrhla Velké Maďarsko -  s trochou historické rezervy a s vědomím mnoha peripetií tisíciletý stát ve tvaru velkého mozku, který trůnil v karpatské kotlině na pomezí střední a východní Evropy a Balkánu. Byla výsledkem první světové války a následných vyjednávání, ve kterých Maďarsko, respektive Uhersko, vystupovalo jako poražená mocnost. Díky smlouvě se definitivně ustavilo Československo, Rumunsko a Jugoslávie. Maďarům zbyla třetina území a třetina etnických Maďarů zůstala za hranicemi nového státu. Pokud se podíváme na mapu dnes, pak se bývalé království rozkládá na území Maďarska, Rumunska, Slovenska, Srbska, Chorvatska, Ukrajiny, Slovinska a Rakouska (a při dělení zůstal i velmi malý kus na Polsko).

Národní trauma bylo na světě, a nejenom z hlediska geopolitiky. Maďarský stát přišel o dnešní Slovensko a rumunské Sedmihradsko, pro maďarskou kulturu a umění důležité oblasti, odkud pocházelo mnoho klíčových literátů, vědců i státníků. Pro konzervativní meziválečné Maďary byly Horní Uhry a Sedmihradsko dokonce skutečnými kolébkami maďarské kultury, protože Budapešť byla příliš velká, příliš městská, příliš kosmopolitní (a příliš židovská).

V jistém smyslu postihla Maďary stejná kulturní katastrofa jako o generaci později Poláky, jejichž stát posunul Stalin o dvě stě kilometrů na západ - a tím je připravil o Lviv a Vilnius, spolu s Krakovem kolébky polské kultury. Poláci ovšem “dostali” náhražkou Vratislav, Štětín či Gdaňsk. Maďarsko nedostalo nic, až na dvacet let diplomatické izolace a zkostnatělého a polofašistického režimu admirála Horthyho. A také Budapešť s výstavními bulváry a honosnou architekturou, jejíž návštěvník má pocit, že je to hlavní město postavené pro přinejmenším dvakrát větší zemi – v čemž má pravdu.

Zatímco meziválečné Maďarsko si budovalo mýtus zrady a křivdy, v poválečném Maďarsku coby součásti východního bloku byly jakékoliv úvahy na téma území a národnosti tabu. Svobodně mohli Maďaři o Trianonu debatovat až po roce 1989. Jak plyne z letošního výzkumu maďarské akademie věd, drtivá většina z nich považuje smlouvu za neštěstí – a zároveň byla víc než polovina respondentů překvapená, kolik území Maďarsko vlastně ztratilo. Na druhou stranu, jakékoliv územní nebo reparační nároky jsou již nemyslitelné a v Maďarsku se o něčem takovém seriózní veřejná debata nevede. Touha po návratu starého království končí u srocení extremistů na jedné straně a na druhé straně u mezinárodních značek aut, kdy je dobře známá silueta s “H” uprostřed velmi oblíbenou variantou.

Kdo se však pozorně podívá na propagační fotky maďarského kabinetu, uvidí na pozadí ministerských jednání mapu - Velkého Maďarska. Když premiér Orbán přeje dětem hodně štěstí ve škole, dělá to s pomocí starého globusu, na kterém je zakreslené - Velké Maďarsko. A stejně dvojace o vlastní státnosti i státnosti svých sousedů mluvil premiér Orbán v Sátoraljaújhely.

Pátá generace

“Kdo se dívá na svět maďarsky, přijímá, že Slovák zůstane Slovákem a Rumun Rumunem. Po stu letech karantény končí doba sto roků samoty. Může nás těšit, že znovu máme spojence, máme dobré sousedy a můžeme se společně připravovat na budoucnost.” Tak zní asi nejpřátelštější část Orbánova projevu. Odkaz na Márquézův román je trochu nepřesný, Maďarsko je svobodné třicet let a Orbán mu vládne deset let. Sto roků maďarské samoty – pokud na tento pohled přistoupíme - trvalo kratší dobu.

Další části výroční řeči už mohou číst sousedé každopádně méně nadšeně. Dozvěděli se, že “Maďaři jsou znovu nejpočetnější národ karpatské kotliny a (…) návrat Maďarů začal.” A také, že “každé maďarské dítě je novou stráží” - a tato nová stráž “vidí v Bratislavě Poszony a v Kluži Koloszvár. Stát má hranice, ale národ ne. Takový je zákon”. Nikdo nemůže říct, že by Viktor Orbán svým sousedům hrozil, ale nikdo zároveň nemůže říct, že přesně ví, o čem a proč maďarský premiér mluví -  tak si to myslí i maďarsko-italský historik Stefano Bottoni.

“Trianon je pro vládní Fidesz velice podobné téma jako údajná Sorosova konspirace. Soros je židovského původu, to všichni vědí. Všichni vědí, že Fidesz by se neuchýlil k otevřenému antisemitismu. A tak všichni vědí, že Soros znamená židé, a zároveň naprosto neznamená. Že Trianon znamená, že chceme návrat Velkého Maďarska, ale zároveň naprosto nechceme. Taková neurčitost je politicky hrozně výhodná,” říká Bottoni. Neurčitost by podle něj rozptýlila otevřená veřejná debata, ale té současná vláda nepřeje - a i kdyby ano, z logiky věci je to proces na mnoho let. A tak po premiérově projevu mohou lidé nadále toužit po národní velikosti a zároveň po ní netoužit.

Orbán v projevu mimo jiné nabídl i svůj rozbor současnosti a blízké budoucnosti. “Svět je v pohybu. Spojené státy už na trůnu světa nesedí samy. Eurasie se ohromnou silou obrozuje, naše Evropská unie puká zevnitř a teď se chce zachránit smrtelným saltem. Pod nohama našeho východního souseda se třese země, Balkán je plný nezodpovězených otázek. Rodí se nový světový řád,” prohlásil. A premiér, který se sám označuje za “čtvrtou generaci Trianonu”, doufá, že ta následující, pátá generace Trianonu naplní svou misi a „dovede Maďarsko k branám vítězství.

Tady už zcela přestává fungovat Paralela s Márquézovým světem, protože pátá generace dovedla románové Macondo k definitivnímu zániku, což Viktor Orbán určitě na mysli nemá. Ale stejně tak je nejasné, co přesně ony “brány vítězství“ znamenají a kam by jimi dnešní dvacátníci měli podle premiéra v kročit.