Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kontext, Politika, Redakce, Společnost

Nenapadá mě nikdo, vůči komu by choval nenávist. Za Janem Sokolem

Ve věku nedožitých 85 let zemřel známý filozof a pedagog

Autor: Matěj Stránský
Autor: Matěj Stránský

V úterý 16. února nás zastihla smutná zpráva, že ve věku nedožitých 85 let zemřel Jan Sokol. Uzavřel se tak život, který by vydal hned na několik osudů: Jan Sokol během něho stihl být zlatníkem, programátorem, disidentem, filosofem, učitelem bytových seminářů, překladatelem, vrcholným politikem, vysokoškolským profesorem a ještě mnoho dalšího. Na jeho životopisu by se mohly klidně vyučovat moderní české dějiny a též prakticky demonstrovat zásada, že člověk si nemá nikdy zoufat a nikdy se vzdávat.

Narodil se v roce 1936 do intelektuální prvorepublikové rodiny: otec byl rektorem Uměleckoprůmyslové školy a matka kunsthistorička. V květnu 1945 si na oslavu osvobození — jak mi kdysi prozradil — zapálil svoji první cigaretu, ovšem po únorovém puči kvůli třídnímu původu celá rodina upadla v nemilost. Jan Sokol musel opustit Arcibiskupské gymnázium, vyučil se proto zlatníkem a maturitu si dodělal až roku 1958 při zaměstnání, když pracoval jako mechanik ve Výzkumném ústavu vakuové elektrotechniky; posléze se dlouho živil jako programátor.

V roce 1963, kdy se politická situace trochu uvolnila, začal studovat dálkově Matematicko-fyzikální fakultu. Studia nedokončil, ale v té době jeho zájem už dlouho poutala filosofie a biblistika: jeho učiteli byl jednak theolog Ota Mádr, ale především jeho budoucí tchán Jan Patočka, s jehož dcerou Františkou se oženil v roce 1961. V roce 1977 se stal signatářem Charty 77, což mělo za následek, že po následujících více než deset let byl vystaven soustavné perzekuci ze strany StB. V té době pořádal s přáteli bytové semináře, překládal filosofické texty z francouzštiny a němčiny, spolupracoval na ekumenickém překladu bible a v samizdatu publikoval řadu svých původních textů.

Po roce 1989 byl v prvních svobodných volbách zvolen poslancem Federálního shromáždění za Občanské fórum, kde se následně stal místopředsedou Sněmovny národů a předsedou poslaneckého klubu Občanského fóra, v roce 1998 zastával krátce post ministra školství v Tošovského úřednické vládě a v roce 2003 se stal kandidátem vládní koalice na prezidenta, když v nepřímé volbě jen těsně podlehl Václavu Klausovi.

Autor: ČT24
Autor: ČT24

Paralelně ke své politické činnosti zahájil též akademickou dráhu. Jakkoliv mohl vzhledem k okolnostem svých neúspěšných vysokoškolských studií patrně snadno požádat o rehabilitaci, nevydal se touto cestou a namísto toho řádně plnil nároky jednotlivých stupňů: v roce 1993 tak získal magisterský titul obhajobou práce Člověk a svět očima Bible, v roce 1995 pak obhájil dizertaci s prací Mistr Eckhart a středověká mystika, habilitoval se roku 1997 dílem Čas a rytmus, v roce 2000 byl pak jmenován profesorem v oboru filosofie výchovy. Je autorem mnoha vědeckých studií, za něž se mu dostalo řady tuzemských i zahraničních ocenění.

Vědecká práce Jana Sokola se velmi těsně prolínala s jeho učitelským působením: mám dokonce za to, že právě učení kladl o hodně výše než vlastní badatelskou činnost, za což jsme mu jako studenti byli neskonale vděčni. Ačkoliv se odborně věnoval zejména fenomenologii, etice a filosofické antropologii — krom Jana Patočky patřili mezi jeho oblíbené autory zejména Emannuel Lévinas či H.-G. Gadamer, filosofii i antropologii chápal v prvé řadě jako disciplínu, která se má věcně přiměřeným a odborně fundovaným způsobem, ovšem přesto srozumitelně a přístupně, vyjadřovat k otázkám, jež interesují a tíží moderního člověka: filosofie nemá a nesmí být od odtržená od života.

V tomto ohledu byl Jan Sokol součástí tradice, kterou zahájil T. G. Masaryk a do níž patřili jak Jan Patočka, tak i Václav Havel - a která je po mém soudu ve středoevropském postkomunistickém prostoru vcelku unikátní. Pedagogickou realizací této zásady pak bylo zejména bakalářské Studium humanitní vzdělanosti na IZV UK a později na Fakultě humanitních studií, jež s sebou nese étos všeobecného nespecializovaného humanitního studia vzdělávající mladé lidi ke svobodě. Tomuto bakalářskému studiu, kterým za jeho života prošlo mnoho tisíc studentů, věnoval nesmírně mnoho času a energie a na jeho kvalitě a pověsti mu vždy velmi záleželo.

Autor: Karel Cudlín
Autor: Karel Cudlín

Jelikož jsem měl tu čest u Jana Sokola studovat a též následně pod jeho vedením i pracovat, dovolil bych si na závěr několik osobních postřehů a vzpomínek. Předně bych vyzdvihl zvláštní syntézu, kdy na jedné straně hluboce prožíval svou katolickou víru, ovšem na straně druhé byl oddán téměř až osvícenským demokratickým ideálům racionality, rovnosti a svobody: jakkoliv jsme často přesvědčováni, že tyto hodnoty jsou vzájemně takřka neslučitelné, není to pravda.

S jeho katolickou vírou pak souvisel mimořádný vnitřní klid ve smyslu optimistického očekávání věcí příštích a pevného vědomí božího přátelství. Odsud snad plynula jeho nesmírná velkorysost, která se projevovala dvěma způsoby: jednak jako otevřenost a ochota naslouchat druhému, s níž se bylo možno setkat snad jen u těch, již prožili část svého života pod tlakem v disentu, a jednak neobyčejná schopnost odpouštět, když i na zlé doby dokázal vždy vzpomínat s humorem. Nestěžoval si a nenosil v sobě hořkost: nenapadá mě nikdo, vůči komu by choval nenávist.

Během své akademické kariéry Jan Sokol ovlivnil či spíše vychoval několik tisíc studentů: v tomto ohledu patrně nemá mezi českými filosofy takřka konkurenci: ačkoliv se tedy životní příběh Jana Sokola uzavřel, vůbec nepochybuji, že zdaleka ještě neřekl do naší společenské, kulturní i politické situace své poslední slovo.

Autor je žákem Jana Sokola a přednášejícím na UK FHS

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].