Hlavně se tím bavím, říká stvořitel chlapáckého detektiva z Těšínska, který mluví po naszymu

Po devíti novelách vydává Petr Sagitarius se svým nepřehlédnutelným hrdinou Romanem Saranem první detektivní román. Připoměňte si při této příležitosti profil těšínského autora. Pokud podobné články oceňujete, chcete je číst pravidelně, a podpořit nás tak zároveň v současné situaci, staňte se našimi předplatitelkami a předplatiteli. Získáte tak nejen týdeník v digitální či papírové podobě a možnost číst si aktuální texty na našem webu, ale zároveň přístup do celého archivu Respektu, v němž najdete i tento článek:

Jen chvilku předtím, než Petru Sagitariovi zazvonil mobil ohlašující novinářskou návštěvu, dovedl kriminalistu Romana Sarana k cíli a nechal ho v novém příběhu odhalit vraha. Pak vyrazil na setkání, na zahrádku Hotelu Bullawa na přilehlé jablunkovské náměstí. Na místo, kam ještě za dob svého starostování rád chodil přemýšlet a vyřizovat pracovní schůzky a kam teď v detektivních příbězích posílá i své fiktivní vyšetřovatele.

Dříve by ho po cestě pravděpodobně zastavil některý ze spoluobčanů a zajímal se, jak postupují opravy silnice nebo osvětlení. Dnes jsou jeho vycházky obcí a pochůzky o poznání klidnější: výtky a postřehy vystřídalo spontánní hodnocení jeho detektivek. „Je to bezvadné, vůbec jsem nemohla usnout a četla jsem celou noc,“ zaznělo prý třeba od ženy za přepážkou na poště.

Když na Wikipedii přibylo heslo s jeho jménem, kde se dočetl, že je spisovatel, prý ho to pobavilo. Sám sebe tak označuje velmi zdráhavě, ačkoliv mu nyní v srpnu a pak příští rok vyjdou další dvě pokračování detektivní série Trujkunt, kterou zasadil do kulis Třinecka a Jablunkovska, kde se narodil a prožil nejdůležitější milníky svého života. Výraz Trujkunt si vymyslel, když se snažil najít výstižné slovo pro zeměpisnou polohu tohoto kraje. Jablunkov je nejvýchodnějším městem Česka, svérázný region se rozprostírá u hranic tří států - a názvy trojmezí ani slovenský trojstyk mu prý nepřišly chytlavé.

Úspěch série a fakt, že se ji ve dvoutisícovém nákladu rozhodlo vydávat pražské nakladatelství Argo, které ji zařadilo i do Velkého knižního čtvrtku, je pro něj stále stěží uvěřitelný, psaním se podle svých slov coby invalidní důchodce především baví. „Psal jsem to pro sebe. Ponořil jsem se do toho a opravdu jsem nemyslel na nic jiného. V podstatě je to tak, že se nemůžu zastavit, protože prázdno ve mně navozuje pocit úzkosti,“ vykresluje nad sklenkou vody a cigaretou.

Střípky ze života

Jeho hlavní hrdina, kriminalista, rváč, sukničkář, ale zároveň idealista Roman Saran, byl prý jeho manželce a zároveň první kritičce knih značně nesympatický, což ostatně připouští i sám autor - ale příběhy měly podle jejího úsudku „minimálně parametry průměrné české detektivky“. Její hodnocení tak Sagitaria ponouklo, aby Trujkunt před necelými čtyřmi lety zkusmo rozeslal do různých nakladatelství. Zprvu neúspěšně, takže první tři novely si nejprve vydal sám jako e-knihu, ale v psaní vytrval.

Zlom nastal na začátku loňského léta, kdy si materiál přečetla programová ředitelka nakladatelství Argo Hana Gelnarová. „Do tří dnů se ozvala, že to bere, což mě úplně zbouralo,“ vypráví nadšeně pětapadesátiletý muž. Nakladatelka zájem o Trujkunt vysvětluje tím, že série je výjimečná právě svým zasazením na Jablunkovsko a použitím nářečí „po naszymu“. „Reálie kraje hrají v detektivních příbězích velkou roli, příběhy díky tomu jsou reálnější a uvěřitelnější. Navíc mají spád a čtou se jedním dechem,“ popisuje Gelnarová.