Američtí konzervativci nezapomněli ani po půl století

Nejvyšší soud USA minulý týden podle očekávání zrušil ústavní právo na potrat. Poměrem 5:4 zneplatnila konzervativní většina rozhodnutí z případu Roe v Wade, který před téměř padesáti lety toto právo uzákonil. K tématu, které přivedlo Spojené státy do varu, přinášíme následující text Jiřího Soboty, komentář Silvie Lauder a článek spisovatelky Margaret Atwood, který vyšel v časopise Atlantic v květnu 2022, kdy do médií unikl návrh rozhodnutí Nejvyššího soudu na zásadní změnu potratové politiky v USA.   

Spojené státy jsou opět ve varu. Odmítnutí pět desítek let starého precedentu zajišťujícího americkým ženám právo na umělé přerušení těhotenství se všeobecně čekalo, už v květnu ostatně na veřejnost unikl návrh usnesení Nejvyššího soudu, který se nesl právě v tomto duchu. Přesto v duších liberálů nejspíš doutnala jiskra naděje. Ne snad, že si to konzervativními soudci ovládaná nejvyšší soudní instance v zemi úplně rozmyslí, ale že svůj postoj nějak zmírní, přistoupí na kompromis, omezí třeba počet týdnů, během nichž precedens známý jako Roe vs Wade právo na potrat garantuje, nicméně samo právo ponechá.

Nestalo se. Nejvyšší soud celý právnický konstrukt z roku 1973 označil jako vadný s tím, že nemá oporu v původní americké ústavě. Vynechme ale právnické argumenty a podívejme se rovnou na důsledky. Rozhodnutí znamená, že Američanky napříště nebudou mít právo na potrat zaručený na celém území USA jako doposud. Místo toho budou platit zákony jednotlivých amerických států, jak si je odhlasují nebo již odhlasovaly jejich příslušné volené kongresy. Legislativa se proto bude v různých částech USA zásadně lišit: od liberálních států, kde se situace v podstatě nezmění nebo kde bude přístup žen k přerušení těhotenství ještě velkorysejší než dosud, až po ty nejkonzervativnější, které potrat v podstatě zakáží - plus mínus nějaká výjimka.

Třináct států má už v tuto chvíli připravena dramatická omezení přístupu k potratům, jež vstoupí v platnost automaticky v okamžiku, kdy rozhodnutí Nejvyššího soudu nabude právní moci. V dalších se bude licitovat - z potratů se stane výbušné politické téma na úrovni Nebrasky, Utahu nebo Ohia. Ameriku čeká dlouhé období jistého zmatku, než se situace ustálí. Jak bude vypadat výsledný stav, se teprve uvidí: americký Nejvyšší soud svým pátečním rozhodnutím rozdrtil status quo, kdy sice otázka budila vášně, které se nemohly přelévat do reálného života: precedens garantoval, že přístup k potratům se v roce 2022 řídil stejnými pravidly jako v roce 1973 (až na malé změny provedené v roce 1992).

Jiné možnosti

Jak silný tlak se hromadil pod zátkou Roe vs Wade, je dobře vidět na emocionálních reakcích. Kolegyně Barbora Chaloupková popsala v textu v nejnovějším vydání Respektu, že slzy doslova tečou po tvářích stoupenců obou stran. Na ulicích se demonstruje s argumenty a zkratkami, které jsou léta známé, dosud ovšem působily jako především jako folklórní doprovod kulturní války, protože - ano, protože Roe vs Wade garantoval status quo. Teď jsou Američané zpět v reálném politickém ringu.

V úplné zkratce proti sobě stojí vysoce emotivní nápisy uvádějící počty žen, jež nepřežijí ilegální, tudíž neodborně prováděné potraty, na straně druhé transparenty s počty plodů, jež nebudou zničeny a stanou se lidmi. Liberální média mají katastrofický tón, popisují komplikace a ústrky, jež ženy v některých částech USA budou čekat, varují, na jaká liberální práva možná soudci sáhnou příště. Konzervativnější média to vidí jinak: The Wall Street Journal vyšel v sobotu s titulkem „Potraty se vrací zpět do rukou lidu“. Sečteno a podtrženo, Amerika je opět zásadně rozpolcená. A podobně jako v otázce střelných zbraní, i tentokrát v tématu, kdy jde doslova a bez nadsázky o lidské životy.

Na opačné straně Atlantiku bychom si nicméně měli uvědomovat, že boj o (zdánlivě) univerzální téma má silná americká specifika. Tamní šlamastika je do značné míry důsledkem nešťastného řešení, jež - jak již bylo zmíněno - na padesát let prakticky zablokovalo racionální debatu a s ní možnost dopracovat se všeobecného kompromisu. Liberálové si chytrým právním tahem v roce 1973 zajistili „řešení“ - snad s vírou, že časem na jejich pohled přistoupí i konzervativnější část společnosti. Poražená strana měla následně oprávněný pocit, že jejich pohled na věc je mimo diskuzi a že nemá možnost se jakkoliv promítnout do reality. Na změně systematicky pracovali pět desetiletí - a právě v tomto okamžiku dosáhli svého.

Potratová debata přitom zdaleka není pouze o hraničních postojích „potraty ano“ vs „potraty ne“ - v americkém politickém žargonu pro-life vs pro-choice. Mezi oběma póly je řada pozic, na níž se obě strany mohou potkat. Roe vs Wade především vytvořil velmi radikální precedens, přerušení těhotenství umožňoval původně až do 28. týdne těhotenství, v roce 1992 se limit zkrátil na 23–24 týdnů.

Pro srovnání: podobně velkorysý přístup mají k potratům v Evropě pouze Nizozemci (24 týdnů), ale drtivá většina Evropy (včetně Česka) omezuje možnost žen rozhodnout se o přerušení těhotenství na 12 týdnů, Portugalsko nebo Slovinsko na 10. V Evropě je často potřeba překonat další bariéry, v řadě zemí včetně Německa musí například ženy vyčkat předepsaný počet dní mezi žádostí a provedením zákroku, v dalších  (opět včetně Německa) musí absolvovat povinné lékařské konzultace, jež by ji měly zajistit plnou informovanost o důsledcích tohoto kroku.

Hranice konsensu

Popsané evropské rozdíly od úplného zákazu na Maltě přes různé limity až po liberální přístup Nizozemí jsou výsledkem otevřených debat, které se na úrovni jednotlivých zemi vedou.  Ve sporu o potraty, pokud je veden poctivě, totiž jde v nejzazší rovině vždy o naše, tedy lidské chápání života. Co život je, kdy začíná, kdy si zasluhuje ochranu a kdy má který život přednost před jiným. Žádné pevné a verifikovatelné odpovědi na to neexistují, jak svědčí právě různost pravidel používaných v jednotlivých liberálních a demokratických zemích. Existuje pouze jedna země, Kanada, v níž je právo ženy rozhodnout o ukončení těhotenství absolutní - tedy časově neomezené. V drtivé většině liberálního světa je naopak konstruováno tak, že žena po nějakém období právo na rozhodování ztratí a důraz se přesune na ochranu života v její děloze. Kde přesně hranice leží, je potom věcí společenského konsensu. Někdo ji vidí na konci druhého trimestru, někdo na konci prvního trimestru, někdo ještě dříve a malá část společnosti se domnívá, že život začíná v okamžiku početí.

Precedens jako Roe vs Wade v podstatě debatu vylučují. Na počátku pátečního rozhodnutí stála snaha státu Mississippi omezit potraty lhůtou patnácti týdnů. V Evropě by se stále jednalo stále o liberální řešení, ve Spojených státech ovšem narazilo - jako vždy - na existující precedens. Po jeho zrušení se v Mississippi rozhodnou, jak uznají za vhodné - a protože se kyvadlo potácí od jednoho extrému ke druhému, zdá se, že tamní rozhodnutí bude patřit k těm nepřísnějším.

Ještě připomeňme, že ani zmíněná superliberální Kanada nemá ústavní garanci potratů, Kanaďané pracují pouze s faktem, že v jejich legislativě se nenachází zákon, který by rozhodování žen jakkoliv omezoval. Kanadská stanice CBC tak letos v květnu (když unikla první verze rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu) konstatovala, že „zrušení Roe vs Wade by znamenalo, že USA a Kanada by se alespoň na povrchu ocitly ve stejné situaci - ani v jedné zemi by právo na potrat nebylo garantováno rozhodnutím Nejvyššího soudu“.

Stejně tak se Spojené státy po pátečním verdiktu ocitají formálně v podobné situaci jako Evropané. Ani na starém kontinentu neexistuje celoevropské garance práva na potrat, byť se o takové možnosti v současné době vede debata. Ale v praxi zatím každá evropská země rozhoduje po svém a podle vnitřní debaty, jejíž výsledek se může měnit. K posunům přitom časem dochází oběma směry, v posledních letech jsme byli svědky zásadního utahování šroubů v Polsku, ale také zcela liberálního zvratu v Irsku. Zároveň mezi jednotlivými zeměmi existují značné rozdíly.

Ztracené roky

Což nyní nastane také v USA. Za oceánem jsou ovšem podobně jako potraty ošetřena také další významná práva: právo na sňatek mezi různými rasami, jakkoliv to zní dnes předpotopně, právo užívat antikoncepci a podstatě nověji právo na sňatek stejnopohlavních párů. Ani v jednom ze jmenovaných případů se Američané nemohou spolehnout na běžnou legislativu, jejich „osud“ tak do budoucna visí na rozhodnutí soudců Nejvyššího soudu. A ten je, jak jsme právě viděli, nyní (a na hodně dlouho) ve velmi konzervativní formaci.

Americká média jsou plná temných předpovědí, kterým směrem se Nejvyšší soud pustí. Antikoncepce, nebo alespoň některé její formy (morning-after pill) nemá k potratům zase tak daleko. Sňatky gayů a leseb jsou stále do jisté míry kontroverzní, byť se zdá, že americká veřejnost se s touto realitou velmi rychle sžívá. Zda zrušení Roe vs Wade protrhne hráz, nebo zůstane jednorázovou epizodou, je v tuto chvíli stejně nejasné jako přesná podoba potratové legislativy v nadcházejících letech.

V jistém smyslu je možné říct, že Američané ztratili padesát let času. Názorové hrany mohli dávno otupit, většinová společnost se mohla dopracovat k různým podobám konsensu a promítnout ho do zákonů podobně jako v Evropě. Na opačné straně Atlantiku se ale boj vede již dlouho a oboustranně hlava nehlava - a výsledkem je společnost rozkmitaná mezi extrémy a neschopná dohody. Pokud by si Evropa měla z amerických emocí něco odnést, pak především poznání, že silová vítězství jedné strany toho většinou v dlouhodobějším horizontu moc neřeší. Američtí konzervativci nezapomněli ani po půl století.