Svět podnikatele Andreje Babiše se mění, prošel zákon o střetu zájmů

Poslanecká sněmovna přehlasovala veto prezidenta Miloše Zemana a schválila novelu zákona o střetu zájmu, který se dotkne desítek tisíc politiků obecními zastupiteli počínaje. Největší komplikace – nutné a nezpochybnitelné – přinese ministru financí a majiteli Agrofertu Andreji Babišovi. Pokud bude chtít zůstat v politice, bude se muset vzdát většiny svého majetku. Což je fér.

Zákon sice přesahuje svět tohoto českého miliardáře a politika, ale chvíli ještě zůstaňme u něj. Babiš už avizoval, že převede majetek do svěřeneckého fondu. Což je instituce, kterou umožňuje založit český právní řád od roku 2014. V Česku existuje v současnosti asi tři sta svěřeneckých fondů, jejich průměrný majetek se odhaduje na tři miliony korun a jsou používány často k charitativním účelům. Babiš bude průkopníkem, využije fond pro odklonění majetku; český zákon mu umožňuje jmenovat správce fondu, a dokonce on sám může sedět v jeho vedení. Fond mu může jako původnímu majiteli vyplácet i podíl na zisku. A buďme si jisti, že toho Andrej Babiš využije.

Co se tedy změní? I když Babiš svěří správu fondu někomu velmi loajálnímu, ponese ona osoba odpovědnost za majetek se všemi důsledky. Tedy i za případné porušení zákona. Pokud jde podnikatel Babiš ve jménu zisku do nějakého rizika, kterým může porušovat zákon, třeba jako v kauze Čapí hnízdo, je to jeho riziko. V nové podobě ponese toto riziko správce fondu - a ten na něj bude jistě pohlížet jinak než profitující Andrej Babiš. Investice, projekty, nákupy. Může je sice stále řídit Babiš, ale ten, kdo ponese odpovědnost za případné ztráty, bude správce fondu. Svět podnikatele Andreje Babiše se mění.

Je to zákon, který je spíš o morálce a schopnosti vzdát se privilegií než o skutečném narovnání práva. To ale neznamená, že je zbytečný.

V zákonu jde však víc o to, že jasně pojmenoval, co je pro společnost a demokracii rizikem. A vyznačil cestu, jak toto riziko minimalizovat. Oblíbenou disciplínou v Česku je nadávat na politiky a obviňovat je, jak si umí nahrabat. Zcela jistě to někteří z nich umí. Ale novela zákona přinutí všechny politiky přiznat majetek do jednoho veřejně přístupného registru a každý z nás bude moci sledovat, jak se jeho majetek mění. Že se i tohle dá obejít? Třeba převedením majetku na příbuzné? Určitě, ale každý, kdo půjde do politiky, si tváří v tvář veřejnému odhalení majetku uvědomí, že se někomu odpovídá nejen svědomím (o němž se často dozvíme málo) nebo slovy (možná i lživými), ale také svým bytím a jměním.

A konečně je tu zákaz vlastnění tištěných, rozhlasových a televizních médií. Internetová média byla zatím vyňata, protože zákony, které se týkají elektronického světa, jsou momentálně docela nejasné a zákaz by se dal jednoduše zpochybnit u Ústavního soudu. Pokud někdo vstupuje do politiky, měl by vědět, že pro vstup do tohoto prostoru by měli mít všichni občané zhruba stejné podmínky. Peníze, možnost šířit své názory a program, prostor pro ataky politických protivníků. Člověk, který ovládá média, má podstatně větší šanci ovládnout tento prostor než někdo, kdo má možnost šířit názory jen na internetu.

Zákon o střetu zájmu vyvolává u někoho pocit, jako by byli diskriminováni ti úspěšní;  lidé, kteří se prosadili v byznysu, a teď najednou nemohou své výsady využít v politickém souboji. Ale ono to tak není. Je to pouhé a jen velmi částečné omezení, aby profesionální i neprofesionální politici nemohli využívat svůj vliv ve prospěch svých majetků. Je to zákon, který je spíš o morálce a schopnosti vzdát se privilegií než o skutečném narovnání práva. Což v Česku, kde se docela cení schopnost na cokoli vyčuraně vyzrát, nemusí mít až takové pochopení. To ale neznamená, že ten zákon je zbytečný.