Vládní nahrávka Andreji Babišovi

Jedna připomínka pro začátek. Špinavé peníze jsou ty, které pocházejí ze zločinu. Z pašování a prodeje drog, nelegálního obchodu se sexem, ale také z bankovních podvodů, zmanipulovaných státních nebo komunálních zakázek nebo z podvodně udělených a přijatých dotací - pro tento druh kriminality se kdysi vžil termín zločiny bílých límečků. Bývají velmi promyšlené, velmi špatně se prokazují a spravedlnost proto stále inovuje zákony a cesty, jak jim preventivně zabránit. Často se takový souboj odehrává mimo zájem veřejnosti - právní debaty o tom, co jsou špinavé peníze, jsou složité, až nesrozumitelné a nudné.

Něco podobného by zřejmě potkalo i dva roky starou evropskou směrnici proti praní špinavých peněz, kterou musí státy EU proměnit v zákony platné v jednotlivých zemích. Jenže my máme premiéra Andreje Babiše a ten zase – zprostředkovaně – Agrofert, a tak debata o zákonech dostala dynamiku a veřejný zájem. Vláda v pondělí schválila patřičnou novelu, která má přeměnit evropskou směrnici v platný zákon v Česku. Návrh Babišova kabinetu přitom obsahuje několik kontroverzních bodů, které nejsou z právního hlediska příliš srozumitelné. Naopak srozumitelné je, že by nahrály především impériu Agrofert, ale také mnoha společnostem čerpajících dotace evropské i české).

Jde o to, že firmy, jež se ucházejí o státní a komunální veřejné zakázky, což je ročně v průměru pět set miliard korun, musí mít jasně dohledatelného majitele. Třeba kvůli tomu, aby se za skrytým vlastníkem neskrýval někdo blízký státní instituci, která zakázku zadává. Pravidlo ale dostalo ve vládním návrhu výjimku. Netýká se zjišťování skutečného majitele svěřenských (svěřeneckých) fondů, do nichž je možné podniky „zaparkovat“. Což je případ Agrofertu, kdy bude možné zásluhou vládního návrhu jen obtížně dokázat Babišův střet zájmů - a může se to stát použitelnou cestou i pro další „nebabišovské“ firmy.

Opozice, ale třeba v tomto případě i obdivuhodně aktivní instituce Rekonstrukce státu a Transparency International, pak navrhly v rámci svého působení ve vládní protikorupční radě, aby skutečného majitele museli prokazovat také žadatelé o tuzemské a evropské dotace. Ani tento pochopitelný požadavek ale vláda nevyslyšela. Takže vztahy Agrofertu a svěřenského fondu nebude nutné při žádosti o dotaci prokazovat. Stejně na tom budou samozřejmě další žadatelé… Nebudou muset prokázat, kdo je vlastní, a platí zase podezření, že majitel může mít blízko ke státním úřadům.

Neziskovky i experti upozorňují na několik dalších sporných bodů zákona. Třeba mezi právnickými osobami, které by měly uvádět skutečného majitele, chybí uzavřené investiční fondy, jež nepodléhají veřejnoprávnímu dohledu a bývají zneužívány ke krytí pochybných majetkových vztahů. Ministerstvo spravedlnosti ústy Marie Benešové debatu o všech bodech odmítlo s tím, že novela odpovídá evropské směrnici. Možná ano, možná ne, o to se právní experti přou - ale faktem je, že proti evropské směrnici nejdou jejich požadavky ohledně průhlednosti firem a svěřenských fondů, které dostávají státní zakázky a dotace.

Novelu budou samozřejmě schvalovat poslanci a senátoři, ve vládě s ní nesouhlasila sociální demokracie. Opozice už dnes avizuje, že se bude snažit změny do zákona prosadit, či naopak ty sporné zrušit. Nevíme, jak se k zákonu postaví komunisté a Okamurova SPD, debata bude jistě rušná a sledovaná. Andrej Babiš a jeho zájmy tak vlastně nepřímo přispívají k jakési právní osvětě veřejnosti. A občané možná nakonec pochopí a ocení, proč je nutné přijímat ve veřejném zájmu zákony kvůli průhlednosti transakcí za stovky miliard korun.