Válka je souboj vůlí. Dlouho jsme ruskou hrozbu podceňovali, ale už nebudeme

Titulek zní možná trochu pateticky, ale vystihuje náladu, obsah proslovů a analýz, odhodlání i odpovědnost vůči obraně země, jež zazněly a byly cítit od šéfů českých zpravodajských služeb a dalších vysoce postavených a renomovaných bezpečnostních expertů včetně náčelníka Generálního štábu nebo náměstka ministra zahraničí, ředitele Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost nebo Finančně analytického úřadu. Málokdy je možné slyšet během sedmi hodin takovou plejádu zasvěcených komentářů tolika lidí odpovědných za bezpečnost země jako na pondělním semináři na půdě sněmovny.

Bylo to na semináři pořádaném předsedou bezpečnostního výboru Pavlem Žáčkem a nazvaném Ruské mocenské a vlivové působení proti (střední) Evropě a naše reakce. Poklona, že se mu podařilo dát na jeden den dohromady patnáct šéfů nejdůležitějších bezpečnostních organizací – shodou okolností na dobu, kdy Rusko barbarsky zabíjelo raketami civilisty a ničilo po celé Ukrajině objekty, které nemají nic společného s vojenskou infrastrukturou. A to odvetou za poničení strategického mostu na Krym - akci, k níž se nikdo nepřihlásil a při níž nebyly hlášeny oběti na životech.

Vzkaz semináře je jednoznačný. Shrnul ho poslední řečník, náčelník Generálního štábu Karel Řehka slovy – válka je vždy souboj vůlí. Všichni jeho „předřečníci“ projevovali jasnou vůli se bránit ruské hrozbě. A dodávali i to, co je potřeba navíc, fakta a analýzy situace, v níž se Česko ocitlo: vojenské ohrožení, kybernetická hrozba, toky špinavých peněz z Ruska přes Česko, ruské investice v Česku, dezinformace, pátá kolona, propaganda a hrozba teroristických akcí na našem území podobných ataku na muniční sklad ve Vrběticích.

Šéf Vojenského zpravodajství Jan Beroun upozornil, že ruská hrozba je tu už od devadesátých let, kdy jsme otevřeli dveře ruským dodavatelům zbraní pro českou armádu a ruským energetickým firmám. K tomu později šéf Národní centrály proti organizovanému zločinu Jiří Mazánek dodal, že už tehdy do Česka pronikly ruské mafie, které přes Česko perou skoro třicet let peníze z nejdrsnějších zločinů i krádeží ruského státního majetku. Šéf BIS Michal Koudelka zase připomněl, že od té doby až do loňska jsme tu měli mimořádně silně obsazenou ruskou ambasádu – na počet diplomatů, ale především špiónů.

Hodnotil se i vliv, kteří tu Rusové (Sověti) získali během více než dvacetileté okupace po roce 1968, jaké tu měli kontakty a jak je dnes využívají, hovořilo se o tisícovkách neprůhledných ruských firem v Česku, o majetku, který se pokouší zabavit Finančně analytický úřad sankcionovaným Rusům, ale i o konci jakýchkoli iluzí, že by se s Ruskem dalo na čemkoli a kdykoli dohodnout jako rovný s rovným. Mluvilo se rovněž o energetické bezpečnosti a energiích jako nástroji ruské agrese.

Čtení či poslech přepisů (měly by být od 11.října na webových stránkách bezpečnostního výboru sněmovny) většiny - možná úplně všech – slov expertů může být inspirací k nácviku odolnosti Čechů proti hrozbám i strachu. Nácviku, jak sám přispět v souboji s energetickým nedostatkem, jak se nebát ruského útoku, jak čelit dezinformacím a kybernetickým útokům, jak se zbavit nedostatku schopnosti čelit podvodům a manipulaci.

Čtení ani poslech ale nezprostředkují atmosféru semináře. Tedy onu viditelnou vůli šéfů bezpečnostních institucí chránit efektivně občany, tedy aspoň ty, kteří jimi chtějí být chráněni a nevolají po ponížené dohodě s Putinem -  a udělat pro to ve svých institucích a ve spolupráci s politiky co půjde. Protože, a to říkali téměř všichni řečníci, byť různými slovy, Česká republika nečelila nikdy tak velké a tak mnohotvárné hrozbě jako dnes. Hrozbě, kterou jsme podle řady z nich dlouhá léta, možná všech třicet let, jež za chvíli uplynou od vzniku ČR, přehlíželi. A pokud to budeme dělat dál, zaplatíme za to neskutečně vysokou cenu.