Ti, kteří jsou hodni nejhlubšího opovržení 

“Tahle země je bohužel naše,” chtělo se člověku říct, sotva doposlouchal vánoční projev prezidenta republiky. A nešlo ani tak o absenci jakýchkoliv obecnějších myšlenek, na něž by se dalo navázat v těžkých časech a hledat v nich oporu. Nešlo ani o nějakou elementární vřelost, kterou obvykle o Vánocích čekáme. Případně výstižný popis dramatického roku, v němž by dal prezident najevo, že klíčové události sleduje a sdílí je s běžnými lidmi.

Největší smutek z prezidenta spočívá v opětovném připomenutí, co i v těchto komplikovaných časech nejvíc tíží jeho starou mysl. A sice, že jediná inspirace, kterou posílá do světa, směřuje k lidem, kteří nenávidí novináře nebo parlamentní opozici. Těm Miloš Zeman dodává kuráž už dlouhá léta - a teď je jeho puzení tak silné, že si nemůže pomoct ani o Vánocích.

Jaká asi musí být nenávist a zloba starého nemocného muže, když neváhá využít nejvyšší úřad k tomu, aby mohl v televizi vyjmenovávat lidi, kteří “jsou hodni nejhlubšího opovržení”?

Kdo ví, komu je zlověstný vzkaz určený, a jak si Zeman vlastně představuje, že by se tohle opovržení mělo navenek projevovat. Každopádně v zemích, s jejichž vůdci si nejvíc rozumí, nevypadá veřejné “opovržení” nijak pěkně a není zatím důvod si nemyslet, že zrovna tam hledá hlava českého státu inspiraci. Je tedy třeba doufat, že česká veřejnost má dostatek rozumu, aby vzkazy z vánočního projevu pustila k vodě.

A protože mezi hodné “nejhlubšího opovržení“ byl zařazen i šéfredaktor Respektu, a tím i Respekt jako celek, stručně si připomeňme, co Zemana v jeho nenávisti pohání. Letos přišel Respekt s několika objevy týkajícími se prezidenta a jeho podřízených. Psali jsme o zmanipulovaných zakázkách kolem lánského zámku, do nichž je velmi pravděpodobně zapleten Zemanův kancléř a chráněnec Vratislav Mynář. Rovněž jsme rozkrývali neprůhlednou a krajně podezřelou cestu prezidentova poradce do Moskvy, kde zřejmě řešil zakázku na dostavbu atomové elektrárny v Dukovanech, na níž Zemanovým lidem velmi záleží. Podrobně a kriticky jsme referovali také o útocích prezidenta proti řediteli BIS.

Na některých z těchto textů jsme pracovali společně s kolegy z Aktuálně.cz nebo Hospodářských novin (proti nim Zemanovy útoky také směřují) a naší společnou hnací silou nebyla prezidentem zmíněná nenávist, ale snaha informovat o zacházení s penězi letos těžce zkoušených daňových poplatníků.

Zemanovy projevy rok od roku upadají a stávají se smutnou podívanou na muže, který se zoufale snaží dohnat nezadržitelně mizející vlastní důležitost. Nějaká mu ale stále zbývá, protože prezidentských  pravomocí bude Zeman zbaven až v únoru 2023. To je dost dlouhá doba, aby si poučená česká společnost zkusila najít solidního a kompromisního kandidáta, který by Česko zbavil zostuzení, jež nyní prožívá.