Proč by se měl Mirek Topolánek stydět

Bývalé ministryni obrany z vlády Mirka Topolánka hrozí až deset let vězení. Stejně tak bývalému vysokému úředníkovi rezortu Jiřímu Staňkovi. Oba svým podpisem stvrdili v roce 2009 nákup čtyř vojenských transportních letounů CASA, za něž však česká armáda zaplatila podle tvrzení obžaloby o osm set milionů korun víc, než byla jejich hodnota. Jenže oba byli k podpisu v podstatě dotlačeni chlapáky, za něž se tehdy vydávali premiér Mirek Topolánek, náměstek ministryně Parkanové Martin Barták nebo třeba generál Vlastimil Picek. Dnes v tom nechávají Vlastu Parkanovou vykoupat.

Věc se rozjela před dvanácti lety, ještě za premiéra Jiřího Paroubka. Pokud chtěla česká armáda plnit sliby spojencům z aliance a účastnit se zahraničních misí potřebovala vyřešit jeden rébus – jak na bojiště vojáky dopravovat. Do té doby si na to najímala ruská nebo ukrajinská letadla a byla to hodně drahá a neefektivní záležitost. Paroubkova vláda tedy schválila soutěž na nákup transportních letadel. Všichni odborníci předpokládali, že situaci může vyřešit v podstatě jediný druh stroje, americký Herkules.

Pak se to zamotalo. Tedy nastoupila vláda Mirka Topolánka, Vlasta Parkanová se stala ministryní v rezortu, kterému nerozuměla, a obranu tehdy ovládl její náměstek Martin Barták. O tom existuje dost dobových indicií. Popíšeme to teď velkou zkratkou, že ministerstvo začalo organizovat obchody, které byly podezřelé. Nákup obrněnců Pandur, nákup nákladních aut Tatra a také ona letadla. Není možné dnes přesně říct, kdo konkrétně s tím nápadem přišel – ale ministerstvo i vláda se rozhodly, že soutěž na transportní letadla nevypíší a že budou jednat přímo s evropským (hlavně španělským) výrobcem EADS o dodávkách strojů CASA.

Generálové srazili paty poté, co jim do duše promluvili politici a bylo to.

To vyděsilo vojáky. Protestovala generalita včetně tehdejšího náčelníka generálního štábu Vlastimila Picka. Do letadel se nevejdou zbraně (třeba zmíněné Pandury), které je nutné převážet, letoun má malý dolet a vůbec není tím, co armáda potřebuje. Ale vláda a vedení ministerstva – hlavně Martin Barták - trvali na svém. Stroje CASA bude výhodné koupit, dostaneme je za slušnou cenu, a jeden navíc skoro zadarmo, protože ho vyměníme za podzvukové bojové letouny L 159, které má armáda na skladu, nikdo je nechce koupit a vůbec. Generálové ovšem srazili paty poté, co jim do duše promluvili politici - a bylo to.

Už tehdy psala média, především Respekt, že jde o podezřelou zakázku, že výměna je jen fígl. Respekt měl k dispozici smlouvy a dokumenty, z nichž vyplývalo, že zakázka může být předražena až o miliardu korun. Obchod byl přesto uzavřen. Vlasta Parkanová podepsala to, co jí předložili, sama to předložila vládě – té, která na ni tlačila, aby kontrakt podepsala – a vláda to pak schválila. No a teď je Parkanová stíhána v podstatě za to, že vládu „podvedla“, že jí předložila něco, co si sama neověřila znaleckým posudkem.

Upřímně řečeno, udělala chybu: vláda na ni tlačila a Parkanová ze strachu, že přijde o svůj post, udělala, co bylo požadováno. Neměla však z obchodu žádný bonus. Žádné peníze bokem ani žádné úplatky; policie nic takového v případu nezjistila. Ani u nikoho dalšího. Obchod byl velmi nepřehledný, odborný posudek pracuje s čísly, která jsou nejistá; není jasné, jakou měly hodnotu ony vyměněné stroje L 159, Španělé je stejně nakonec vrátili, atd. Vyšetřování navíc celkem zvláštním způsobem ovlivnila Evropská unie.

Pro Brusel byl obchod nevypsáním soutěže a dalšími kroky tak podezřelý, že začal věc v roce 2010 sám vyšetřovat a Česku hrozila pokuta deset miliard korun. Obava z další obrovské díry do státní kasy semkla tuzemské politiky. Ti, kteří chtěli věc prověřovat, třeba Alexandr Vondra nebo Petr Nečas, začali brzdit – jak sami tehdy přiznali autorovi těchto řádků. Nikdo nechtěl platit tak obrovskou pokutu. U Evropské unie jsme nakonec skončili jakousi dohodou, zájem na policejním vyšetření případu v Česku však ztratil jakoukoli politickou podporu. V roce 2012 byla Vlasta Parkanová obviněna, o tři roky později - vyšetřování brzdilo čekání na dokumenty ze Španělska - obžalována.

Nicméně čekání na spravedlnost se i pro Vlastu Parkanovou dál prodlužuje. První soudkyně se prohlásila za podjatou, kamarádí se prý s žalobcem, který podal obžalobu. Vyšší soud to uznal a případ dostala nová soudkyně. I ta se ovšem prohlásila za podjatou, zná se prý se dvěma svědky. To už vyšší soud zamítl. Soudkyně pak vrátila věc k došetření policii. Prý není dost vyargumentovaná suma předražení, a navíc pokulhává i motiv – že se Parkanová snažila schválením zalíbit Mirkovi Topolánkovi a udržet si post ministryně. Nicméně i vrácení policii k došetření zamítl po několika měsících vyšší soud, který řekl, že soudkyně má dost nepřímých důkazů, aby se s věcí dokázala vyrovnat.

Takže nyní tedy začal proces, na jehož konci – jak předpokládá pan Patizon – nemusí jít nikdo do vězení. Ani po tom nikdo nevolá. Nicméně je to proces, který by mohl přinést obraz nedávné doby - a varování i návod, jak se bránit před podobnou defraudační hrou mocných.