Legenda o soudcích, státních zástupcích a Janě Nečasové

Rozhodnutí soudů a státních zástupců v případech, jež se dotýkají památné „razie“ na Úřadu vlády, která v roce 2013 odhalila informace vedoucí až k pádu vlády Petra Nečase, vyvolávají v hlavách laiků asi pěkný zmatek. Žije tu vedle sebe několik legend, které se pokoušejí pojmenovat, co se vlastně děje. Jednou z nich je, že policistům a státním zástupcům se podařilo hlavní obviněné a žalované Janě Nečasové prokázat jen „kabelky“. A jinou, že od začátku bylo přece jasné, že všichni obvinění vyváznou - protože kdo kdy v Česku viděl jít vlivné lidi (politiky, podnikatele, šéfy tajných služeb) za své činy pykat.

Jak si tedy případy Jany Nečasové dnes skutečně stojí? I kdyby měla jít Jana Nečasová k soudu jen za „kabelky“, tedy za to, že v době, kdy dělala šéfovou kanceláře premiéra Petra Nečase, přijímala od vlivných manažerů a podnikatelů drahé pozornosti (celkem v prokázané výši deset milionů korun) a neplatila za dary daně (necelý milion), mělo by to tak jako tak ve slušné zemi stát premiéra a milence šéfové kanceláře křeslo. Kdo si myslí, že ne, otevírá dveře korupci v politice a nejen tam. To poznámka k těm, kteří mají pocit, že policejní zásah v červnu 2013 byl nějakou konspirací.

Za co je dál Jana Nečasová souzena? Městský soud těsně před Vánocemi (už podruhé) řekl, že Jana Nečasová, dva bývalí šéfové Vojenského zpravodajství a jeden důstojník této tajné služby, byli obvodním soudem osvobozeni (za sledování první manželky Petra Nečase) neoprávněně. Důvody rozhodnutí vysvětlí soud, až dostanou verdikt soudci, státní zástupci a advokáti, ale asi nebude odlišný od toho prvního. Obvodní soudkyně Králová, která dvakrát v tomto případě Nečasovou osvobodila, pochybila v mnoha bodech - a vykládá i důkazy, které svědčí v neprospěch Nečasové a mužů z tajné služby v jejich prospěch. Včetně svědectví současného manžela Nečasové, expremiéra Petra nečase. V tomto případě je možné, že soud případ Králové odejme a začne ho soudit jiný soudce (soudkyně).

Další věc, kdy se Petr Nečas za pomoci své současné ženy měl pokusit uplatit poslance, aby (zprostředkovaně) hlasovali pro udržení jeho vlády u moci, dostala před měsícem na stůl také soudkyně Králová. Opět na ni vyšlo pořadí. Věc odročila, protože si obhájci (po třech a půl letech vyšetřování) u soudu stěžovali na podjatost státního zástupce. Věc se bude řešit, až obhájci napíší písemnou stížnost.

A konečně třetí věc, v níž je Jana Nečasová stíhána, tedy že se podílela na úniku informací z tajných dokumentů, které posílala BIS na Úřad vlády, je u soudu. Byla odročena kvůli omluvám (nemoc) dalšího žalovaného Ivo Rittiga.

S mírnou nadsázkou řečeno, případy Jany Nečasové mají v podstatě normální průběh, který odpovídá kondici českých soudů. Jejími hlavními rysy jsou pomalost, formálnost a nedostatek právní suverenity a úcty ke spravedlnosti. To dovoluje soudům vynášet protichůdné rozsudky, špatně zdůvodněné verdikty a trapně podléhat názorům obhájců a žalobců při absenci vlastního podloženého právního přesvědčení.

Pokud tedy chceme hledat paradoxy a konspirace v případu Jany Nečasové a dalších žalovaných, začněme odzadu – u soudů. Protože bez ohledu na předjímání osvobozujících či odsuzujících rozsudků je výkon, který justice předvádí v případech Jany Nečasové jako celek, docela alarmující.