Kdy se začneme bavit o tom, že Zeman je sexista?

K prezidentu Miloši Zemanovi a jeho populismu lze mít nejrůznější výhrady, jeden zdroj těchto výhrad ovšem bývá trestuhodně opomíjen a autorka těchto řádků by to ráda napravila. Tím zdrojem je vysoce problematický prezidentův pohled na ženy.

Naposled se to ukázalo ve víkendovém rozhovoru pro rádio Frekvence 1, když byl dotázán – mimochodem proč vlastně? – na milostný život hokejisty Jaromíra Jágra. Prezident Jágrovi stylem sobě vlastním popřál, aby byla jeho nová dívka „hodná, milá, poslušná, aby dlouho vydržela a neměla náklady jako trysková stíhačka“.

Velmi názorně zde vidíme, jak česká hlava státu vidí roli a hodnotu žen: mají to být poddajné a pokorné osoby, jejichž hlavní užitek spočívá v tom, že co nejlépe a bez odmlouvání slouží mužským zájmům.

Zároveň tu Zeman předvádí něco, pro co zatím v češtině neexistuje lepší slovo než zpředmětnění, anglicky objectification: žena v tomto kontextu není subjektem jednajícím o vlastní vůli a rozhodujícím o vlastním osudu, ale objektem využitelným k nějakému účelu. Odkazuje k tomu nakonec i prezidentův jazyk – „náklady“ na provoz nemívají lidé, ale auta či právě zmíněné tryskové stíhačky.

Sečteno podtrženo: na Hradě sedí sexistický hulvát, který ženám přiznává maximálně právo mlčet a poslouchat.

Než se zase někdo rozčílí v diskusi: nic proti milým a hodným ženám, které se s partnerem domluví na rozdělení rolí, v němž on vydělává a ona pečuje o domácnost a děti. Jenže Miloš Zeman nejen tímto, ale i moha dalšími výroky ženám svobodnou volbu odpírá a cpe všechny do modelu, o němž jeho osvícený předchůdce Tomáš Garrigue Masaryk už před více než sto lety prohlašoval, že je „zastaralý a pochybený“. Tedy, že „žena je pro mužovo pohodlí, v nejlepším případě pro odchování jeho dětí“.

Zajímavé je, že Miloš Zeman odporuje přitom sám sobě. Jako tolik jiných tuzemských diskutérů, i v sobě probudil zájem o rovnost pohlaví a postavení žen výhradně v souvislosti s muslimským světem. Před časem jej označil za „anticivilizační“, protože „činí z žen nesvéprávnou, diskriminovanou menšinu a znemožňuje jejich svobodný rozvoj“. Podle této logiky by do této „anticivilizace“ musel zahrnout sám sebe.

Zemanův sexismus, přezíravost a hrubost k ženám se za léta jeho působení ve veřejném prostoru projevily nesčetněkrát. A nejde jen o výroky (jako ten slavný o znásilňování jako evoluční výhodě), jde o konkrétní chování. I v dokumentech o prezidentské volbě se objevila řada takových momentů. Zeman byl k ženským soupeřkám buď přezíravě blahosklonný (k Zuzaně Roithové) nebo projevoval agresi, která i měla i fyzickou podobu (v jeden moment Zeman sevře Janu Bobošíkovou v ramenou a zjevně šokovanou političkou prudce zatřese). Zeman rovněž nijak nekomentoval situace, kdy se jeho podporovatelé sprostě vyjadřovali o přítomných ženách – konkrétně šlo o zpěváka Daniela Hůlku, který označil moderátorku TV Nova Markétu Fialovou za „krávu“.

Podobně se mimochodem chová další Zemanův fanoušek Filip Renč. Před časem s ním pořídil rozhovor časopis Instinkt a celá spolupráce probíhala standardně až do momentu, kdy se režisér dověděl, že nebude na obálce, jak bylo původně plánováno. Tato újma jej inspirovala k sérii sprostých výpadů proti autorce rozhovoru, přičemž v jednom z nich jí napsal, že je „blbá kráva“.

Loni v létě pak Miloš Zeman bez hnutí brvou v Havlíčkově Brodě přihlížel, jak jeho příznivci nejprve sprostě častují, posléze i fyzicky napadají ženu, která proti němu přišla demonstrovat. Bagatelizoval i velmi vážná podezření, které se objevila v souvislosti s chováním exministra školství Marcela Chládka vůči jeho asistentkám (i dalším spolupracovníkům).

A pro zapomnětlivé ještě připomeňme, že během jeho premiérské éry vznikl v okruhu jeho poradců pamflet na Zemanovu tehdejší stranickou kolegyni Petru Buzkovou. Spisek přezdívaný Olovo měl Buzkovou zostudit nejodpornějšími zbraněmi - obsahoval pomluvy, že se živila jako prostitutka, donášela StB nebo týrá dceru.

Zeman nikdy spisek veřejně neodsoudil. Jeho autora sice nejprve ze svých služeb propustil, ale pak jej zase potichu zaměstnal. Ale hlavně - hlavní teze Olova de facto znovu zopakoval ve svých memoárech, Jak jsem se mýlil v politice. O Buzkové tam píše, že se o ní říká, že je „líná coura“, údajně spolupracovala s StB a „podle řady lidí“ se vyspala s kdekým v sociální demokracii.

Sečteno podtrženo: na Hradě sedí sexistický hulvát, který ženám přiznává maximálně právo mlčet a poslouchat. To by v debatě o hlavě státu nemělo zapadnout.