Je na čase strhnout Babišovu proevropskou masku

Obrazy, které o sobě na veřejnosti vytvořil Andrej Babiš, pukají. Protikorupční křižák s kopím namířeným proti celé české elitě je vyšetřován domácími i evropskými úřady kvůli údajnému zneužití 50 milionů z evropských fondů.

Ačkoli po ostatních Babiš chce, aby se před státem svlékli do naha, sám schoval 1,5 miliardy do jednokorunových dluhopisů Agrofertu a vyhnul se tak placení daní. Šéf hnutí ANO tvrdil, že nebude ovlivňovat obsah svých médií, únik rozhovoru s už bývalým novinářem MfD, kde spolu probírají načasování textů k poškození politické konkurence, ale odhalil, že ani tohle není pravda.

Zbývá strhnout poslední masku. Tou je Andrej Babiš, který Česko vyvede z evropského kouta, posadí ho do středu dění a zajistí zemi respekt u spojenců.

Hnutí ANO oblepilo republiku před posledními volbami proevropskými hesly a Andrej Babiš dával své evropanství na odiv. Rád se vysmíval politikům, kteří se na rozdíl od něj v cizině nedomluví. Kritizoval zamítačské postoje Nečasovy a poté Rusnokovy vlády k EU s jednoduchým argument „my jsme přece taky Evropská unie“.

Pořídil si prázdninové sídlo a restauraci ve Francii, zaměstnával několik tisíc lidí v Sasku - a spolu s tím, jak se zaštítil vzorovými Evropany Teličkova typu, stvořil obraz politika, pro něhož je svět za hranicemi prodloužením jeho vlastního prahu a ke kterému přistupuje bez komplexů a zášti.

Babiš 2013: Euro bychom měli přijmout.
Babiš 2015: Udělejme referendum.
Babiš 2017: Já žádné euro nechci.

Obraz ale postupně pukal pod tlakem Babišových činů. Záhy se ukázalo, že také Evropa je zónou, na kterou se Babiš dívá kukátkem veřejného mínění a podle toho upravuje svoje kroky. Pokud tedy Babiš v roce 2013 začínal například tím, že by Česko mělo jednoho dne přijmout euro, protože se k tomu „přece zavázalo“, o dva roky později už říká, že by mělo proběhnout „poradní referendum“ o euru, aby pak letos na jaře skončil s „já žádné euro nechci“.

Všechny změny přitom korelují s pohybem nálad Čechů a s tím, jak Babiš vyměnil svůj elektorát. Zatímco dříve zastupoval hlavně sebevědomé podnikatele, dnes je mluvčím vystrašených penzistů a jeho vztah k euru a například uprchlickým kvótám to plně odráží.

A protože snem ustrašeného penzisty je Česko izolované od okolního světa, který je plný nástrah, panuje mezi spojenci Česka nervozita, že právě tento svět bude Babiš-premiér hájit. Pokud se dnes bavíte s německými, francouzskými a dalšími zástupci, řeknou vám, že se obávají příklonu Česka k Orbánově Maďarsku - naposledy tento týden o tom psal deník The Financial Times - a zpevnění celého Visegrádu autoritářskými vládci.

Šlo by namítnout, že to jsou obavy cizinců a tedy jejich problém. Opevněný Visegrád by ale měl zajímat i nás samé. Česká ekonomika a tím i důchody jsou závislé na úspěšné výměně zboží, služeb a lidí s okolním světem, který je prost hranic a bariér. Čím víc Visegrád uzavřeme do sebe, tím hůř pro tepny české ekonomiky a pro nás všechny. Zpevněný Visegrád odplouvající na východ navíc nevěstí nic dobrého pro klidný spánek Čechů.

Budeme se muset přihlásit k jedné z cest: Být východní markou Západu, nebo západní markou Východu.

Možný přesun země z východní marky Západu do pozice západní marky Východu navíc přichází v době, kdy se tempo v Evropě velmi pravděpodobně zrychlí, a my se budeme muset přihlásit k jedné z cest - přičemž ta západní povede přes přijetí eura.

Prozíravá proevropská vláda se stejně naladěným premiér bude o to víc potřeba, že debata nezačne vždycky přátelsky. Nový francouzský lídr Emmanuel Macron prokázal starý francouzský instinkt a chce řešit nezaměstnanost v zemi omezením příchodu levnějších pracovníků z východní Evropy do Francie, což se dotýká i Čechů.

Andrej Babiš v roli premiéra bude mít ve srovnání s Bohuslavem Sobotkou počáteční výhodu, že s Macronem bude moct mluvit jeho mateřštinou a dost možná si na něj dopředu sežene mobil. Ale to je tak všechno.