I Zeman může mít pravdu

Vládní koalice v úterý ve sněmovně bez dlouhých řečí přehlasovala veto prezidenta k novele státního rozpočtu z minulého týdne. Žádné drama se podle očekávání nekoná, svět běží dál, stejně jako erární utrácení podle vládních potřeb a představ.

Šlo by tedy říct, že šlo z Hradu o zbytečnou schválnost, která na reálnou politiku neměla a ani nemohla mít žádný vliv. A že si ho Zeman mohl vzhledem k vládní většině odpustit, protože zbytečně zabral pár hodin ze sněmovní schůze, kde šlo místo toho řešit jiné, praktičtější věci.

Pravdu mohou mít i poslanci, kteří jako pravý motiv Zemanova kroku vidí letošní seškrtání hradního rozpočtu o 30 milionů kvůli machinacím v lánské oboře. Smysl má ale i to, co Zeman uvedl jako oficiální důvod.

Podal to sice trochu popleteně, nicméně podstata sedí. Rozpočet je jako celek na vodě kvůli velkému výpadku příjmů způsobenému předloni zrušením superhrubé mzdy a s tím spojenému snížení daně z příjmu fyzických osob. Většina poplatníků díky tomuto kroku má už druhým rokem zhruba o sedm procent vyšší čistou mzdu, ale zákon zachování hmoty funguje bohužel neúprosně i ve státní kase.

Tam, kde se peníze vzaly, dál chybí, státní rozpočet je o 90 miliard chudší a výsledkem je vyšší státní dluh. Za letošní rok naroste o 375 na 2841 miliard korun; půjde tak o druhý nejvyšší přírůstek v historii hned po 420 miliardách loni. Nebýt daňové úlevy, obě čísla mohla být o dost nižší.

Je to donekonečna opakovaná výčitka směrovaná k tvůrcům novely, což byla na konci roku 2020 neobvyklá aliance ANO, ODS a SPD. Její předvolební rozdávání nevedlo jen k vyššímu dluhu, ale i k další, taktéž mnohokrát připomínané výtce, že peníze se rozkutálely nehospodárně k těm, kdo pomoc nejméně potřebovali. Lineární sedmiprocentní sleva vedla k tomu, že úspěšný právník s platem ve vyšších desítkách tisíc začal najednou z měsíce na měsíc na účet dostávat dost peněz na to, aby si přibral na hypotéku další investiční byt. Naopak samoživitelky s podprůměrným platem si polepšily o pár stovek.

Jestliže oficiálním smyslem nižších daní bylo ulevit lidem od ekonomických dopadů covidu, pomoc se dost minula účinkem, protože uzavírky prokazatelně udeřily spíš na chudší vrstvy. Optikou státního rozpočtu nastalo málo muziky za hodně peněz, politicky vydělala jen ODS, která své publikum potěšila nejvíc a dobře si to od té doby pamatuje. I proto nyní vrácení daní na původní úroveň nebo jakékoli jiné zvyšování bere jako tabu.

Zeman ve svém oficiálním odůvodnění připomněl, že snížení daní mělo být jen dočasné – tak mu to aspoň předloni sliboval tehdejší premiér a hlavní propagátor daňové úlevy Andrej Babiš. Ani on už se však k závazku dočasnosti nehlásí a občanští demokraté prý nic o dvou letech nikomu neslibovali.

Pravda, vetovat kvůli tomu už letošní rozpočet nedává důsledně vzato logiku, protože letos ještě dvouletá lhůta běží. Spíš měl být vrácen rozpočet na příští rok. Na principu, že slib padl pod stůl a rozpočet má „strukturální“ díru, to ale nic nemění. A k vetování rozpočtu na rok 2023 bude mít Zeman ještě příležitost, stejně jako bude mít sněmovna vzápětí šanci ho opět přehlasovat.

Podstatné je, že mnohokrát připomínaný omyl stále nechce nikdo z tria ANO, ODS a SPD uznat. Ať už byly skutečné motivy Zemana jakékoli, dobře, že „omletý“ problém znovu zvedl. Válečné starosti a výdaje lze brát pro jednou jako polehčující okolnost, že po prvním roce toho vláda s rozpočtem nestihla moc udělat. Svou logiku má i argument, že nynější doba nastupující recese není pro zvedání daní nejvhodnější, a to nejen politicky, ale i ekonomicky.

Ale pro další rok už by vláda měla být ohledně rozpočtu aktivnější. A pokud to s jeho ozdravěním myslí vážně, měla by si pamatovat Zemanovu lekci, kterou by principiálně podepsali snad všichni rozumní ekonomové v zemi.