ÚSTR může prozradit hodně i na Putina

Debata o smyslu Ústavu pro studium totalitních režimů se pomalu mění na diskusi, proč Ústav smysl nemá. To je hodně špatné – a vzhledem k tomu, co se stalo na Krymu, snad i zlověstné.

V médiích byl zveřejněn průzkum, který říká, že plná třetina českých občanů se domnívá, že komunistický systém ovládající tuto zemi do roku 1989 byl lepší a užitečnější než současná demokracie. Tak posuzuje naši minulost za ostnatými dráty dlouhodobě zhruba stejný počet respondentů různých průzkumů už patnáct let. Asi se nedá čekat, že by na tom něco změnil dobře fungující Ústav pro studium totalitních režimů.

Ale proč se v debatách se zastánci výhod života v zadrátované zemi neopřít o argumenty, které mohou vycházet z instituce, jež má zákonem uloženo prozkoumat tu nejtemnější stránku tehdejší historie, tedy působení Státní bezpečnosti a dalších bezpečnostních složek?

Ústav funguje sedm let a za tu dobu se v něm vystřídalo pět ředitelů. Hloupá debata, zda má Ústav kromě zločinné StB prověřovat a zkoumat také životy obyčejných lidí z doby totality, výměny šéfů, půtky uvnitř Ústavu a ataky levicových politiků, kteří mají strach, co na ně či jejich spojence mohou archivy prozradit, shodily prestiž Ústavu hodně dolů. Teď probíhá výběrové řízení na nového šéfa, který by mohl zvednout Ústav z prachu. Zatím to ale vypadá, že se sešup prestiže nezastaví. Výběrové řízení totiž nemá vybrat osobnost, která Ústav pomůže zachránit.

Nebudeme dlouho otravovat technikáliemi, ale pár jich musíme letmo zmínit. Výběrové řízení dává malý důraz na schopnost budoucí šéfa mít jasnou vizi, kam je potřeba Ústav vést a co by měl dělat. Stejně tak málo bodů dostávají uchazeči za vědeckou nebo pedagogickou činnost či znalost jazyků. Komise naopak klade důraz na zkušenosti z řízení – nicméně tak vágně, že by plný počet bodů dostal i člověk, který vedl půl roku firmu a za tu dobu ji přivedl na buben. Prostě řídil.

Hodnocení vůbec nezohledňuje osobnost nového šéfa a jeho schopnost lobbovat mezi politiky. Nejde jen o to, že respektovaný šéf by mohl spojit uvnitř Ústavu znesvářené skupiny, mohl by též prosadit u politiků srozumitelnou vizi – a co je podstatné, i rozpočet na ni. Zjednodušeně řečeno, vypadá to, jako by rada Ústavu chtěla na post šéfa vybrat poslušného šedého úředníka.

Ústav vznikl, aby prozkoumal archivy bezpečnostních složek. Aby zjistil, jak námi komunistická moc manipulovala, jaké prostředky používala, jak mistrovsky ovládala dezinformaci. Což by se mohlo našim mladým současníkům hodit třeba při posuzování slov a činů Vladimira Putina, příslušníka KGB, která komunistické Státní bezpečnosti v podstatě velela.

Možná nás trochu zklamává, co ve spisech nacházíme. Dokumenty StB nebyly nikdy výbušné v tom smyslu, že by tam bylo přímo napsáno, jak se lže, posílá do vězení nebo zabíjí. Byly psány neumělou ideologickou úředničinou a tváří se, že hájí dobro lidí. Tak se ostatně tváří i Vladimir Putin.

Je pravda, že Ústav za těch sedm let práce nepředvedl hluboké analýzy totalitního (totalitářského?) systému. Nakonec kvůli tomu nevznikl. Jeho hlavní náplní má být zpracování a zpřístupnění spisů z tehdejší doby. Ústav by měl sloužit jako pomoc badatelům a hlavně veřejnosti k nalezení klíče, jak se ve spisech z dob komunismu orientovat, jak v nich hledat skutečnost. Mimochodem zpracování spisů v posledních měsících skomírá a připravená reorganizace by zveřejňování dokumentů skoro zastavila.

Možná by se děním v Ústavu mohli začít zabývat politici, kteří jsou schopni dát si dohromady informace, s nimiž Ústav pracuje, s informacemi, jež přicházejí v posledních týdnech z Moskvy. Mezi českou totalitní minulostí a rétorikou a činy Kremlu není až takový rozdíl.