Skvělý začátek postarší tety

„Paní Klausová však hlavně z rozhovoru vychází jako postarší teta, která až doposud žila jen pro svého manžela a jako doplněk jeho kontroverzní kariéry, a politiku vnímala jen přes něho,“ napsal v pátek do komentáře pro slovenský deník SME Peter Morvay. A tato jediná věta v podstatě plně stačí pro pochopení toho, jak začalo účinkování nové české velvyslankyně na Slovensku, i pro následné reakce na její entrée.

Spouštěčem posudku bylo interview, jež deník uveřejnil ve stejný den. Mnoho se z něj ovšem nedozvíte. Řada otázek je odmítnuta s tím, že jako velvyslankyně odpovědět nemůže; další s tím, že rozdělení Československa se má přenechat historikům a že české prezidentské kampaně se v žádném případě neúčastnila. Ale ani ve zbylých odpovědích není nic konkrétního, natož názor.

Livia Klausová má pro to pochopitelně dobré důvody. Kdyby otevřeně přiznala, že se zapojila do prezidentské kampaně, připustila by tím i debatu, jestli nemohla dostat velvyslanecký post za odměnu. A mohla by se dostat k dalším nepříjemným otázkám: proč to všechno dělala a proč se její rodina navážela do jiné rodiny, která má v podstatě stejnou historii. Podobná situace nastala u rozdělení Československa: manželce někdejšího hlavního aktéra asi nezůstává mnoho jiných možností než projevit trochu lítosti, a pak celou věc zahrát do autu.

To, co je však skutečným problémem rozhovoru, ač to na papíře nemusí být vždy vidět, je způsob, jakým Livia Klausová komunikuje. Věty jako „Vážená pani Benedikovičová, jestli jste mě poslouchala…“, evokují všechno možné, jen ne způsob, jakým by měl mluvit velvyslanec.

Ano, je zřejmé, že Livia Klausová je otrávená nepříjemnými otázkami, jaké jiní velvyslanci nedostávají. Oproti nim však má velkou výhodu – léta ve středu veřejného zájmu ji mohla naučit, jak odpovědět i na nepříjemnou otázku se ctí, a přitom projevit názor tam, kde ho je potřebné projevit. Namísto toho se však zdá, že si z let poblíž centra české politické scény odnesla něco zcela jiného.

Livia Klausová vyváží do sousední země českou politiku nadřazenosti a neochoty vysvětlovat své vlastní kroky.

Diplomat je reprezentantem své země - a pokud chtěl prezident Miloš Zeman vybrat někoho, kdo by věrně zosobňoval zdejší politickou kulturu, zvolil skvěle. Livia Klausová vyváží do sousední země českou politiku nadřazenosti a neochoty vysvětlovat své vlastní kroky. Politiku nejasných postojů i k takovým otázkám, jako byla ta ohledně extrémisty Mariána Kotleby, kde snad nebyl problém alespoň naznačit, že tolerance menšin je pro Česko důležitá. Místo toho zaznělo jen „pan Kotleba byl demokraticky zvolen“ - což je sice fakt, ale zcela nic neříkající.

Pokud však chtěl prezident Zeman někoho, kdo by si na Slovensku získal respekt i něčím jiným než někdejší pozicí první dámy a současnou funkcí, pak se zdá, že se zmýlil. Livia Klausová v onom rozhovoru prosí, aby ji hodnotili podle toho, co jako velvyslankyně udělá pro Česko a Slovensko a pro jejich vzájemné vztahy. Jestliže jí šlo o to, aby si mohli Slováci a Češi potřást rukama a vyměnit si názor, že komunikaci, noblesní chování a postoje k právům menšin zvládají vrcholoví politici na obou stranách hranice stejně dobře, začala paní Livia skvěle.