Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 

80 let s Havlem

Vzpomínat na lidi, kteří vykonali něco výjimečného, se má proto, abychom si připomněli, v čem ta výjimečnost spočívala, ne proto, abychom truchlili, že už nám nemohou pomoci. U Václava Havla to platí bezezbytku. Udělal maximum, aby zdejší společnost měla lepší budoucnost.

Václav Havel nám chybí tak, jako nám chybí každý aktivní a chytrý člověk. Jeho idea svobodné a otevřené společnosti však žije dál.

Letos si připomínáme nejen 80 let od narození, ale také 5 let od prezidentovy smrti. Tento speciál nejzásadnějších textů, fotografií a ilustrací Respektu je naší drobnou vzpomínkou.

Václav Havel (1936 - 2011)

Až odezní smutek, přijde čas hledat inspiraci, psal šéfredaktor Respektu Erik Tabery pár dní po smrti Václava Havla ve Speciálu věnovaném našemu prvnímu polistopadovému prezidentovi. S výročím narození dramatika, disidenta a prezidenta Václava Havla přichází rekapitulace, co všechno pro nás jeho osobnost znamenala a čím vším nás inspiroval. „Havel se stal v roce 1989 se stal představitelem hlavní role a režisérem hry, jež změnila dějiny," vyzdvihl britský politolog a historik Timothy Garton Ash. Články z tohoto Speciálu pro vás nyní odemykáme.

Erik Tabery: Asi nikdy nezapomenu na to dopoledne, kdy jsme jeli s Martinem M. Šimečkou v autě a pípla mi SMS, že zemřel Václav Havel. Oba nás to zasáhlo – Martin byl navíc prezidentův blízký přítel – takže jsme pak zbytek cesty více méně mlčeli. Zpráva přišla ve chvíli, kdy čerstvě vyšlo dvojčíslo Respektu, přemýšleli jsme tedy, co udělat. Nakonec jsme se rozhodli připravit speciální vydání…

Václav havel

Odkaz Václava Havla Erik Tabery Až odezní smutek, přijde čas hledat inspiraci Stručný návod, jak se stát nejdůležitější osobností své země Petr Třešňák, Tereza Brdečková, Marek Švehla Před dvěma lety zemřel prezident Václav Havel Pravda a láska atd. je jako slogan moc složité Marek Švehla Novinář, překladatel a zpěvák Plastic People Paul Wilson o dopisech, na které čekal 2 měsíce Režisér hry, jež změnila dějiny Timothy Garton Ash Václave Havle, bylo to skvělé! György Konrád Společnost neví, co se mnou Respekt Během uplynulých dvaceti let vyšel v Respektu tucet rozhovorů s Václavem Havlem. Polovina z nich pak v době, která byla poprezidentská, a tudíž bilanční. Právě z těchto šesti interview přinášíme výběr. Zhaslo srdce na Hradě Erik Tabery, Marek Švehla Jaké bylo prezidentství Václava Havla Do poslední chvíle prezident Silvie Lauder Život Václava Havla v podhradí Cesta snů Petr Třešňák Vzpomínka na první státní návštěvu prezidenta Václava Havla v USA, která vrátila Československo na mapu svobodného světa S Madeleine v rodině Ondřej Kundra, Silvie Lauder Havlova globální přátelství a vřelé vztahy Usínali jsme společně Petr Třešňák Andrej Krob je režisér, který se svým Divadlem Na tahu inscenoval nejvíc Havlových her a patřil také k prezidentovým nejbližším přátelům. Oba sousedi z Hrádečku spolu trávili mnoho času i v posledních měsících. Vůdce odchází Ferdinand Peroutka, 1935  Když T. G. Masaryk opouštěl prezidentský post, napsal o něm Ferdinand Peroutka pro svou Přítomnost článek, který ve většině argumentů pozoruhodně platí i na Václava Havla. Záhada jednoho faxu Respekt


Rozloučení s Václavem Havlem pohledem fotografa Milana Jaroše

FOTOGRAFIE ROKU
FOTOGRAFIE ROKU • Autor: Milan Jaroš
02
02 • Autor: Respekt
03
03 • Autor: Respekt
04
04 • Autor: Respekt
05
05 • Autor: Respekt
06
06 • Autor: Respekt
07
07 • Autor: Respekt
08
08 • Autor: Respekt
Celá fotogalerie Zavřít fotogalerii

Fotogalerie Karla Cudlína, který Václava Havla roky fotil

1K
1K • Autor: Karel Cudlín
7
7 • Autor: Respekt
10K
10K • Autor: Respekt
10
10 • Autor: Respekt
5
5 • Autor: Respekt
8K
8K • Autor: Respekt
6
6 • Autor: Respekt
Už rok tu s námi není.
Už rok tu s námi není. • Autor: Karel Cudlín
8
8 • Autor: Respekt
9
9 • Autor: Respekt
3K
3K • Autor: Respekt
4K
4K • Autor: Respekt
9K
9K • Autor: Respekt
13
13 • Autor: Respekt
5K
5K • Autor: Respekt
14
14 • Autor: Respekt
18
18 • Autor: Respekt
17
17 • Autor: Respekt
Celá fotogalerie Zavřít fotogalerii

ANKETA: Jak vnímáte Česko bez Václava Havla? Změnilo se?

Agnieszka Holland
polská režisérka

agnieszka holland, polska filmova reziserka, praha 18.1.2013
Agnieszka Holland • Autor: Karel Cudlín

Přečetla jsem si nedávno Havlovou větu: „Nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kdo ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.“ Česko po Havlovi, ale také Polsko, Slovensko, Maďarsko a brzy možná Rakousko, Velká Británie, Francie a Amerika jsou v rukách těch, kteří demokracii neberou vážně. Mohou tedy téměř vše. Šířit lež, nenávist a strach. Říkat, že černé je bílé, pravda a poctivost neplatí, prdět nahlas, konstruovat umělé nepřátele a ponižovat slabší. A lid? Lid se unavil svobodou volby, mravním vypětím, zodpovědností, politickou korektností, která znamená respekt pro menšiny, chudé, cizince, zkrátka jinakost. Lid chce slyšet, že má právo být sobecký, zbabělý, nemyslet a nespolucítit. Že má právo pohrdat svobodou, bratrstvím a taky vzdělanými či talentovanými.

A tak po Havlovi máme v Česku prezidenta Zemana, v Polsku Kaczyńského, na Slovensku stoupá Kotleba, ve Francii Marine Le Pen a v Americe může zvítězit Trump. Co by na to řekl Havel? Vašek věděl, že člověk je slabý, křehký a často prostě zlý. Takže překvapený by asi nebyl. Věděl by, že doby se střídají a čestný člověk – i když má svázané ruce a jeho jazyk přestal být srozumitelný pro davy – musí prostě dělat své.

Jacques Rupnik
francouzský politolog

jacques rupnik, 27.8.2014
Jacques Rupnik • Autor: Matěj Stránský

Země se (naštěstí) nemění volbou nového prezidenta, ale taková volba přece jen o něčem vypovídá. Havel byl evropský federalista, jeho nástupce razantní euroskeptik, který nedávno vystoupil v Německu na sjezdu protievropské a xenofobní AfD. Havel měl starost o lidská práva, dnešní prezident brojí proti přistěhovalcům ze Sýrie, vyhlašuje, že by volil Trumpa, zatímco místopředseda vlády by hlasoval pro brexit! Havel se musí obracet v hrobě.

Havel byl u zrodu Visegrádské skupiny pro středoevropskou spolupráci, která měla za hlavní cíl překonání nacionalismu, demokratizaci regionu a jeho začlenění do procesu evropské integrace. Dnes je Visegrád viděn jako trucpodnik proti politice EU v migrační otázce, ale také v demontáži liberální demokracie, kterou pozorujeme hlavně v Maďarsku a Polsku.

Havel měl od vzniku ČR své odpůrce, ale představoval jistý protipól těm, kteří viděli politiku jen jako „nadstavbu“ tržní ekonomiky a propojení byznysu se státem. Jeho projevy doma i v zahraničí byly elegantní malé eseje, které (ne vždy lichotivě) se snažily popsat stav české společnosti a klást důraz na hodnoty a občanské ctnosti. Jeho nástupce dal amnestii tunelářům a současný prezident se někdy vyjadřuje slovníkem hospod třetí cenové skupiny. Oba Havlovi nástupci se vezou na populistické národovecké vlně, jež cloumá Evropou, místo aby se jí snažili čelit.

Většina společnosti tento posun vnímá a snad kromě velkých měst jí – zdá se – moc nevadí. Havlova dikce a důraz na morální hodnoty jí nikdy moc neseděly. Havel si myslel, že nová generace ročník 1989 bude jiná, vzdělanější, otevřenější a zpochybní staré návyky z doby normalizační či z doby „budování kapitalismu“. Zní to dobře, ale moc tomu nevěřím: většina mladých si s opovržením drží politiku na distanc a ti, které potkávám na přednáškách o Havlovi na západních univerzitách, vůbec nespěchají domů.

To poslední, co země potřebuje, je vzpomínání a jakási nostalgická oslava nedožitých osmdesátin. Spíš si žádá kritickou debatu o proměnách a stavu dnešní společnosti a politiky, jak by ji asi vedl sám Havel.

Madeleine Albright
bývalá ministryně zahraničních věcí USA

Madeleine Albrightová

Václav Havel byl jedinečný člověk – umělec, filozof a přední demokrat, jenž pomohl Československu vrátit svobodu a znovu nalézt jeho nejušlechtilejší humanistické hodnoty. Jeho úspěchy z něj v mých očích učinily hrdinu, přesto si nejvíce vážím našeho drahocenného přátelství.

Bezpočtukrát jsme se setkali při oficiálních příležitostech v Praze i ve Washingtonu, Havla si však nejživěji pamatuji v situacích neformálních, v jazzovém klubu nebo při večeři, kdy mohl volně hovořit o všem, co mu přišlo na mysl – o hudbě, o divadle, o pocitu marnosti z politiky či záhadách vesmíru. Choval se skromně, což nebyla póza, a byl zábavný, duchaplný a srdečný. Měl v sobě také jakousi mravní, intelektuální přírodní sílu, a proto považoval za svou povinnost dát moc bezmocným a pomáhat lidem, aby dokázali pozitivně využívat to lepší ze své povahy.

V den, kdy si připomínáme Havlovy osmdesátiny, je jeho nepřítomnost znát v České republice, v Evropě i ve světě. Neustále si uvědomuji, jak mi chybí. Postrádám jeho humor, jeho laskavost, jeho kreativitu, jeho lásku k vlasti, jeho hlas i morální autoritu – jeho neustálé hledání toho nejlepšího v sobě i v každém z nás.

Mohu potvrdit, že Václav Havel v posledních dvaceti letech svého života nikdy nepolevil ve své oddanosti osobní svobodě, úctě k lidským právům a usilování o demokracii. Ti, které inspiroval, Havla nejlépe oslaví tím, že budou pokračovat v jeho díle – že se postaví vládám, které podkopávají demokratické instituce, že podpoří svobodu v zemích, jako jsou Kuba či Barma, že budou dělat víc při pomoci lidem prchajícím před terorismem a válkou z Blízkého východu.

Můžeme tak ukázat světu, že Havlova slova a památka mého přítele - muže, jenž je vyslovil – dlouho přetrvají.

Jindřich Šídlo
novinář

redaktor Jindřich Šídlo
Jindřich Šídlo • Autor: Martin Svozílek

Česko bez Václava Havla se nepochybně změnilo – ale měnit se začalo už za jeho života a vlastně si ani nemyslím, že by ta proměna probíhala jinak, kdyby Václav Havel ještě žil. Pamatuju si na jeho asi poslední významné „politické“ vystoupení. V listopadu 2010 seděl na místech pro veřejnost v jednacím sále pražského zastupitelstva, aby podpořil protest proti tehdy vznikající velké magistrátní koalici ODS-ČSSD. Chápal jsem tenkrát jeho důvody, tenhle zdánlivý pokus uchovat v Praze poměry bémovské éry vypadal mimořádně odpudivě a z dnešního pohledu úplně zoufale. Protože některé „procesy“ už zastavit nešlo. (A asi je i fér říct, že primátor Svoboda, proti němuž Havel protestoval, překvapil všechny, hlavně ty, kdo si od něj slibovali poslušnost.)

Václav Havel odešel ve zvláštní, trochu depresivní době všeobecné deziluze z politiky násobené od listopadu 1989 nepoznanou a hlavně nekončící ekonomickou krizí. Byly to časy bez dobrých zpráv, aspoň tedy ve veřejném prostoru. Dvakrát do týdne se rozpadala Nečasova vláda, která přitom tlačila parlamentem hrubou silou zákony, jež pro spoustu lidí znamenaly vážné existenční problémy.

Vlastně mi přišlo symbolické, že Havlův odchod oznamoval v tu prosincovou neděli v Otázkách Václava Moravce Petr Nečas, symbol marnosti té doby, jehož zoufale působící vláda a nakonec i osobní selhání otevřely cestu do úplně nové éry, kterou symbolizují jména Miloš Zeman a Andrej Babiš. Tohle je přece ta změna, o níž tu mluvíme. A úplně jiné bojiště, než na které byl Václav Havel zvyklý. Ať už na začátku samostatného českého státu, kdy si musel znovu vybojovat svoje místo vedle suverénního Václava Klause, nebo v jeho druhém volebním období, které v podstatě strávil jako neformální lídr opozice proti stranám opoziční smlouvy. Ale to hřiště bylo pořád docela srozumitelně nalajnované a přehledné – na rozdíl od časů, jež následovaly po Havlově smrti.

Rozumím vaší otázce i tak, jestli v Česku roku 2016 stále přežívá cosi jako „Havlův odkaz“. Ano, jistě. Možná teď jen přijde někomu mírně bizarní, když se po postupném odcházení Karla Schwarzenberga stali jeho hlavními „nositeli“ Miroslav Kalousek a Bohuslav Sobotka. Ale někdo to – bez ironie – dělat musí a je dobře, že to dělá, protože připomínat Havla je pořád lepší než na něj zapomenout, protože se do téhle doby moc nehodí.

A jinak ano, Václav Havel mi osobně pořád chybí.

Tomáš Němeček
novinář a právník

Tomáš Němeček, Volba ředitele ČRo, Český rozhlas, Praha,
Tomáš Němeček • Autor: Matěj Slávik

Jsme ve zvláštním období, kdy se zemi dočasně nedostává lidí, jako byli Václav Havel, Ivan Medek nebo Pavel Tigrid. Měli vyváženou kombinaci pěti předností: životní zkušenost, pobavený odstup od své veřejné role, ochotu k veřejné službě, smířlivý klid na konci cesty a zároveň to byli „tough guys“ (navzdory své zdvořilosti byli v případě potřeby neústupně pevní, až tvrdí). Václav Havel měl oproti ostatním šestou přednost: tedy že ho znal na Zemi každý, kdo se zajímal o světové dění.

Dnes máme naopak zásobu pošetilých starců, vzdělaných samožerů, poustevníků neumazaných světem, jízlivých divousů a rozcitlivělců všeho věku. Je to naštěstí dočasné: vyrovnaně klidní staří bojovníci se zase objeví. Je to druh lidí, který zraje pomalu. (Už začínají být vidět; jen zatím nedobojovali své zápasy a ke smíření na konci cesty se cítí být daleko.)

Nemyslel jsem, že tu Václav Havel bude navěky, stejně jako vím, že tu nebudou navěky moji rodiče. Je mi líto, že už ho není možné potkat při večerní procházce Prahou. Ale zároveň se nedá říct, že zmizel. Najednou se objeví na agenturní fotce z protivládních demonstrací v Hongkongu, kde na transparentu překvapeně čtete Havlův citát: „Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“ Nebo na něj narazíte ve školní třídě a státní úřadovně, kde si pověsili na zeď Havlův portrét – jako srozumitelný symbol, jako způsob jednání a jako vlajku svobodomyslnosti. A Václav Havel nezmizel dokonce ani z hlav těch, kteří z jeho jména dělají nadávku. I pro ně je dál tady; jako znervózňující připomínka, že život se dá prožít i jinak.

V devadesátých letech se říkalo, že česká zahraniční politika má tři pilíře: atlantický, evropský a sousedský (NATO, EU a Visegrád). K tomu ale patří ještě čtvrtý pilíř – zděděná zvláštní odpovědnost, abychom se starali o další Václavy Havly v méně šťastných částech světa. Je to jeden z ideálů, kterými se udržuje stát. Dokud trvá, tak Česko nepřestane být havlovskou zemí.

Kupte si tričko s VH

Václav havel

Ilustrace Pavla Reisenauera

Václav havel

Václav havel

Václav havel

Václav havel

Václav havel

Václav havel

Václav havel

Václav havel

Václav havel

Václav havel

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte