Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Glosa

Honit, nebo nehonit?

Policie musí vážit mezi nečinností a zdravím nevinných svědků honiček

Pomáhat a chránit • Autor: Ilustrace Pavel Reisenauer, Ilustrace - Pavel Reisenauer
Pomáhat a chránit • Autor: Ilustrace Pavel Reisenauer, Ilustrace - Pavel Reisenauer

Prvního března to byl rok, co na 119. kilometru dálnice D1 uhořel sedmnáctiletý mladík. Bez dovolení si vzal auto svých rodičů a odjel za kamarádem do Brna. Ti věc nahlásili a policie se za mladíkem, který se právě vracel do Prahy, pustila. Odmítl zastavit a řítil se dálnicí bezmála dvousetkilometrovou rychlostí.  

Policie zastavila u odbočky na Jihlavu provoz. K autům, ve kterých seděli nic netušící lidé, se zezadu blížil mladík s policií v patách. Nezastavil, jeho vůz začal hořet. Také v autě, do kterého narazil, zůstal jeden těžce raněný. Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) věc uzavřela s tím, že všechno bylo v pořádku. Zraněný muž se však obrátil na státní zástupce a ti mu dali za pravdu. Udělat zátaras z aut, v nichž sedí lidé, není v pořádku.

Policejní honičky jsou na běžném pořádku, takřka každý den se o nich můžeme dočíst v policejních svodkách. Občas některá skončí tragicky. Jen namátkou, loni v listopadu naháněný řidič na kraji Litvínova narazil do protijedoucího auta. Jeho řidička zemřela. Před měsícem se něco podobného stalo v Kladně, řidič auta v protisměru to odnesl těžkým zraněním. V Krnově zase policejní vůz při honičce srazil na přechodu dva lidi, dívka zemřela.

Samozřejmě nikdo nechce, aby policisté nedělali nic. Před pár lety plnil stránky novin právě příběh jedné takové neschopnosti. Muž nahlásil, že ho okradli dva bývalí zaměstnanci a ujíždějí. Sám se za nimi vydal, zloději s okradeným a policií v patách dojeli bez větších problémů od Prahy až na Slovensko. Policie to tehdy schytala, že nedokáže ujíždějící zloděje zastavit.

Jistě, policie to má těžké. Na jedné straně je takováto nečinnost, na druhé ale mrtví či vážně zranění nevinní náhodní svědci honičky.

Kudy z toho ven? Možná přes kouzelné slovo „přiměřenost“. Začátkem února hnala policejní auta dolní částí pražského Karlova náměstí po tramvajových kolejích ujíždějícího muže. V jednu chvíli se řítil úzkým koridorem mezi stojícími tramvajemi na jedné straně a ostrůvkem plným lidí na straně druhé. V tu chvíli mu cestu přehradilo další policejní auto. Jen šťastnou náhodou řidič nestrhl volant směrem k ostrůvku a narazil do policejního auta na jeho konci. Bylo opravdu nutné takhle riskovat? Nemohla policie počkat, až kolem naháněného auta nebude tolik lidí?

Stejně tak člověka napadá, zda by někdy nebylo lepší, přiměřenější, se na honičku úplně vykašlat. Stálo dohnání sedmnáctiletého kluka, který sebral rodičům auto a pak policii nezastavil, za jeho smrt? Stálo za těžké zranění řidiče, který nic netuše seděl v autě?

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].