Babiš nepotřebuje ve svém hnutí lákavé a vlídné tváře. Potřebuje sám objíždět republiku

Úspěšný moravskoslezský hejtman a místopředseda hnutí ANO Ivo Vondrák si dovolil v hnutí ANO nezvyklou věc. Před druhým kolem prezidentských voleb podpořil Petra Pavla kandidujícího pro jeho stranickému šéfovi Andreji Babišovi - s tím, že by podle Vondráka nebyl dobrou hlavou státu a zbytečně dále rozděloval společnost. Reakce z vnitřku loajálního hnutí na sebe nenechaly dlouho čekat. Například předsedkyně poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová to označila za podraz a zradu.

Vondrák svou podporu Petra Pavla vysvětloval celkem srozumitelně: kandidatura Andreje Babiše na prezidenta za hnutí ANO se neprojednávala v předsednictvu a mezi členy o tom neproběhla žádná diskuze (kromě konverzace ve skupině na WhatsApp). „V rámci předsednictva jsme měli vybrat kandidáta na prezidenta, ale Andrej Babiš večer před tím vystoupil s tím, že to bude on. To považuji za neseriózní způsob jednání,“ vysvětloval s tím, že ani na předsednictvu by jeho kandidaturu nepodpořil. „Přišlo mi to celé autokratické,“ dodal. Ke kritice Andreje Babiše se přidal ještě ostravský primátor Tomáš Macura, který po volbě řekl, že ani řada lidí z ANO nevolila Andreje Babiše, bojí se to však veřejně přiznat. 

Nicméně Macura byl pravděpodobně posledním kritickým hlasem z nitra hnutí, který jsme slyšeli. A nelze předpokládat, že se v následujících dnech stane něco jiného. Ačkoliv Vondrák říká, že z hnutí neodchází, podporou Petra Pavla si podepsal stranický konec – minimálně, co se vlivu týče. Potvrzují to zkušenosti z minulosti. Když se názorově někdo z výrazných tváří rozešel s Andrejem Babišem a dal to nahlas najevo, jeho vliv začal postupně slábnout a nakonec to vedlo k odchodu.

Rozhovory

Babiš nemá na prezidenta dostatečnou trpělivost a příliš rozděluje společnost

Připomeňme příběh bývalého ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, který své rozloučení se s hnutím v roce 2018 zdůvodnil názorovým rozchodem s ANO a své kolegy nepřímo obvinil, že se mění v politické extremisty (tehdy se vážně uvažovalo, že ANO složí vládu s Okamurovou SPD, navíc poté, co většina hnutí zvolila do čela sněmovny Okamuru jako místopředsedu, s čímž Pelikán nesouhlasil). A podobně dopadli další „kluci a holky z plakátu“, kteří Babišovy kroky kritizovali nebo chtěli měnit to, na jaké voličstvo cílí a jak neetickou kampaň dělá.

Ivo Vondrák má pravdu, že ANO je autokratické hnutí jednoho muže. Ale to není novinka – Andrej Babiš je jeho tvůrcem, majitelem i nejvýraznější tváří, díky které se ANO od roku 2013 drží ve vysoké politice. Kdokoliv chtěl jít proti osobním a politickým zájmům stranického šéfa, zjistil, že tam jeho autonomie končí. Vondrák je součástí hnutí od roku 2017 a je značně naivní snažit se o změně kurzu přesvědčit předsednictvo - které i v případě nejšpinavější kampaně v historii české politiky ochotně hájilo rozhodnutí Andreje Babiše a jeho týmu – o tom, aby nemířilo na extrémy ve společnosti. 

Vondrák chce příští týden nabídnout funkci místopředsedy, kterou nyní zastává - s tím, že hnutí má rozhodnout, co si o jeho vystoupení proti Babišovi a o jeho názorech na budoucí směřování myslí. Jak to skončí, není pro pozorovatele těžké odhadnout. Otázkou spíš je, jak si ANO s třetí porážkou za poslední rok a půl poradí a jestli Andrej Babiš dokáže otočit realitu, ve které je poraženým, nikoliv vítězem.

Jeden z nejpravděpodobnějších scénářů, o kterém se mluví i mezi straníky, je konec Andreje Babiše coby poslance. Od sněmovny osvobozený Babiš by mohl stejně jako v minulosti začít v následujících měsících objíždět Česko a už přesvědčovat lidi, že on – na rozdíl od vlády Petra Fialy – bude lepším premiérem. Sněmovní volby jsou sice až za dlouho, ale jak nám příběhy politiků včetně několikrát „odepsaného“ Miloše Zemana ukazují, nic není nemožné. K tomu si Andrej Babiš potřebuje udržet přes dva miliony hlasů, které získal ostrou kampaní v prezidentských volbách, nikoli nějaký korektiv v podobě stranické opozice typu Ivo Vondráka.