Jestli si polský premiér Donald Tusk v posledních třech letech někdy udělal čas a pozorněji sledoval, co se děje u sousedů v Česku, možná má dnes pocit už jednou viděného. Prakticky po celý týden je Varšava ochromená desetitisícovými demonstracemi odborářů, kteří žádají zvýšení minimální mzdy a větší zaměstnanecká práva, označují Tuskovu vládu za živelnou katastrofu a věští jí brzký konec.
Právo a spravedlnost Jaroslawa Kaczyńského, hlavní politický protivník - nebo spíš v polských politických reáliích nepřítel - premiérovy Občanské platformy, už v průzkumech pravidelně vyhrává hypotetické volby. Tuska opouštějí jak důležití a vlivní spolustraníci, tak nejbližší spolupracovníci. Zdá se, že Poláci už jsou z něj unavení.
Což je překvapivé, protože uvedeným výčtem podobnost Tuskovy a Nečasovy vlády také končí. V parlamentu má polský premiér pořád stabilní většinu a jeho koalice se nehrozí rozpadnout každé tři týdny. Polsko není bezradná země v nejdelší porevoluční recesi. Právě naopak, za Tuskovy vlády vyrostl vysmívaný obr v sebevědomou a úspěšnou zemi, která má v Evropě váhu a vliv.
Bude zajímavé sledovat, jak budou Poláci účtovat s posledními pěti lety, které celý okolní svět sleduje jako příběh úspěchu.
Polské reformované školství je (možná až trochu překvapivě) hodnocené jako inspirace pro svět. A pro Evropany a evropské firmy, kteří chtějí v bývalé východní Evropě podnikat, je Polsko už několik měsíců přitažlivější než jeho sousedi, například nečitelné Česko. Ohromná země má sice spousty problémů a bolestí, ale pětiletou krizí proplula dobře a nikdy se velká většina Poláků neměla tak dobře jako dnes.
Zdálo by se tedy vcelku logické, kdyby premiéra - který navíc čerstvě představil ambiciózní vizi “postkrizového” Polska a s konkrétními nápady chce veřejnost seznámit v nejbližší budoucnosti - nechtěli měnit. Nebo klidně i měnit, ale ve volbách, které by se měly odehrát na podzim 2015, vybrat někoho podobného.
Tak to ovšem není a favoritem na vítězství je bývalý premiér Jaroslaw Kaczyński, jehož heslem není “budu všechno dělat lépe než Tusk”, nýbrž “budu všechno dělat úplně jinak než Tusk”. V rozhovoru pro deník Rzeczpospolita otevřeně mluví o tom, že doufá v ústavní většinu, která mu dovolí stát z gruntu přebudovat. Inspirací je mu Maďarsko a cílem je silný, sociální, katolický, národní stát, stojící na tradicích a mravech.
Kaczyńského slovník a témata se tedy nijak nezměnily od doby, kdy vládl spolu s Ligou polských rodin a Sebeobranou. Dnes se od této koalice napolo distancuje, ale byl to jediný dosavadní Kaczyńského premiérský výkon, a z Polska udělal přesně to, čím už dnes není: uzavřenou, izolovanou a nepředvídatelnou zemi.
Polští komentátoři se neshodnou, proč jsou Poláci se svou vládou nespokojení: je pravda, že průměrný plat je skoro o tři tisíce korun nižší než v Česku, ale i tak patří Polsko mezi blahobytné země unijního východu, vyšší platy mají kromě Čechů pouze Slovinci a Estonci. A navíc polská cifra setrvale roste a růst bude i dál; to samé platí o minimální mzdě. Inflace je nízká a hospodářství se sice zpomalilo, ale zpomalil se nadprůměrný růst. Kromě třináctiprocentní nezaměstnanosti si vlastně Poláci nemají nač stěžovat.
Jenže to jsou čísla a grafy; o číslech a grafech Kaczyński nemluví. Kaczyński je a vždy byl politikem morálky. A morálního rozhořčení, nebo spíš únavy. Slibuje napravit, respektive odstranit všechno za posledních 24 let. Protože to všechno bylo - a je - špatně. Polsko zapomíná na tradice a mravy, ústavní soud nemá co korigovat rozhodnutí poslanců, většina podnikatelů je neschopná a jsou to kádry z osmdesátých let, je třeba přemýšlet, jak Tuskovi zabránit zfalšovat volby.
Kaczyński z každého politického střetu dělá účtování se vším minulým. A bude zajímavé sledovat, jak budou Poláci účtovat s posledními pěti lety, které celý okolní svět sleduje jako příběh úspěchu. Třeba se ukáže, že celý svět - až na Poláky samotné.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
