Finanční krize: Světlo na konci tunelu?

Na pondělí zřejmě američtí investoři nezapomenou. Akciové indexy vzrostly o více než 11 procent, nejvíce od období Velké hospodářské krize. Index Dow Jones si dokonce připsal nejvyšší bodový zisk vůbec.

Euforie se postupně přelévá z jedné burzy na druhou, podle toho, jak zrovna otevírá. Takto masivní růst povzbudily zejména kroky evropských vlád, které se dohodly na obrovských státních garancích. Centrální banky USA, eurozóny, Británie a Švýcarska zase budou poskytovat bankovnímu sektoru neomezené dolarové úvěry.

„Jedná se o opatření, která nemají v historii obdoby. Především garance operací na mezibankovním trhu a objem prostředků, které směřují vlády v podobě kapitálových injekcí do bank, jsou zcela mimořádné,“ okomentoval poslední události pro Respekt.cz hlavní ekonom Patria Finance David Marek.

Nejedná se skutečně o malé částky. Francie poskytne bankám garance ve výši 320 miliard eur, dalších 40 miliard bude sloužit bankám jako kapitálová injekce. Velká Británie představila podobné kroky ve výši 50 miliard eur, Německo dokonce desetkrát tolik. Rakousko připravilo opatření za 100 miliard eur a poslední se přidalo Dánsko s 200 miliardami.

Došlo ke zlepšení

Oslovení analytici se shodují v tom, že tyto razantní kroky vedly k uklidnění situace. „V pondělí poklesly mezibankovní sazby, a to ještě neměly kroky vlád konkrétní podobu, takže očekávám, že budou sazby dále klesat,“ sdělil Respektu.cz analytik České spořitelny Luboš Mokráš. Mírně skeptičtější je analytik Vladimír Pikora z Next Finance. „Ke zlepšení určitě došlo, ale není jisté, že si za nižší sazby banky půjčují,“ uvedl pro Respekt.cz

Pokud by se vrátila na trh nedůvěra, mají stále vlády a centrální banky možnosti, jak pomoci. „Pokud by se problémy přelily ještě více do reálné ekonomiky, mají stále vlády možnosti, jak zasáhnout. Mohou například zvýšit veřejné výdaje,“ tvrdí Mokráš.

Opatření ale mohou mít podobu, kterou si zatím nedokážeme ani domyslet. „Centrální banky mohou třeba snížit sazby až na zápornou úroveň. Kdyby mi před půl rokem někdo řekl, že centrální banky budou poskytovat neomezené úvěry, tak bych mu taky nevěřil,“ upozorňuje Pikora.

Maďarský a islandský problém

Současná vlna pozitivní nálady ale zatím příliš neřeší problémy států, které jsou finanční krizí postiženy nejvíce, tedy Maďarska a Islandu. Například agentura Bloomberg přinesla zprávu, že Islanďané si začínají doma dělat zásoby jídla. Obávají se totiž, že by se kolaps bankovního systému mohl projevit v omezených dovozech ze zahraničí. Zahraniční banky totiž nechtějí s islandskou korunou obchodovat, a dodavatelé zase chtějí platby dopředu.

Islandská vláda tak již vyzvala místní banky, aby při devizových operacích upřednostňovaly transakce za základní potraviny a ropu. „Teoreticky to může skončit tak, že Island bude muset přejít na jinou měnu. Z historie ale známe případy, kdy měna přežila i státní bankrot, takže věřím, že Island i islandská koruna přežije,“ předpovídá ekonom Marek.

Problémy s bankovním sektorem začíná mít i Maďarsko. „Maďarsko je podobné spíše Islandu než Česku,“ uklidňuje Marek. Na jejich problémy mají vliv dva faktory. Jedním z nich je stabilita bankovního systému. „To znamená, zda jsou banky soběstačné při získávání svých zdrojů. Druhým faktorem je makroekonomická stabilita v podobě nízké inflace a zdravých veřejných financí. Maďarsko má ale ve všech těchto oblastech problémy,“ zdůvodňuje Marek. Pomoc Maďarsku už přislíbil i Mezinárodní měnový fond (MMF).

Co přijde po krizi?

A právě šéf MMF Dominique Strauss-Kahn nedávno prohlásil, že svět už má největší část finanční krize za sebou. Jestli už důvěra na trzích zůstane, anebo se burzy ještě devětkrát propadnou jako v období Velké hospodářské krize (více v glose Jana Macháčka My za to nemůžeme. To oni!), ukážou nejbližší dny. Už teď se ale horečně diskutuje nad tím, jak se finanční sektor po krizi změní.

„Zavedou se pravděpodobně přísnější pravidla řízení rizika. To bude znamenat pro banky nutnost mít větší kapitál ve vztahu k aktivům, která vlastní,“ předpovídá možný scénář Mokráš. Někteří ekonomové ale považují právě zvyšování kapitálového požadavku na banky v minulosti za jednu z příčin současné krize. Menší banky pak totiž neměly dostatečnou finanční páku, a začaly postupně fúzovat, aby mohly efektivněji podnikat. Kvůli tomu jen ve Spojených státech zanikla více než polovina bank.

Určitě ale dojde ke změně oceňování některých druhů aktiv, speciálně derivátových produktů. Banky totiž oceňovaly tyto nástroje „tržní cenou“, i když byl pro takový instrument málo likvidní trh. Když pak došlo na lámání chleba, banky nebyly schopny se těchto aktiv za tuto účetní hodnotu zbavit, a začaly vykazovat obrovské ztráty. „Svá pravidla budou muset uzpůsobit zřejmě i ratingové agentury. Objeví se celá řada opatření, a bude trvat léta, než se to skutečně vyřeší,“ upozorňuje Mokráš.

(R)evoluce?

V takto krizovém období se ale objevují i návrhy na daleko větší změny ve fungování finančních trhů. Británie s Itálií tak navrhují například opětovně zavést před několika desítkami let zaniklý brettonwoodský systém. V rámci tohoto systému odvozovaly země své kurzy měn podle amerického dolaru, který byl směnitelný za zlato.

„Žijeme v období velkého technologického pokroku, a návrat někam zpátky není možný. Spíše politici ve snaze získat politické body vymyslí nějakou šílenou regulaci. Evropu tak nečeká nic jiného než přeregulovanost bank,“ upozorňuje Pikora. Banky tak budou podle něj příliš sešněrovány, a začnou vymýšlet nové produkty, aby se regulaci vyhnuly. Podobné snahy byly přitom ve Spojených státech také jednou z příčin současných problémů.

Objevují se tak různé ®evoluční nápady, jak zabránit opakování podobné krize. Řešením by mohlo být například soukromé pojištění vkladů, místo současného systému, kdy banky dávají část vkladů do speciálního fondu, nebo za vklady ručí stát. Soukromé pojištění by do hry zapojilo privátní pojišťovny, které by tak byly přímo zainteresované na hospodaření bank, a mohly by tak na ně vyvíjet tlak. Taková a další řešení se ale objevují spíše na akademické půdě a oslovení analytici se shodují v tom, že budoucí regulace je politickou otázkou.

K současnému vývoji na finančních trzích čtěte takéAudit Jana Macháčka.