Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Agenda

Co přináší dohoda Putin - Tymošenková

Znamená rusko-ukrajinská dohoda definitivní konec podobných konfliktů? Není radost z ukončení konfliktu o plyn poněkud předčasná?

  • Autor: ČTK
• Autor: ČTK

V pondělí 19. ledna 2009 byla mezi Ruskem a Ukrajinou podepsána desetiletá dohoda o dodávkách plynu a tranzitu přes ukrajinské území. To umožnilo obnovení přísunu této energetické suroviny všem postiženým evropským zemím. Znamená však definitivní konec podobných konfliktů? Není radost z ukončení konfliktu o plyn poněkud předčasná?

Ukrajina bude podle nové dohody platit tržní ceny s počáteční dvacetiprocentní slevou. V roce 2010 přejde na plnou evropskou tržní cenu. Cena bude pohyblivá a bude záviset na cenách ropných produktů. Vzhledem k padajícím cenám díky globální finanční krizi se dá očekávat, že Ukrajina nebude platit o mnoho více než doposud. Na první pohled se jedná o neustále omílanou ruskou snahu přistoupit na tržní vztahy se sousedními státy.

Tržní aspekty ale selhávají v případě tranzitních poplatků, které zůstávají stejné jako předtím, tedy několikanásobně nižší než v evropských zemích. Ukrajina na tom tratí miliony dolarů. Přesto mnozí interpretují smlouvu tak, že od roku 2010 na tržní ceny přejdou i tarifní poplatky, takže Ukrajina by mohla za tranzit plynu přes své území získávat až dvojnásobek dosavadní ceny (1,7 dolarů za 1000 m3 na 100 kilometrů). V tom případě by tržní principy byly uplatněny.

Úspěch Tymošenkové

Na ukrajinské vnitropolitické scéně je smlouva vnímána jako úspěch Julie Tymošenkové, které se alespoň naoko podařilo odstranit zkorumpovanou zprostředkovatelskou společnost RosUkrEnergo (RUE). Smlouvu může využít v nadcházejícím zápase o prezidentské křeslo, přičemž se může prezentovat jako jediná osoba, která umí tvrdě a úspěšně vyjednávat s Ruskem. Sama Tymošenková smlouvu prezentuje jako kompromis, kdy od Rusů „urvala vše možné“ a Putin „uchránil vše nutné“.

Premiérka ovšem čelí útokům prezidenta a jeho administrativy, stejně jako proruské plynárenské lobby z opoziční Strany regionů v čele s Jurijem Bojkem, která ji viní ze „zrady národních zájmů“. Odborná veřejnost přijala smlouvu poměrně vstřícně a optimisticky. Podle odborníků prestižního kyjevského Razumkova centra dohoda vyvažuje zájmy obou zemí. Smlouva má dle jejich názoru více plusů než mínusů. Výhodou bezesporu je, že přechod na tržní ceny neumožňuje politickým či jiným aktérům ovlivňovat ceny za plyn, které budou záležet na cenách ropných produktů, potažmo ropy.

Vítězství Kremlu

Navenek Moskva smlouvu vnímá jako spravedlivý kompromis pro obě strany, nutný k obnovení dodávek, ukončení únavných tahanic a finančních ztrát Gazpromu. Dohoda ale bývá z ruské strany prezentována také jako vítězství Kremlu, který opět demonstroval význam Ruska pro energetickou bezpečnost členských států EU. V tomto případě konkrétně hrála roli i kompromitace Ukrajiny jako transitní země a zvýšení podpory pro projekt plynovodu Nord Stream, který všechny tranzitní země obchází (má vést z Ruska přímo do Německa přes Baltské moře).

V dlouhodobějším časovém horizontu však „druhá plynová válka“ (jak bývá označována žurnalisty) může ohrozit ruské zájmy, protože by se Unie mohla začít dívat po alternativních zdrojích plynu a ropy, resp. jejich alternativních trasách. Ostatně to bude muset udělat stejně, protože ani mimořádně (v dodávkách) disciplinované Rusko nebude v budoucnu stačit pokrýt potřebu EU a zároveň uspokojit domácí poptávku.

Neprůhledné RosUkrEnergo

Zajímavé je dění okolo neprůhledné společnosti RosUkrEnergo (RUE), vlastněné z poloviny dvěma ukrajinskými oligarchy a z druhé poloviny Gazpromem. Několik let Gazprom všechny přesvědčoval, že RUE je naprosto v pořádku. Najednou přišel s obviněním, že je to zkorumpovaná společnost, paradoxně i přesto, že sám vlastní polovinu akcií. Ruský plynárenský monopol věděl, že Turkmenistán a Uzbekistán zvednou ceny na rok 2009 na evropskou úroveň. Podle některých odborníků je Gazprom k tomuto kroku dokonce přesvědčil, aby zabránil potenciální snaze středoasijských zemí o reorientaci na konkurenční odběratele.

Nové ceny by znemožnily RUE získávat marži na jeho dalším prodeji evropským zákazníkům. Proto začala skupovat ukrajinské domácí plynárenské distribuční společnosti. RUE prý vlastní 75 procent lukrativní ukrajinské distribuční sítě. Nicméně není jasné, jaká budoucnost ji čeká a jaký bude mít nová smlouva dopad na vývoz plynu společností do dalších zemí (Maďarsko, Polsko, Rumunsko). Není vyloučeno, že se RUE opět vrátí na výsluní rusko-ukrajinských energetických vztahů v momentě, kdy Julie Tymošenková ztratí své přední politické postavení.

Odstřižení od příjmů

V krátkodobém časovém horizontu mohou smlouvu ohrozit neuspokojené zájmy části ukrajinské politické elity, která byla odstřižena od značného vlivu na prodej a reexport plynu a tedy od obrovských finančních zdrojů. V prostředí těchto elit není neobvyklé, že se řídí pouze osobními zájmy. Národně bezpečnostní zájmy bývají až na druhém místě. Pro Juščenka s mizernými preferencemi a utíkajícími sponzory k Tymošenkové jsou osoby okolo společnosti RUE (např. oligarcha Dmytro Firtaš) jednou z mála příležitostí jak si zajistit potřebné finanční zdroje k vedení kampaně a možnému zajištění prezidentského křesla. Prezidentské volby se budou na Ukrajině konat za necelý rok a bude zajímavé sledovat, jak se promítnou do vzorců ukrajinského obchodu se zemním plynem.

Autor je členem Východoevropského programu Asociace pro mezinárodní otázky.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].