„Psi mohou dál štěkat, zatímco my budeme dál vládnout,“ prohlásil na adresu opozice před začátkem volební kampaně Emmerson Mnangagwa (75), prezident Zimbabwe. Měl pravdu: volby podle dat volební komise vyhrál s 50,3 procenty hlasů, šéf opozice Nelson Chamisa (40) získal o šest procent méně. Již dříve v týdnu byly ohlášeny výsledky parlamentních voleb, v nichž vládní Zanu-PF získala dvě třetiny hlasů.
Centrum hlavního města Harare je v pátek po vyhlášení výsledků klidné, v ulicích hlídá armáda. Během týdne vojáci tvrdě rozehnali protesty proti údajným volebním podvodům. Armáda neváhala střílet ostrými, šest demonstrantů zemřelo.
Fotogalerie z protestů a volebního dne.
V úvodu uvedený citát v očích příznivců opozice i zahraničních expertů naznačoval, že Mnangagwa a armáda porážku vůbec nedopustí. Před mezinárodním publikem a voliči sice poslední půlrok hovořil jak po náhlém demokratickém osvícení, pořád to ale je muž, jenž byl 40 let loajální pravou rukou diktátora Roberta Mugabeho, šéfoval tajným službám, organizoval v 80. letech masakry deseti tisíc civilistů v tehdejších opozičních baštách. A díky své tvrdosti získal přezdívku „krokodýl“.
Vloni vojenský a vnitrostranický puč odstranil stárnoucího Roberta Mugabeho a jeho mocichtivou mladou manželkou z čela Zimbabwe. Nastalo politické otevírání: noviny kritizovaly vládu a opozice mohla svobodně vést kampaň. Avšak systém ve svém jádru zůstal beze změn. Mnangagwa, mocní generálové a státní elita, která se léta obohacovala na státních penězích i při záborech půdy, nechtěla moc a privilegia ztratit. Systém, který Mugabe budoval čtyři dekády za účelem udržení vlastní moci, se pochopitelně nerozpustil.
O dědictví Mugabeho režimu, a jak bude brzdit reformy Zimababwe, píše přední odborník na moderní africké dějiny Martin Meredith v časopise Foreign Affairs.
Podle pozorovatelské mise EU nebyly volby férové. Byl tu proti minulosti viditelný pokrok: nedocházelo k masovému zastrašování opozice jako v minulosti, příznivci opozice se například na venkově nebáli nosit tričko s vyobrazením tváře svého kandidáta Chamisy. Kampaň byla bez násilí, otevřená. Podmínky však nebyly rovné: státní média se věnovala prakticky výhradně vládní straně a Mnangagwovi a - což je v afrických volbách časté - prezident za státní peníze mohl vést mnohem výraznější kampaň, zvláště na odlehlém venkově. Náčelníci vesnic, závislí na vládních darech potravin, své poddané tlačili k volbě dosavadní hlavy státu. Obecně příznivci opozice volebnímu procesu nedůvěřovali, považovali volební komisi za zaujatou, obsazenou provládními úředníky. Mnangagwa triumfoval na venkově, opozice naopak byla tradičně vyhrála ve velkých městech, včetně metropole Harare.
Zprávu pozorovatelské mise EU.
V Zimababwe samozřejmě neprobíhal souboj mezi dobrem a zlem. Šéf opozice Chamisa, právník a charismatický evangelikánský pastor, v kampani často lhal a sliboval megalomanské věci. Vymyslel si třeba, že Donald Trump zemi v případě jeho výhry pošle miliardovou pomoc. navrhoval změnit název země na „Velké Zimababwe“, protože obyčejné „Zimababwe“ se stalo symbolem porážek: v ekonomice, politice i fotbalu. Sám se počátkem roku po smrti dlouholetého vůdce opozice Morgana Tsvangirai do čela opozice neproboxoval zrovna demokraticky. Profil Nelsona Chamisy najdete na BBC.
Chamisa také již velmi brzy odmítl akceptovat jakýkoli výsledek, podle něhož by vítězem nebyl právě on. Říká, že vyhlášení oficiálních výsledků trvalo tak dlouho, protože bylo potřeba je zmanipulovat. Má prý k dispozici přesný součet lístků z hlasovacích místností po celé zemi, který to dokazuje.
Nesrovnalosti a povolební násilí vážně ohrožují hlavní cíl loňského převratu proti Mugabemu i letošních relativně svobodných voleb - ukončení mezinárodní izolace a přilákání zahraničních investic. Emmerson Mnangagwa ví, že Zimbabwe takřka došly finance a země se zvedne ze dna pouze díky penězům ze zahraničí. Ty přijdou, jen pokud bude před světem vypadat jako legitimní vládce a Zimbabwe jako vcelku stabilní stát.
Mnangagwa se proto v minulých měsících odstřihl od politiky izolace a konfrontace se Západem, kterou posledních dvacet let provozoval Mugabe. Nabídl odškodnění bělošským farmářům, kteří byli počátkem tisíciletí násilně vyvlastněni. Na letošním setkání finanční elity v Davosu zval do země investory. Podal přihlášku do britského společenství národů Commonwealth, odkud bylo Zimbabwe v Mugabeho časech vyloučeno. „Potřebujeme mluvit se světem,“ říkal voličům na mítincích.
Dle zpráv z místa mu důvěřovalo mnoho podnikatelů i bělošských farmářů, kteří v zemi zbyli. Chtěli paradoxně volit dlouholetou pravou ruku muže, který proti nim před lety vedl násilnou vyvlastňovací kampaň. Podle listu The Economist si též Velká Británie zjevně myslí, že Mnangagwa spíše než jeho rivalové dokáže ze Zimbabwe udělat stabilní zemi.
Portrét Emmanula Mnangagwy a jeho snahy otevřít Zimbabwe světu, sepsaný na základě dlouhého rozhovoru s prezidentem.
Objevují se již i spekulace - FT cituje lidi blízké vládě a odborníka Stephena Chana z londýnské univerzity SOAS - že středeční pokyn ke střelbě na demonstranty vůbec nevydal Mnangagwa. Podle tohoto výkladu šlo o sabotáž ze strany vlivných sil v armádě, které si žádné sbližování se světem nepřejí. Chtějí zemi ponechat v izolaci, „protože je snadnější krást, když se nikdo příliš nedívá“.
Západ ale nepochybně chce, aby vzájemná nevraživost skončila a sešlá země na jihu Afriky byla opět normálním partnerem. Pokud se prokáží tvrzení opozice o rozsáhlých volebních manipulacích a v ulicích proběhne ještě více násilí, tak to půjde hůře a pomaleji než se poslední měsíce mohlo zdát.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
