Americká komička Amy Poehler jednou zavtipkovala, že IKEA znamená švédsky „hádka“. Každý jsme se totiž někdy s někým pohádali při sestavování skříňky IVAR nebo stolku ARKELSTORP. Bezejmenný hrdina Fincherova Klubu rváčů si IKEA předměty vybírá z katalogu, když sedí na záchodě, ani jejich hravá funkčnost a dostupnost mu nicméně neuleví od pocitu bezvýchodnosti, který pociťuje. Ať už depresivní, nebo ne, s hádkou, či bez, nábytek a dalšími předměty od švédské firmy IKEA jsme dnes obklopeni téměř všichni. Týdeník The New Yorker dokonce v sedm let starém obsáhlém textu o IKEA tvrdí, že každý desátý Evropan byl počat v posteli právě od této firmy.
Může za to vizionářství jednoho Švéda s německými kořeny (přičemž z matčiny strany tyto kořeny zasahovaly na české území), který v mnoha ohledech předběhl dobu a změnil způsob, jakým uvažujeme o zařizování bytu a obecně bydlení. A přesto jsme ho my všichni, kteří doma sedíme a spíme na výrobcích jeho firmy, znali jen málo.
Ingvar Kamprad v sobotu zemřel v jedenadevadesáti letech, jeho „odkaz“ nicméně uvidíme na každé druhé návštěvě - a je téměř jedno, v jaké to bude zemi. IKEA totiž do světa rozšířila skandinávský minimalismus: výrobky jsou „neutrální“ až na naprosté výjimky (několik předmětů prodávaných v Číně) a nepodléhají lokálnímu vkusu ani preferencím.
Firma, která vznikla v roce 1943 coby zásilková služba, proměnila i způsob, jakým nábytek nakupujeme. Zatímco dříve bylo zvykem obydlí zařizovat na dlouhou dobu a očekávalo se, že nábytek vydrží desítky let (ideálně navždy), dnes chodíme do IKEA pro postele téměř jako do supermarketu pro brambory. Jako supermarket je nakonec obchod také navržen - zákazník nábytek si sám v prostoru obstará, odveze a doma dá dohromady (byť je samozřejmě možné si tyto služby objednat). A než se dostanete ven, musíte projít všechny sekce, přičemž po cestě zakopáváte o rafinovaně nastražené předměty, pro které jste si samozřejmě vůbec nepřijeli. New Yorker doplňuje další zajímavé detaily - jako je informace, že některé věci jsou záměrně v koších, aby vzbudily dojem, že jde masové, tudíž levné zboží.
Typický IKEA minimalismus a nízké ceny vycházely podle řady profilů z Kampradova původu v nikterak bohatém jihošvédském regionu Smaland, kde byla vždy ctěna šetrnost a úspornost. I jako nesmírně bohatý muž o sobě Kamprad šířil, že žije velmi skromně, obléká se z druhé ruky a jezdí ojetým volvem. Jenže jak píše americký list The New York Times, byla to spíše pečlivě budovaná legenda než realita – bydlel ve vile s výhledem na Ženevské jezero, vlastnil vinice ve Francii a ojeté volvo sice měl, ale kromě něj také vůz značky Porsche. Image askety příliš neodpovídá ani informace, kterou sám potvrdil – že je alkoholik, ale zlozvyk drží pod kontrolou tím, že si třikrát do roka si dá pauzu.
Úspornost byla nicméně vždy kánonem firmy – manažeři nelétají prvního třídou a nespí v luxusních hotelech, lidé pózující v katalogu jsou zaměstnanci firmy. Což ne všem lidem, kteří strukturami firmy prošli, samozřejmě vyhovovalo. Obchody se budují na levných pozemcích, dřevo se nakupuje výhodně, nakonec základní princip IKEA – že se nábytek přepravuje v „placatých“ krabicích – byl motivován finančními důvody.
Zároveň byly produkty splněním švédského snu o rovnostářské společnosti, kde si díky masové produkci každý může dovolit pěkný nábytek. Co do sociálně demokratického snu ovšem trochu nesedělo, byla Kampradova podpora švédských fašistů, která mu vydržela i pár let po konci druhé světové války. Posléze ji považoval za největší chybu svého života a vysvětlovat ji vlivem své německé babičky, která pocházela ze Sudet, a také tím, že ho přitahovala vize „Evropy bez komunistů“.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
