Je velká chyba si myslet, že k tomu, aby se náš svět změnil, je třeba vůle většiny. Naopak - stačí malá, ale úporná netolerantní menšina, jíž se většina podle nevyhnutelné logiky nakonec podvolí. V dlouhé eseji to píše Nassim Nicholas Taleb, autor Černé labutě, slavný finanční matematik, esejista a poslední dobou čím dál větší skeptik, který má rád velká slova. I když tento text je psán lehkou rukou a s humorem, je to výstražná esej směrem k Západu. Tohle se vám děje a dít bude, pozorně čtěte, tvrdí Taleb mezi řádky (a v jednom odstavci i na řádcích).
Začíná anekdotou. Na jednom večírku nabídl kolegovi, ortodoxnímu židovi, limonádu (kterou obecně nazývá “tekutinou s cukrem a kyselinou citrónovou”). Jen tak ze zdvořilosti, protože byl přesvědčen, že nekošer limonádu nepozře. Kolega se ale s klidem tekutiny s klidem napil. Byla totiž košer, stejně jako všechny nápoje na večírku - jak pak Taleb zjistil. Je to prostě pravidlo večírků. Když víte, že nezanedbatelná část návštěvníků - anebo alespoň jeden, jste-li zdvořilí - jsou pravidla ctící židé, což je v případě večírku amerického vědeckého institutu je skoro jisté, připravíte košer občerstvení.
Chcete, aby mohli nerušeně konzumovat všichni. Někdo jí JEN košer. Ostatní jedí I košer. Ať je tedy všechno košer. A koneckonců - není to jen pravidlo večírků, ale potravinářské výroby. Výroba košer nebo halal (muslimská verze) potravin nijak zvlášť náklady nezvyšuje, firmám se proto vyplatí vyrábět jen ty. Žádného zákazníka nevyloučí ze spotřeby. Spokojení jsou ti zásadoví - či chcete-li „netolerantní“ - a těm tolerantním je to fuk. Jen jedí posvátně připravené potraviny podle pravidel někoho jiného, která pravděpodobně pokládají za poněkud nesmyslná.
A Taleb jde v čase zpátky a v argumentaci dál. Kdo před Kristem rozšířil aramejštinu na Blízkém Východě a v Egyptě? Byli to sami Semité, jejichž jazyk to byl - například Ježíš Kristus? Ale kdeže, byli to Peršané, jejichž rodným jazykem je - nepřekvapivě - perština. Perská elita, která zmiňované oblasti dobyla, mluvila persky i aramejsky. Ovšem jejich domorodí poddaní úředníci persky nemluvili, jen aramejsky. Peršané potřebovali využívat schopné babylonské administrátory, vlastní perští úředníci jim nestačili. Brali s sebou tedy Babyloňany a s nimi šířili aramejštinu jako státní jazyk - na úkor místních řečí i vlastní perštiny. Prostě jen proto, že jistá část úředníků neuměla dost jazyků.
A dále: Jak to, že je islám tak úspěšný v šíření, proč ovládl celý Blízký východ, kolébku judaismu a křesťanství? Nebyla za tím brutalita a násilné konverze. Islámští vládci rádi nechávali své křesťanské a židovské poddané na pokoji, protože poslušně platili daně. A ti zase měli ze své víry i několik nikoliv nepodstatných výhod, třeba výjimku z armádních odvodů. Stačila dvě “interní nařízení” - pokud si nemuslim bere muslimku, musí konvertovat. A dítě rodičů, z nichž jeden je muslim, se stává muslimem. Ano, vymáhání tohoto pravidla už brutální bylo, stejně jako důležitý dodatek, trest smrti za zpětné odpadlictví od víry. Taleb propočítává, že je zapotřebí na první pohled nepatrné množství smíšených sňatků, které za několik generací z daného území zcela vymýtí jinou víru.
Přečtěte si více k tématu
Čtěte také: Příliš křehký Taleb
Autor menu si vzpomíná, že na podobný případ narazil při rozhovoru s estonsko-finskou autorkou Sofi Oksanen. Občané Estonska estonské národnosti mluví zpravidla estonsky a rusky. Občané Estonska ruské národnosti mluví zpravidla jen rusky. Lásce člověk neporučí - ale málokterá rodina ze smíšeného sňatku mluví oběma jazyky. Mluví jen rusky a estonština takto v Estonsku pomalu mizí.
Taleb se tak dostává ke známému Popperovu paradoxu: má být demokracie tolerantní k těm, kteří jí opovrhují? A logicky se stáčí ke vztahu Západu a radikálního (a možná nejen radikálního) islámu. Nebude popsaný mechanismus fungovat i v tomhle případě? Autor naráží například na tolerování salafistických spolků v Evropě. Když zůstaneme u aktuálního tématu islámu. Představme si situaci, že ve společnosti bude desetiprocentní menšina - to už je dost na to, aby v ní bylo dostatek talentovaných lidí, o něž společnost ve vlastním zájmu, třeba ekonomickém nebo technologickém, nechce přijít. A ta bude vyžadovat, aby se při vstupu na pracoviště každý blahoslavil Alláha. Jednoduše, dvěma či třemi rutinními slovy.
Většině lidí, například autorovi tohoto menu, by to přišlo stejné jako blahoslavit konvalinky nebo čtyřtaktní spalovací motor - ve vztahu k existenciálním otázkám jsou pro něj stejně relevantní, tedy vůbec. Resp. konvalinky aspoň produkují kyslík a motor je užitečná věc. Přišlo by mu to směšné, a proto bezvýznamné. Podvolil by se proto vůli menšiny? Dohlédl by konsekvence? A jaké by byly? Stejné jako v Houllebecquově Podvolení?
Taleb říká: podvolil a nedohlédl. Protože tak funguje logika lidských společenství, pokud si jí ono společenství není vědomo. A jak uzavírá, Západ si jí vědom není. Anebo je, ale ignoruje to, čímž páchá sebevraždu. Zatím. Omezení financování náboženských spolků ze zahraničí (rozuměj Saúdské Arábie), které plánuje Rakousko a Německo, nebo pravděpodobné vězení pro Anjema Choudaryho, známého britského nenávistného islamistického kazatele, naznačují, že Taleb se nemusí plést ve své argumentaci, ale v závěrech snad ano.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
