Prezident prestižní americké Yaleovy univerzity o víkendu oznámil, že škola přistoupí ke kroku, o němž se už nějakou dobu debatuje (přesněji od třicátých let minulého století). A přestože jde o zdánlivou formalitu, tedy přejmenování jedné z mnoha rezidenčních kolejí, debata je to vcelku bouřlivá.
Z Calhounovy koleje pojmenované po jižanském politikovi, který kromě dalších kontroverzních postojů obhajoval otroctví coby „jednoznačné dobro“ a hlásal nadřazenost bílé rasy, se nově stane kolej nesoucí jméno významné matematičky a programátorky Grace Murray Hopper. V komentáři v deníku The New York Times krok komentuje jeden z Calhounových potomků, který je – v jistém paradoxu, avšak zcela v souladu s duchem Ameriky – synem bílé matky a černého otce.
Thomas Holden vzpomíná na šok a zklamání, které zažíval, když zjistil, že prestižní Yale se s dědictvím rasové diskriminace vyrovnává podobně pomalu a obtížně jako jeho domovská Jižní Karolína, kde ještě tři roky po jeho narození formálně platil zákaz mezirasových vztahů. Nejenže byl Calhoun uctíván do té míry, že po něm byla pojmenována kromě koleje i řada budov. V prostoru kampusu byly navíc k nalezení další poklony jeho životu: jednu neogotickou univerzitní budovu kupříkladu ještě loni zdobily vitráže, na nichž Calhounův portrét provází výjevy s černými otroky sbírajícími na plantážích bavlnu.
Další rozčarování přišlo v okamžiku, kdy Holden zjistil, že pro řadu studentů je Calhounova rasistická ideologie věcí minulosti a uzavřenou otázkou, zatímco on ji coby poloviční černoch považuje - také díky vlastním zkušenostem - za stále aktuální. Rozčarování naopak paradoxně necítil, když se díky příbuzným, kteří pro sestavení rodokmenu zapátrali hluboko v minulosti, dověděl, že muž, proti oslavě jehož jména bojuje, je jeho předkem.
„Vím, že bych se neměl stydět, ale zároveň na to nejsem hrdý. Patřím do Calhounovy rodiny a zároveň jsem potomkem Afroameričanů, které on považoval za svůj majetek,“ píše Holden. „Moje rodina utíkala před otroctvím a jeho následky po pět generací. Mně se podařilo utéct nejdále, a přesto jsem skončil přesně tam, kde se v roce 1804 nacházel můj předek, když dokončil Yale.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
