V holandském Eindhovenu a Utrechtu už smart technologie monitorují dopravu, hluk i kriminalitu. Vše je ale v rukou soukromých společností: zákony na ochranu soukromí se ukazují bezzubé a situace zdaleka nevypadá tak nevinně, jak by chtěla působit. Do živoucích laboratoří, do ulic, kde se testují technologie předznamenávající podobu budoucích „smart cities“, zavádí čtenáře deníku The Guardian novinářka a socioložka Saskia Naafs.
Stratumseind v Eindhovenu je jednou z nejrušnějších ulic v Holandsku, kde noční život o sobotní noci jen tepe. Hudba zní z klubů i hospod, opilecké hulákání se odráží od zdí a s průběhem noci se chodníky plní prázdnými lahvemi od alkoholu, plechovkami od energy drinků a nedopalky. Proto ani není překvapivé, že tu často dojde na rvačku. Aby město změnilo divokou image této promenády, učinilo z ní tu asi „nejchytřejší“ ulici v zemi.
Sloupy veřejného osvětlení byly osázeny zařízením pro sledování wi-fi, kamerami a 64 mikrofony, které detekují hluk i agresivní chování a jsou schopné na něj přímo upozornit policii. Proběhly tu neúspěšné pokusy změnit úroveň osvětlení, která měla mít vliv na atmosféru, ovšem to selhalo. Na jaře je pak v plánu začít zde rozptylovat vůni pomerančů, která by měla mít na noční hosty zklidňující účinky. Cíl? Udělat ze Stratumseind bezpečnější místo.
Má to ale velký háček, procházející nemají tušení o umístění zmíněných technologií; nevědí, že jsou sledování, a nadto jsou samozřejmě všechna data nashromážděná v ulici archivována. Podle holandského práva by o tom měli být občané informování, ovšem tohle není ten případ. "Shromažďujeme data o davu, ne o jednotlivcích,“ říká k tomu Peter van de Crommert z Holandského institutu pro technologii a bezpečnost. A dodává: „Často slyšíme komentář – Velký bratr tě sleduje. My ale raději říkáme, že Velký bratr ti pomáhá. Chceme bezpečnější noční život, ne vojáka na každém rohu.“
Problém nastává ve chvíli, kdy jsou technologie v rámci města a veřejného provozovány soukromými firmami, což je případ Utrechtu, kde jsou technologie napojené na parkovací systém, pouliční osvětlení i odpadkové koše. Sleduje se také pohyb mladých lidí v ulicích, místa, kde zevlují – a technologie také vyhodnocují jejich věk, zda se mezi sebou znají a jestli dělají výtržnost.
Když se na Saskia Naafs obrátila na radnici s 22 otázkami stran tohoto konceptu smart city, dostalo se jí odpovědí pouze na pět. Město zbylé informace neví, poněvadž si je společnosti chrání s tvrzením, že jde o firemní tajemství, jehož prozrazení by je mohlo oslabit před konkurencí.
Při podobné trendu však může snadno dojít k tomu, že se města stanou příliš závislá na soukromých společnostech, které budou mít masivní zásobu údajů o občanech a začnou je využít po svém, bez možnosti veřejné kontroly. „Vyvrcholením smart města je město privatizované,“ varuje Evgeny Morozov, myslitel zabývající se vlivem technologií na politiku a společnost. „Takové město, kde budete muset platit za služby, které dříve bývaly zdarma.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
