Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Denní menu, Politika, Společnost

Vědci nechali žít lidské embryo až na hranici etiky

Etické hranice • Kremelská propaganda na Slovensku • Krást jídlo nemusí být zločin • Zruší Finové předměty? • Hysterická síla

Embryo v 10. a 11. dni • Autor: University of Cambridge, Zernick-Goetz lab
Embryo v 10. a 11. dni • Autor: University of Cambridge, Zernick-Goetz lab

Hranice toho, co věda smí udělat, se neustále posouvají. Nedávno jsme byli svědky genetické modifikace lidského embrya -  nejprve v Číně, pak i v Británii. Teď je tu další krok. Jak informovala BBC, zatímco dosud bylo zvykem nechat lidské embryo při výzkumu, aby se vyvíjelo pouze týden, tedy po dobu, než se za normálních okolností zanoří do děložní sliznice, nyní britští a američtí vědci tuto dobu zdvojnásobili. Experiment ukončili až těsně před vypršením čtrnáctidenního limitu – déle už lidský zárodek ponechat ve zkumavce nelze, aniž by byly porušeny mezinárodní dohody.

Pokus má dvě pozoruhodné roviny. Jednak technickou - vědci dokázali přítomnost dělohy chemicky napodobit, a přesvědčit tak embryo, že v jeho vývoji probíhá vše jako v ženském těle. Využili k tomu kombinaci roztoku bohatého na živiny a umělé struktury simulující přítomnost děložní sliznice, do níž se zárodek zanořuje. K umělé děloze je ještě daleko, pokus ale blíže osvětlil první kroky procesu, jímž se oplozené vajíčko začíná stávat člověkem.

Druhá rovina je etická. Dohoda o tom, že lidský zárodek nelze ve zkumavce ponechat déle než čtrnáct dní, platí již desítky let. V poslední době ji mnozí vědci začínají zpochybňovat a nejnovější experiment tyto hlasy posiluje. Důvodem má být – podobně jako v případě nedávného britského pokusu s geneticky modifikovaným lidským embryem – snaha úspěšněji pomáhat neplodným párům.

Jenže čtrnáctidenní období po oplození vajíčka vnímá část vědců a etiků jako hranici, za níž se shluk buněk mění v lidskou bytost. Zárodek se totiž pak už nemůže rozdělit na dvě identické části a dát vznik dvojčatům, směřuje ke vzniku jednoho určitého jedince. Dosud sice nic necítí, nemá nervovou soustavu, může však již být vnímán coby „osoba“ ve smyslu samostatné lidské bytosti. A s tou by se experimentovat nemělo.

Éra moderní pomoci neplodným začala v roce 1978, kdy bylo poprvé úspěšně provedeno oplození ve zkumavce. Od té doby se hranice neustále posouvají. Opravdu bychom ale měli mít právo na vlastního potomka za každou cenu? Léčba neplodnosti je navíc vítaným ospravedlněním výzkumu, přináší grantové peníze. Vědci budou s radostí zkoumat cokoliv, co jim společnost umožní. Reprodukční biologie přitom už dávno pronikla do oblastí, kde je silnější etický dohled potřeba.

Jestli někdo na Slovensku vnesl téma Kremelské propagandy a jejích rizik do tamějšího veřejného prostoru, je to nepochybně středoškolský učitel Juraj Smatana. Před časem sestavil přehled prokremelských dezinformačních webů, aktuálně se angažoval v iniciativě, při níž slovenské firmy odmítly inzerovat právě na těchto portálech. Teď se Juraj Smatana stal sám terčem ruské propagandy.

Někdo začal z anonymní adresy rozesílat do slovenských redakcí dokument, který se tváří jako svodka slovenské tajné služby. Tvrdí se v ní, že agenti vyšetřují selhání svého spolupracovníka Smatany -  s tím, že měl údajně sexuálně obtěžovat nezletilé studentky a studenty a stahoval si z internetu násilná porno videa.  Jde samozřejmě o pokus Smatanu diskreditovat a zároveň důkaz, že jeho práce dává smysl a je důležité v ní pokračovat.

Když něco ve školství vymyslí Finové, je dobré tomu věnovat pozornost. Finští žáci a studenti totiž dlouhodobě bodují v mezinárodních vzdělávacích testech znalostí a dovedností. Jenže zpráva, že se na severu chystají zrušit ve školách předměty, je – jak upozorňuje deník The Washington Post – přehnaná.

Klasické předměty jako matematika či dějepis zůstanou, novinka spočívá v tom, že budou učitelé klást větší důraz na výuku širších témat, která procházejí napříč předměty: Evropská unie, změna klimatu či sto let finské nezávislosti. Každá ze škol tak bude muset část výukového času věnovat právě těmto multidisciplinárním okruhům. Finští vzdělávací experti argumentují tím, že takto zlepší připravenost žáků na reálný život.

Kdo by mohl odsuzovat muže bez domova za to, že v nouzi ukradl v obchodu trochu jídla? Italský nejvyšší soud tedy určitě ne. Před pěti lety původem ukrajinský muž přespával na ulicích Janova, když byl přistižen, jak krade sýr a uzeniny v ceně menší než pět euro. Dostal tehdy pokutu 100 eur a byl odsouzen k šesti měsícům ve vězení. Proti rozsudku se odvolal a nejvyšší italský soud v pondělí rozhodl v jeho prospěch.

„Podmínky a okolnosti, za jakých zboží získal, ukazují, že si vzal pouze malé množství jídla, jež nutně potřeboval pro svou výživu,“ píše se v soudním odůvodnění. „Lidé by neměli být trestáni za to, když jsou nouzí donuceni, aby si krádeží ke malého množství potravin zajistili zcela základní stravu.“

Italský deník La Stampa rozsudek uvítal komentářem, v němž vyzdvihuje to, že v civilizované zemi by mělo být nemyslitelné nechat obyvatele umírat hladem. Corriere Della Sera zase poznamenává, že podle statistik počet lidí žijících v Itálii pod hranicí chudoby každý den vzroste o 615 a právo by mělo tuto skutečnost zohlednit.

Dokážete zvednout auto? Ale ano, dokážete. Dokázala to i devatenáctiletá Charlotte Heffelmire z americké Virginie. Váží necelých šedesát kilogramům, ale letos zkraje roku nadzvednula rodinný vůz vážící přes 1300 kilogramů. A New York Magazine teď vysvětluje proč.

Autor: Twitter
Autor: Twitter

Jak asi tušíte, nešlo o standardní víkendovou zábavu ani o soutěž ve vzpírání. Garáž hořela a pod pick-upem ležel zaklíněný Charlottin otec a nemohl ven. Šlo o život. Vědci už dlouho vědí, že ve stavu ohrožení a krajních situací dokáže lidské tělo věci, které působí málem nadpřirozeně – známé jsou případy lidí prchajících z místa nějaké katastrofy na zlomených nohách. Někdy se tomu říká „hysterická síla“. Výkon Charlotte Heffelmire přesto zaráží. Světové vzpěračské rekordy v disciplínách připomínajících zvedání auta jsou ani ne poloviční než váha „činky“, kterou dívka zvedla. Kdyby držitelé zlatých olympijských medailí zkoušeli to co ona, nejspíš si utrhnou nějaký sval.

Silně stresová situace naše tělo vybavuje pro mimořádné výkony. Uvolňuje se velké množství hormonů, které zvýší krevní oběh, silně překrví svaly, takže lépe pracují a také sníží citlivost na bolest, čímž ztrácíme přirozené zábrany. Skutečné tajemství heroického činu dospívající ženy pak skrývají veličiny maximální a absolutní síla. Ta první udává silový výkon, jehož jsme s vypětím veškeré vůle schopni. Ta druhá výkon, který by mělo čistě z hlediska fyziky naše tělo zvládnout. U trénovaných jedinců bývá maximální síla zhruba na 65 % té absolutní. A boj o život tuhle hranici uvolní, odblokuje rezervy a umožní nám přiblížit se horní hranici možného.

Jenže pokud pozorně počítáte - pořád to nějak nevychází, že? Druhý důvod zázraku v garáži spatřuje magazín v samotném autě. Rozložením váhy v rámci vozu, umístěním motoru k jedné straně a vyhodnocením dalších fyzikálních parametrů dochází k tomu, že Charlotte nezvedala celou váhu auta, jak je zapsána v technickém průkazu, nýbrž jen její část zhruba v řádech stovek kilogramů. I tak ale dodejme – klobouk dolů.

Video: Přímý přenos z Mariánského příkopu

https://www.youtube.com/watch?v=6aXR-SL5L2o

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].