středa 11. 7. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

V pátek to bude přesně rok, co v Číně zemřel literární kritik, esejista a bojovník za svobodu Liou Siao-po. Nositele Nobelovy ceny míru komunisté uvěznili za spoluautorství Charty 08, dokumentu žádajícího mimo jiné svobodu slova a konec cenzury - a právě během jedenáctiletého trestu, který si odpykával půl tisíce kilometrů od domova, Liou loni v červenci podlehl rakovině jater.

Následujících dvanáct měsíců poutal pozornost světové veřejnosti osud Liou Sia, sedmapadesátileté básnířky a výtvarnice, kterou si Liou vzal v polovině devadesátých let jako svoji druhou ženu. Právě láska k manželce představovala v případě disidenta, který jinak proslul nekompromisností postojů a bezmála lhostejností k vlastnímu osudu, slabé místo – a komunisté to „vytěžili“ na maximum.

Reklama
Reklama

Od roku 2010, kdy Liou obdržel Nobelovu cenu, ji drželi v domácím vězení s jednou povolenou návštěvou manžela měsíčně a občasným telefonátem od rodiny a přátel, který ovšem probíhal za dohledu policie. Když ji před šesti lety tajně navštívili reportéři agentury AP, zastihli ženu těžce oslabenou a hluboce deprimovanou životem v téměř naprosté izolaci. „Ani Kafka by nepřišel s ničím tak absurdním a neuvěřitelným,“ řekla tehdy novinářům se slzami v očích.

Čtěte také: Muž, který se neohnul

Po smrti manžela pak Liou Sia zmizela úplně. Ještě se objevila na pohřbu, následující měsíce pak podle některých spekulací dál trávila v domácím vězení nebo byla úřady přesunuta kamsi na venkov. Nebylo nicméně pochyb, že je stále pod přísným dohledem. Letos na jaře pak britská stanice BBC citovala blízkého přítele básnířky, podle kterého mu do telefonu řekla, že je připravena zemřít a „na světě už jí nic nezbylo“.

To se však změnilo tři dny před ročním výročím Liouvy smrti – Sia v úterý nasedla v Pekingu do letadla a odletěla do Berlína. Zatímco podle šéfa čínské diplomacie odjela Sia do Německa pouze na léčení, podle jejího bratra (jak jeho status ze sociálních sítí cituje třeba deník The Financial Times) v Evropě „začne nový život“.  Kdo naopak nový život nezačne, je právě Siin sourozenec, jehož setrváním v Číně vláda podle Amnesty International  podmínila její propuštění.

FT krok vykládají jako vstřícné gesto, jímž si čínská vláda zajišťuje evropské spojence pro obchodní válku se Spojenými státy i vůči dalším krokům, které Trumpova vláda dělá a chystá vůči mezinárodním institucím. Právě v těchto dnech je navíc v Německu na návštěvě čínský premiér, což vede světový tisk ke spekulacím, zda není propuštění básnířky součástí širší diplomatické dohody. Vytrvalý diplomatický tlak Německa ocenil třeba čínský umělec a disident žijící v exilu Aj Wej-wej.

https://www.youtube.com/watch?v=KqD5zu8RcbE

 

 

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Donald Trump je v Evropě - a Evropa tají dech. Dvoudenní zasedání NATO v Bruselu může pořád ještě dopadnout jako obvykle, tedy celkem bez velkých událostí. Ale po zkušenostech z posledního summitu zemí G7, v jehož závěru Trump odmítl podepsat společné prohlášení, si to myslí málokdo.

Týdeník The Economist shrnuje ve svém komentáři tři možné výsledky. Buď všechno skončí harmonickým poplácáváním se po zádech, to ovšem pouze a jen proto, že se Trump rozhodně být opět nevyzpytatelným a všechny překvapit. Nebo se summit promění v drtivou kritiku většiny evropských zemí za to, že nevynakládají dostatečné (hlavně finanční) úsilí na zajištění vlastní obrany. V tuto možnost nejspíš většina zemí doufá a drží si palce, aby Trumpovy urážky nebyly úplně nesnesitelné.

Reklama
Reklama

Třetí varianta je katastrofická. Trump pohrozí odchodem amerických jednotek z Evropy nebo dokonce zpochybní platnosti článku 5, podle nějž je napadení jedné z členských zemí aliance útokem proti všem. V pondělí se pak americký prezident přátelsky obejme se svým ruským protějškem na dvoustranné schůzce v Helsinkách. A NATO se začne otřásat v samotných základech.

Trump vnímá NATO jako jakousi kouli na noze Spojených států, během prezidentské kampaně alianci označil za “zastaralou”. To je pořád ovšem lichotivější verze. Jiná - třeba slovy editorialu v The New York Times – říká, že Trump vidí NATO jako spolek, jehož členové si platí za ochranu. Respektive měli by platit a neplatí. Poslední Trumpův tweet před summitem celý postoj pěkně shrnuje: “Mnoho zemí v NATO, které máme bránit, nejen neplní svůj dnešní závazek 2% (který je nízký), ale dluží za mnoho let příspěvků, které nikdy nerealizovalo. Vynahradí to USA?”

Pokud celou koncepci NATO zjednodušíte na výdaje na zbrojení, má Trump bohužel pravdu. Evropské členy aliance za to ostatně kritizoval už jeho předchůdce Barack Obama a před ním zase George W Bush. Marně. Pěkný grafický přehled nabízejí třeba kolegové z Hospodářských novin. Dvouprocentní závazek vloni vedle USA splnilo jenom pět dalších zemí (Řecko, Estonsko, Británie, Rumunsko a Polsko). Země mají také 20 procent z výdajů na obranu investovat do výzbroje, což vloni splnilo 13 zemí. Obě kritéria plní pouze čtyři státy. Česko neplní ani jeden závazek: na obranu vynakládá 1,07 procenta HDP, do výzbroje z toho investuje 12,9 procenta, a je tak z tohoto úhlu pohledu černým pasažérem par excellence.

Pokud nestačí jenom suchá čísla, pak jako zdroj temného pobavení jistě poslouží nejčastěji používaný příklad Německa – které bude také pravděpodobně nejdůležitějším terčem Trumpova hněvu. Úterní vydání londýnských The Times například zvesela líčí, kterak příslušníci jedné z německých tankových jednotek musí v průběhu výcviku kvůli nedostatku zbraní jako cvičnou náhradu používat košťata.

German Defence Minister von der Leyen speaks with soldiers of German contingent as she visits Camp…
Ministryně obrany Ursula von der Leyen na návštěve německých vojáků na severu Mali, 2016 • Autor: REUTERS

Skandální detail v britském tisku je nutné brát opatrně a s nadhledem, ale čísla nikdo nerozporuje. Z šesti německých ponorek nefunguje ani jedna. Z 244 tanků (Německo jich mívalo 4,5 tisíce) je pojízdných 105. “Dopravní letouny jsou tak nespolehlivé, že vojáci musí často na přepravu domů čekat celé dny,” popisuje deník Financial Times a cituje vojenského přidělence německé armády při tamním parlamentu, podle nějž je “materiální připravenost německé armády katastrofická”.

A čísla podle The Times a Financial Times zakrývají ještě děsivější realitu. “Například náš (německý) železniční dopravce již není schopen nakládat a přepravovat tanky. Ztratili jsme přehled o tom, které mosty tanky udrží,” tvrdí v jednom z článků Karl-Heinz Kamp, šéf německého bezpečnostního think tanku s názvem Federální akademie pro bezpečnostní politiku.

Trump téma evropské nepřipravenosti bezpochyby zneužívá a nehorázně zjednodušuje. Jak upozorňují The New York Times, dlouhodobé výdaje na zbrojení jsou jedna věc, přímé hrazení provozu a současných vojenských operací NATO zase něco úplně jiného. A v této každodenní položce Evropané platí poctivě a přiměřeně - podíl USA činí 22 procent. Atmosféra se navíc mění.

Evropané výdaje navyšují, 16 evropských zemí je na dobré cestě dosáhnout slíbených 2 procent do roku 2024. NATO také nejsou jenom peníze, Evropané aktivně podporují Američany v Afghánistánu, Kanaďané, Britové a Němci nově vedou kontingenty aliance v pobaltských republikách, NATO ztrojnásobilo počet svých jednotek rychlého zásahu. Otvírají se nová velící centra, zvyšují finance pro mise v Afghánistánu a pro rozšíření výcvikové mise v Iráku. Díky Evropě také Rusko čelí tvrdým sankcím za invazi na Ukrajinu.

V tomto bodě se samozřejmě obrázek komplikuje. A především dnes není jasné, zda se Trump s Evropany vůbec shodne na politickém hodnocení světa, třeba právě v pohledu na Rusko. Jeho kritika NATO je oprávněná, ale zároveň je účelová. Bude zajímavé pozorovat, jaký tón zvolí při jednání s Putinem, který k bezpečí Spojených států nepřispívá jediným rublem.

Reklama
Reklama