Podle palestinského ministerstva zdravotnictví zahynulo v pondělí při střetech s izraelskými pořádkovými silami 58 obyvatel Gazy a zhruba 2700 jich bylo zraněno. Od vypuknutí protestů na hranicích Gazy a Izraele tak zemřelo již 103 palestinských Arabů, na straně Izraele oběti hlášeny nejsou. V úterý se očekávají další, pravděpodobně rozsáhlejší nepokoje – je to den 70. výročí národní katastrofy (al Nakba), tedy vyhnání Arabů z palestinských území, jež jsou dnes součástí státu Izrael. Demonstrace se budou konat také na Západním břehu, Palestinci vyhlásili generální stávku.
Vše, co se týká Izraele a Palestiny, je možno vidět protikladnou optikou. The Economist například nabízí rychlou reportáž z místa. Britský reportér tvrdí, že ačkoliv se dopředu plánovaná akce jmenuje Velký pochod návratu, ve skutečnosti se žádné masové pokusy o narušení hranice nekonaly. “Většina lidí postávala opodál na polích a zaprášených pozemcích, kde stánkaři prodávali sendviče a nápoje,” píše týdeník. „Lidé se sem přišli dívat na ostatní lidi - žertoval jeden z přihlížejících. A sám se taky jenom díval.“
Izraelská armáda ve svém prohlášení uvedla, že “demonstranti vrhali na bezpečnostní bariéru a na izraelské vojáky zápalné bomby a výbušná zařízení” - a že reakce vojáků byla “v souladu se standardními operačními postupy”. Stejně tak interpretace události je samozřejmě zásadně odlišná. Palestinští Arabové a jejich stoupenci v podstatě střety popisují jako výsledek vzpoury ponížených a zbídačených milionů lidí, držených dvanáct let uvnitř nevelké přímořské enklávy, jejíž hranice blokuje Izrael a Egypt. Izrael a jeho stoupenci tvrdí, že jsme svědky cynické manipulace ze strany palestinského hnutí Hamás, které rozdmychává nenávist a posílá dezorientované a špatně informované Palestince na jistou smrt.
Některé země včetně Británie a Francie vyzývají Izrael ke zdrženlivosti. Jiné v čele s Tureckem Izrael tvrdě kritizují: Ankara střety nazvala “genocidou”. Spojené státy naopak stojí jednoznačně na straně izraelské vlády: zablokovaly návrh na vyšetřování událostí v OSN a již podruhé během několika dní zastávají výrazně odlišné stanovisko než jejich evropští spojenci.
Pondělní záběry amerických hodnostářů v čele s prezidentovou dcerou Ivankou Trump a jejím manželem Jaredem Kuschnerem při slavnostním otevírání nové ambasády v Jeruzalémě představovaly ostrý vizuální kontrast: ceremoniál probíhal ve stejném okamžiku jako nejtvrdší střety a na televizních obrazovkách byly obě události často prezentovány simultánně.
Gordický uzel izraelsko-palestinského konfliktu nemá nejen jednoznačnou interpretaci, ale ani přehledné řešení. Obě strany konfliktu se neshodnou ani na nejzákladnějších věcech: Izraelci žádají uznání své země jako židovského státu, Palestinci zase uznání skutečnosti, že byli nespravedlivě vyhnáni, z čehož samozřejmě plynou důsledky.
Jistá věc je, že konflikt dnes rozhodně není střetem dvou rovnocenných komunit, izraelská převaha je naprosto drtivá a jednoznačná - stačí se podívat na počty obětí a zraněných, Izrael v posledních dnech nehlásí jedinou. Ani jedna strana nepoužívá slovník smíření nebo klidného soužití. Není náhoda, že současná izraelská vláda premiéra Netanjahua si instinktivně rozumí s konfliktním vnímáním světa vítězů a poražených, jak ho reprezentuje právě Donald Trump - a na opačné straně ostnatého drátu tomu není jinak. V úterý budou pravděpodobně umírat další lidé, konec konfliktu je zcela v nedohlednu. Zdrženlivost na straně silnějšího by jistě byla ušlechtilým postojem.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
