čtvrtek 17. 5. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Posunula se někam blíž odpovědi naléhavá otázka současné doby, jestli nová sociální média proměňují náš reálný svět a vnášejí do něj nějaké předtím neznámé hrozby? Profesoři z univerzity v anglickém Warwicku Karsten Müller a Carlo Schwarz se rozluštění této hádanky věnovali ve své zatím poslední a stále ještě nedokončené výzkumné práci publikované na webu pod názvem „Děláme Ameriku opět nenávistnou? Twitter a zločiny z nenávisti v Trumpově éře“ (Making America Hate Again? Twitter and Hate Crime under Trump). O jejich závěrech reportuje i deník The New York Times.

Angličtí výzkumníci se soustředili na jednoduché zadání: existuje nějaká spojitost mezi tím, kolik je v dané oblasti twitterových účtů a kolik se v ní stane zločinů z nenávisti? Odpověď z nashromážděných dat zní: ano, existuje. Prakticky okamžitě po začátku předvolební kampaně Donalda Trumpa začal ve Spojených státech prudce stoupat počet nenávistí motivovaných útoků na muslimy.  Za nárůst, jak zjistili vědci z Warwicku, přitom mohly zločiny spáchané v oblastech s velkou koncentrací lidí užívajících Twitter.

Reklama
Reklama
Reklama

A co je překvapilo ještě víc: čísla nešla nahoru rovnoměrně, ale zhoupla se nahoru vždycky ve dnech poté, co kandidát Trump „tvítnul“ o vyznavačích islámu na svém účtu něco peprného. Z toho souběhu lze dovodit, že buď Trumpovy tweety samy, nebo debata, která se po nich síti následně rozpoutala, mohly nějakou malou část twitterových uživatelů popíchnout k opravdovému fyzickému útoku na místní muslimy.

Je samozřejmě dost dobrých důvodů dívat se podobné široce rozkročené závěry se zdravou skepsí - koneckonců jde o zatím neukončený výzkum, který dosud neprošel editací a oponenturou. A jak upozorňují New York Times, v tuto chvíli jde o jedinou izolovanou studii, jejíž výsledky se mohou ukázat jako nepřesné, nebo zavádějící.

Nicméně vědci sami už věnovali velkou péči zkoumání, zda jejich objev stoupajících vln útoků nemá souvislost s něčím jiným než s rozšířeností Twitteru. Nemůže to být například tak, že v dané oblasti žije prostě větší počet Trumpových voličů, a tím z logiky věci i více lidí ochotných naslouchat (a reagovat) na jeho tweety? Zdá se, že podobný závěr lze vyloučit.

„Regiony s velkým počtem uživatelů Twitteru vykazují zřetelně menší voličskou přízeň republikánům (a Trumpovi obzvlášť), mají mezi obyvateli menší podíl bílých, menší výskyt dětské a seniorní chudoby a většinou nejde o zemědělské oblasti,“ zjistili Müller se Schwarzem. A i kdyby se nakonec našly nějaké demografické danosti s možným propojením na výsledná data, těžko to podle nich vysvětlí časovou návaznost útoků na zveřejnění konkrétních Trumpových tweetů.

„Velká otázka v pohledu na sociální média je, zda jde prostě o víc řečí šířících se do většího prostoru, anebo kvalitativně nový druh lidské interakce, který mění společnost způsobem, jemuž bychom měli věnovat pozornost, či se dokonce před ním mít na pozoru,“ píší v závěru New York Times. „Výzkumy jako ten z Warwicku naznačují, že pravdou je spíš to druhé - a že už bychom se opravdu měli začít snažit o pochopení mocných sil, které dnes tolik z nás nosí po kapsách.“

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Přídavným jménům a příslovcím se při psaní pokud možno vyhýbejte. Jsou otravně popisná. Čtenář nepotřebuje vědět, že lev zařval strašlivě, protože - ruku na srdce - může lev někdy zařvat jinak? Používejte slovesa, znamenají akci a posouvají děj! A podstatná jména, ta jsou bohužel nevyhnutelná. Podobnou poučku je možné si přečíst v každé druhé příručce pro začínající spisovatele (anebo novináře), která radí, jak psát čtivě.

Mezinárodní tým lingvistů na podobné téma tento týden zveřejnil zajímavou studii, která potvrzuje to, co mnoho lidí živících se psaním intuitivně cítí: používání podstatných jmen nás zpomaluje. Mozek totiž k jejich zformulování potřebuje více času, zjistil tým vědců z univerzit v Curychu a Amsterodamu. A je úplně jedno, jaký jazyk používáme.

Lingvisté Frank Seifart a Balthasar Bickel zkoumali stovky nahrávek spontánní lidské řeči v devíti odlišných jazycích. Byla mezi nimi angličtina a holandština, ale také exotické jazyky z amazonského pralesa, ze Sibiře, africké pouště Kalahari nebo dálného Tibetu. Vědci analyzovali, co se děje při vyslovování podstatných jmen a sloves. Nezkoumali, jak dlouho trvá tato slova vyslovit, zaměřili se na kratičký okamžik, který vyslovení každého slova předchází. A sledovali také slova předcházející slovesům a podstatným jménům, protože mozek se na jejich formulaci připravuje už během řeči.

A došli k překvapivému zjištění - ve všech devíti jazycích je řeč předcházející podstatnému jménu zhruba o 3,5 procenta pomalejší než proud řeči předcházející slovesu. V osmi z devíti jazyků je dokonce pak dvojnásobná šance, že mluvčí zařadí před podstatné jméno i krátkou odmlku nebo výplň typu „eee“ či „mmm“. Podle Seifarta a Bickela za tuhle odmlku může odlišná role podstatných jmen a sloves v jazyce.

Podstatná jména (jak ostatně český název naznačuje) vyžadují více plánování a mnohem častěji přinášejí novou informaci. I kvůli jejich namáhavosti je proto rádi v řeči nahrazujeme zájmeny jako „to“. Slovesa jsou sice gramaticky složitější, ale přinášejí méně nového, mozek tedy nemusí zpomalit, aby se zamyslel, pokračují vědci.

Lingvisté přinášejí ještě jedno překvapivé zjištění. Jediným jazykem z devíti zkoumaných, který nevyžaduje před zařazením podstatného jména výrazné zpomalení, je angličtina. Člověk, který hovoří anglicky, sice před použitím substantiva zpomalí řeč, ale nemusí tak často zařadit pauzu či výplň.

Toto poslední odhalení může vést k tomu, že vědci v mnoha oborech budou muset přehodnotit své výzkumy. Velká část zejména psychologické literatury totiž zkoumá lidské projevy právě v angličtině. Objev lingvistů z Curychu a Amsterodamu nicméně ukazuje, že dělat závěry o lidské řeči na základě projevu v jednom jazyce může být velmi ošidné.

Reklama
Reklama