Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Denní menu, Společnost

Prezident zachránil práci, ale dělníci mají depresi a zůstávají doma

Donald Trump na návštěvě ve firmě Carrier, 2016 • Autor: AFP, Profimedia
Donald Trump na návštěvě ve firmě Carrier, 2016 • Autor: AFP, Profimedia

Otevřel si hospodu u silnice na Písek, ale chodili mu tam lidi, zní jedna z populárních hlášek Divadla Járy Cimrmana. Ve Spojených státech se podařilo něco podobného, jenže v opačném gardu. Tamní vláda zachránila továrnu. Jenže dělníci mají depresi a často raději zůstávají doma.

Reportáž z (v Americe) legendární továrny firmy Carrier ve státě Indianapolis přinesl o víkendu deník The New York Times. Legendární proto, že se výrobce kotlů stal jedním z terčů předvolebního hněvu dnešního prezidenta Donalda Trumpa. Carrier chtěl továrnu zavřít a přestěhovat do Mexika. Trump udělal z majitelů a manažerů příklad globalizované třídy, která likviduje obyčejné pracující Američany. Pohrozil uvalením vysokých obchodních přirážek a vůbec hněvem své administrativy - a jako cukr posloužily daňové úlevy ve výši sedm miliónů dolarů.

A krátce po svém zvolení, ještě než byl uveden do funkce, mohl slavit první úspěch: už 1. prosince 2016 se procházel po výrobních halách s tím, že svým osobním nasazením zachránil minimálně 1000 pracovních míst. Což mu v žádném případě nelze upřít. Továrna skutečně funguje, manažeři plány přehodnotili. Fabrika vlastně patří k vysněným zaměstnavatelům pro lidi bez vyššího vzdělání. Pracuje se v ní hodně a přesčasy jsou povinné, ale zároveň velmi slušně platí.

V reportáži se míhají dělníci s příjmy 55 - 70 tisíc dolarů ročně, což jim zajistí příslušnost ke střední třídě. Ostatní firmy v okolí nabízí méně, často výrazně, přesto to jde v Carrieru s pracovní morálkou od desíti k pěti. Bují absentérství a během července i srpna už musela továrna několikrát kvůli nedostatku lidí na pracovišti uprostřed dne přerušit výrobu. Jsou dny, kdy do práce nedorazí každý pátý zaměstnanec.

https://www.youtube.com/watch?v=7epJ6oNL8os

Důvodem je podle všeho hluboká skepse. Trump osobně zasáhl a zachránil pracovní místa, ale tím pádem vlastně všechno záleží na něm. Firma má stále sklady v Mexiku. Má také dost peněz na to, aby si v Mexiku pořídila novou továrnu s mnohem levnější pracovní silou. Jinými slovy, vítr stále vane stejným směrem, a to nejen pokud jde o konkurenci na mexickém pracovním trhu.

Firma investuje do výroby, ovšem peníze směřují k rozvoji automatizace. A na montážní linku, kam roboti míří na prvním místě, se stejně lidé dvakrát nehrnou, je to únavná a monotónní práce. Slovy jednoho ze zaměstnanců: “Platí vás za to, abyste odvedli práci, ne abyste byli šťastní.“ A jak dodává reportér, “něco je špatně”. Lidé mu vykládají, že už je práce netěší, že jí nevěří. V podstatě se zdá, že někde v hloubi duše chápou, že situace je dlouhodobě stejně neudržitelná; Trump netrump.

Všechno jde zvláštně do háje. Na firemních předvánočních večírcích firma dříve bohatě hostila své zaměstnance. Vloni se ze slavnosti stala posmutnělá formalita: firma dodá pečená kuřata, ale vše ostatní si zaměstnanci donesou z domova a podělí se.

Trump se svými voliči • Autor: Profimedia, Zuma Press - News
Trump se svými voliči • Autor: Profimedia, Zuma Press - News

Jedním (z mnoha) různých vysvětlení úspěchů populistů Trumpova ražení je právě jejich ochota vzepřít se proudu času. Jakoby předchozí generace politiků stále častěji lidem říkala, že věci se vyvíjí neodvratně k hlouběji propojené globalizaci, že se vše mění zcela nezadržitelně a v podstatě s tím nelze nic dělat. Novotám - od technologií přes změněné mravy až po barevnější tváře sousedů - je třeba se přizpůsobit, naučit se s nimi žít. Populisté jakoby naopak našli odvahu bouchnout pěstí do stolu a říct: Ne, máme stále osud ve vlastních rukou. A když si svět budeme chtít zařídit po svém, což v praxi znamená postaru, tak to prostě uděláme.

Carrier je přesnou ukázkou toho, že to v individuálních případech jde. Zároveň se ale zdá, že to funguje velmi omezeně. Trump tady dnes je a zítra být nemusí. Nebo zapomene - a třeba už dávno zapomněl. Nebo se v jeho vrtkavé mysli něco hne a on udělá nějaký nový deal, tentokrát pro změnu ve prospěch majitelů firmy.

Zaměstnanci našli zastánce, ale sami tuší, že za ochranným deštníkem vše běží stále stejně - a nikoliv v jejich prospěch. Mají blbou náladu, práce jim přijde otravná, odumírání pokračuje, jenže pomaleji. Reportáž končí monologem chlapíka, který je hrdý na své šikovné ruce mechanika, své děti však povzbuzuje, aby šly na školu a dělaly něco jiného: “Říkáme jim, ať jdou na vysokou nebo na nějakou odbornou školu. Ve výrobě prostě není stabilita. Jednoho dne se továrna stejně odstěhuje jinam.“

Donald Trump na návštěvě ve firmě Carrier, 2016 • Autor: AFP, Profimedia
Donald Trump na návštěvě ve firmě Carrier, 2016 • Autor: AFP, Profimedia

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].