“Za Clintona byla zahraniční politika geniální, ale někdy až příliš taktická. Bush to myslel dobře, ale byl arogantní a jednal unáhleně. Obamova politika byla intelektuálně koherentní, ale občas nedostatečně pružná. I zahraniční politika Donalda Trumpa se začíná podobat jemu samému. I když byly raketové útoky proti Sýrii výsledkem správného úsudku, je pozoruhodné, že k tak zásadnímu obratu mohlo dojít v řádu hodin a na základě televizní reportáže,“ píše ve svém nejnovějším vydání týdeník The Economist.
Jinými slovy, Trump sklízí pochvalu za rozhodnou reakci na chemický útok Bašára Asada proti syrskému civilnímu obyvatelstvu. The Economist připomíná, že dokonce i Hillary Clinton prohlásila, že by jednala podobně - a Fareed Zakaria, který (i na stránkách Respektu) nenechal až dosud na Trumpovi nit suchou, teď prohlašuje, že “Trump se konečně stal prezidentem”. Na druhé straně impulzivní povaha Trumpova chování působí otrkaným novinářům z britského magazínu mrazení v zádech. Trump zůstává přes zásadní a vítané změny v týmu (především odchod Stephena Bannona a Michaela Flynna z Rady pro národní bezpečnost) nevypočitatelným a obtížně čitelným prezidentem.
Co vlastně Trump chce, a zda má vůbec nějaký srozumitelný dlouhodobý záměr, prostě zůstává záhadou. Autor menu to v jiné souvislosti viděl minulý týden v Kolumbii, když tamní špičkoví novináři během rozhovorů konstatovali, že nemají nejmenší tušení, jaký postoj teď americká administrativa zaujímá k tamnímu mírovému procesu, a byli vděční, že se v oblasti srozumitelně angažuje aspoň Evropská unie.
Jedna věc se ale zdá jistá: netrvalo to dlouho a Donald Trump opustil sebestřednou pozici shrnutou do hesla “America First” (Amerika především). Místo stahování se ze světové scény teď americké lodi míří k pobřeží Severní Koreje a na Sýrii dopadly zmíněné rakety. K tomu ministr zahraničí Rex Tillerson (který byl právě Moskvě) podotknul, že se (Spojené státy) “znovu zavazují k tomu, že poženou k odpovědnosti každého, kdo by spáchal zločiny proti nevinným lidem kdekoliv na světě”.
Magazín World Affairs změnu připisuje prostě tomu, že Trump je poprvé v životě odpovědný za něco jiného než za svůj vlastní byznys. “Trump tvrdí, že na Sýrii změnil názor, když viděl děsivé záběry dětí zavražděných chemickými zbraněmi. Úplně mu to nevěřím, i když netvrdím, že lže,” píše komentátor Michael J. Totten s tím, že podobné záběry vídáme v televizi už dlouho a že nejnovější Asadův útok určitě není nejhorší. “Televizní záběry se nemění, změnila se Trumpova odpovědnost. Před listopadovými volbami se ho v nejmenším netýkalo nic z toho, co se děje v zahraničí. Teď se ho to už týká. Je to odpovědnost, jakou nese jenom málo světových státníků.”
S Trumpem se opravdu něco děje, svůj projev ukončil slovy “Bůh žehnej Americe a celému světu” - což je od původního izolacionistického poselství celé kampaně na hony vzdálené. Americká ultrapravice už také protestuje a po Twitteru šíří konspirační zvěsti o tom, že Trump naletěl syrským povstalcům, kteří všechno nafingovali. Totéž se snaží tvrdit Moskva. Nakonec to bude Trump, kdo bude muset vyvracet fake news.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
