V pátek to na světových serverech vypadalo na brzký začátek jaderné konfrontace. O víkendu západní média žasla nad nečekaně velkým množstvím nových raket (nebo alespoň jejich maket), jež režim předvedl během vojenské přehlídky. Napětí pak rychle přešlo v mírné pobavení, když naparující se diktátor zavelel ke zkoušce další rakety a nechal ji odpálit směrem k blížící se americké flotile, střela však explodovala již několik vteřin po startu.
“Během uplynulého víkendu byly dobře vidět všechny části krize obklopující severokorejský nukleární program - vytrvalé tažení Kim Čong-una za jaderným arzenálem, propaganda a lži, do nichž je jeho postup ponořen, náznaky tajné války ze strany Spojených států, jež se snaží jeho postup zbrzdit, aby nebyly vtaženy do přímé konfrontace,” píší The New York Times.
List celou záležitost s trochou nadsázky přirovnává ke zpomalené kubánské krizi. Trump se v každém případě učí za pochodu, nedávno dokonce přiznal, že si vyslechl telefonickou přednášku od čínského prezidenta Si Ťin-pchinga o možnostech Číny ovlivnit jednání kimovského impéria a byl nemile překvapen tím, že Čína není všemocná, jak se původně domníval.
Trump dříve tvrdil, že Peking jako hlavní sponzor severokorejské diktatury může tamní jaderný program kdykoliv zastavit, ale teď změnil názor. “Po deseti minutách telefonátu jsem si uvědomil, že to není tak snadné. Není to tak, jak si představujete,” prohlásil americký prezident. Trump se takhle veřejně nepoučil poprvé - před pár týdny roztomile poznamenal, že “nikdo nemohl tušit, jak je reforma zdravotnictví složitá”.
V každém případě Trump zatím v neošemetnější zahraničněpolitické krizi svého prezidentování postupuje překvapivě rozumně a konzistentně. Vše nasvědčuje tomu, že se snaží konfrontaci vyhnout - i výbuch severokorejské rakety je dost možná pokračováním záškodnického programu softwarové sabotáže, který zahájil Trumpův předchůdce Obama. Do té doby velmi úspěšný raketový program Pchjongjangu pak začal vykazovat nebývalou poruchovost, množství karambolů při startu v tuto chvíli přesahuje 80 procent.
Zároveň mnohé naznačuje, že USA a Čína přes všechno to původní verbální harašení ze strany nového amerického prezidenta našly v zákulisí společnou řeč. “Proč bych prohlašoval Čínu za měnového manipulátora, když s námi spolupracují na severokorejském programu?” pohřbil Trump na Twitteru jeden ze svých mnohokrát opakovaných předvolebních slibů. Skutečnost, že Kim během víkendových oslav narozenin zakladatele revoluce (svého dědečka) slavnostně/cvičně neodpálil další jadernou nálož, The New York Times připisují právě vystupňovanému tlaku Pekingu.
Jak se ale bude krize dál vyvíjet, je opravdu obtížné odhadnout. Kimův režim považuje jaderné zbraně za zásadní nástroj vlastního přežití. Jako neblahý příklad často cituje libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, který se na nátlak Západu zbraní hromadného ničení vzdal, mimo jiné s příslibem rozšířené spolupráce. Jak to dopadlo, víme - a ví to i vládce Pchjongjangu.
Přečtěte si více k tématu
Čtěte také: Zkouška Kimem
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
