Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Denní menu, Politika

Trump by měl ubrat v požadavcích vůči KLDR, nebo odejde s prázdnou

Kim Čong-un • Autor: REUTERS
Kim Čong-un • Autor: REUTERS

Zda se nakonec uskuteční summit mezi USA a KLDR, stále není jisté. Americký diplomat a bývalý prezident Rady pro mezinárodní vztahy Richard N. Haass ve svém komentáři pro Foreign Affairs každopádně doporučuje Trumpově administrativě, aby vůči Severní Koreji změnila strategii. Měla by upustit od touhy po rychlém a zásadním řešení a místo toho na stůl položit skromnější návrh, který sice jadernou hrozbu ze strany KLDR nevyřeší hned, ale postupně – a ve výsledku možná účinněji.

Haass radí, aby si američtí zákonodárci zodpověděli několik otázek. Zaprvé, o kolika věcech chceme mluvit? Jednání by se mohla zaobírat jen jaderným arzenálem KLDR. Předmětem jednání by však mohla být i jiná témata – ústupky ohledně balistických střel dlouhého doletu, konvenční ozbrojené síly, nebo dokonce lidská práva. Druhá otázka zní: kolik bude žádáno a co za to může být nabídnuto? Vidina vysokého zisku při kladení vysokých nároků je lákavá, existuje však odůvodněné riziko, že pokud budou Spojené státy žádat příliš mnoho, nedocílí ničeho.

Další otázkou je tempo a struktura vyjednávání. Je nutné, aby se obě strany domluvily, co, kdy a jak, od protějšku očekávají. Podle Haasse je zásadní rozdíl mezi ambiciózní domluvou se širokým záběrem a mezi limitovanou dohodou, jejíž klíčové body se řeší později při oddělených jednáních. Poslední otázka se PAK týká zpečetění dohody. Bude zakotvena ve smlouvě nebo méně formálně? Smlouvy mají vyšší trvanlivost a sílu, zároveň je obtížné pro ně získat souhlas od zákonodárců, především v demokratických státech. Podle Haasse je pravděpodobné, že KLDR bude požadovat dohodu ve smluvní podobě, kterou je těžší rozvázat.

Kim Čong-un a Mun Če-in • Autor: REUTERS
Kim Čong-un a Mun Če-in • Autor: REUTERS

Stěžejním bodem všech jednání mezi Spojenými státy a KLDR je denuklearizace severokorejského státu. Haass nicméně tvrdí, že denuklearizace by v případném paktu mohla být definována spíše „nejednoznačně“ a dalo by se jí dosáhnout při navazujících jednáních – jestli vůbec. Mezitím by se však obě strany mohly dohodnout na jiných opatřeních; malých, ale výhodných.

Druhou možností je, že denuklearizace bude v dohodě stanovena výslovným a urgentním požadavkem na úplné zničení jaderného arzenálu. Tuhle variantu zatím volí Trumpova administrativa – a ambiciózní přístup také naznačuje, proč Trump summit v Singapuru odložil. Pokud by se konal za těchto podmínek, podle Haasse by skončil katastrofálním fiaskem. Severní Korea – poučena z Ukrajiny, Iráku i Libye a vědoma si toho, že odevzdáním jaderných zbraní by se mohla vystavit intervenci – by podle Haasse dohodu obsahující rychlou a úplnou denuklearizaci odmítla. Spojené státy by pak prohlásily, že ze svých nároků nemohly slevit - a mnozí by začali volat po vojenském zásahu.

Podle Haasse je nerealistické myslet si, že sankce nebo výhrůžky donutí Severní Koreu změnit přístup k jaderným zbraním. Severní Korea je uzavřenou zemí, která si udržela politickou stabilitu, vyvinula jaderné zbraně a zachovala vysoko početnou armádu navzdory ekonomickému nedostatku. Navíc se nadále opírá o jistý stupeň podpory z Ruska a Číny. Je tedy nepravděpodobné, že bude souhlasit s velkými požadavky. Čekat můžeme maximálně podepsání skromnější dohody. Ta by mohla vypadat tak, že by Severní Korea mohla uzavřít a zmrazit vývoj jaderných hlavic a testování balistických střech a slíbit, že jadernou technologii nepředá dál. Spojené státy by na oplátku mohly zrušit část sankcí a dát Severní Koreji diplomatické uznání.

Pokud se odložené setkání uskuteční, ať už 12. června v Singapuru nebo jindy, prvním cílem by tedy měla být shoda na charakteru jednání. V ideálním scénáři by se pak dialog zaobíral skromnějšími požadavky obou stran a postupně cílil na nejvyšší mety. Haass zároveň navrhuje, aby americká administrativa vytvořila dva pracovní týmy. Jeden by vyjednával onu grandiózní smlouvu, druhý by se zaměřil na menší cíle. Místo přístupu všechno-nebo-nic by tak Spojené státy k Severní Koreji přistupovaly dvěma způsoby najednou:  více-za-více a zároveň méně-za-méně.

Summit sám by tak mohl být odložen až do doby, než se zástupci obou zemí dohodnou na počátečních podmínkách a stanoví agendu navazujících setkání. V každém případě by výsledek byl uspokojivější než blamáž, která hrozila (či hrozí) v Singapuru: tedy setkání, před kterým se strany téměř na ničem neshodly, a pak si na něm kladly nereálné požadavky.

Ty základní otázky se totiž pokládají ve Washingtonu: Je Trumpova administrativa ochotna přehodnotit zahraniční politiku vůči KLDR a začít usilovat o strategii, která by situaci spíše stabilizovala, než vyřešila? Ustálení situace není ideálním scénářem, ale politické kroky nemůžou být pouze žádoucí; musí být i realizovatelné.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].