Nový švýcarský zákon nově zakazuje kuchařům, aby vařili zaživa humry - respektive jakékoliv živé korýše. Stejně tak je zakázané je převážet v ledové tříští - podchlazení je pro humry častou předehrou před smrtí v hrnci – a před vařením musí být omráčeni. Posledního zaživa uvařeného humra si švýcarští labužníci (či spíše konzumenti, kteří mučené zvíře považují za lahůdku) mohou dát v poslední únorový den.
Humří opatření je jednou ze součástí zevrubnější změny zákona o ochraně zvířat. Zakázány jsou ve Švýcarsku nově množírny psů a “protištěkací” obojky, které psy trestají elektrickým výbojem. Co se týče laboratorních zvířat, každá laboratoř s pokusnými živými tvory musí nově mít proškoleného pracovníka, který bude dohlížet, aby zvířata netrpěla víc, než je nezbytné. Švýcarsko je nenápadným pionýrem v ochraně zvířat. Od roku 2008 musí každý, kdo si chce pořídit psa, projít speciálním kurzem, a mimo jiné je od té doby ilegální chovat jen jedno morče - cítí se pak totiž osamělá. Všechno jsou to chvályhodná opatření, za nimiž je navíc zajímavá úvaha.
Co se týče zmíněných humrů, vědecká debata o tom, zda korýši cítí bolest, ještě není uzavřená. Možná skutečně ne. Ale argument švýcarských zákonodárců je jiný: čím více se prohlubují naše znalosti o vědomí zvířat, tím víc víme, jak málo toho víme. Fakt, že nervová soustava jiných tvorů se výrazně liší od té naší (třeba u chobotnic), ještě automaticky neznamená, že je méně funkční, a nedokáže zpracovat tak složité stavy jako úzkost a bolest; že nemá vědomí. Možná to znamená jen to, že vědomí jiných tvorů je natolik odlišné od našeho, že mu nedokážeme porozumět, a proto je mylné a pyšné vyvozovat unáhlené závěry - třeba že humři necítí bolest.
Známo je pouze to, že humři sami o své vůli nevyhledávají hrnce, v nichž by se mohli uvařit zaživa, i když mají tu možnost.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
