Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Denní menu

Švédsko a Dánsko zvažují vstup do bankovní unie EU

Autor: Matěj Stránský
Autor: Matěj Stránský

Čeští odpůrci eura a hlubší evropské spolupráce mají nové téma, o kterém mohou přemýšlet.  Švédský ministr financí Per Bolund vyhlásil záměr provést hloubkovou analýzu toho, jaký dopad by měl vstup země do evropské bankovní unie. Pokud prověrka dopadne dobře, Švédsko se mohlo připojit, prohlásil Bolund v rozhovoru pro místní tiskovou agenturu TT.

O co Švédsku jde? Po Brexitu bude největší zemí, která je v Evropské unii, ale – stejně jako Česko – nepoužívá euro a neúčastní se ani bankovní unie, na které se členové eurozóny dohodli před pěti lety v rámci obrany proti dopadům finanční a dluhové krize. Stejně je na tom Dánsko, kde se o bankovní unii v poslední době také mluví a kde vláda nyní slibuje učinit finální rozhodnutí do podzimu 2019.

Téma je v obou zemích aktuální kvůli tlaku ze strany největší skandinávské banky Nordea. Ta má centrálu ve Švédsku, ale kvůli sporům o regulaci začala v poslední době vyhrožovat tím, že se odstěhuje někam jinam. Šéf banky Casper von Koskull minulý týden prohlásil, že banka by možná měla větší perspektivu při těsnějším spojení s Evropou a při přesunu do země, která už v bankovní unii je. „Nordea uvažuje o Dánsko nebo Finsku. Vlády těchto zemí tvrdí, že banka je vítána. Finsko už v bankovní unii je, Dánsko na začátku tohoto měsíce zřídilo komisi k opětovnému přezkoumání účasti; první hodnotící zpráva z roku 2015 členství doporučila,“ přibližuje agentura Bloomberg.

Severské země mají podle Bloombergu na svoje banky přísnější nároky, ale střet švédské vlády s největší bankou má i širší souvislosti. Nordea má v plánu reorganizovat svoji strukturu tak, že ze svých dcer v Dánku, Finsku a Norsku udělá pobočky, tedy méně autonomní jednotky, které budou podřízené přímo centrále. Když už taková reorganizace probíhá, automaticky se nabízí otázka, jestli nová centrála musí nutně zůstat ve Švédsku.

Švédsko o to usiluje, ale na druhou stranu upozorňuje na skutečnost, že pak ponese zodpovědnost jako regulátor i za pobočky v okolních zemích, což může v případě problémů znamenat větší zátěž pro švédské daňové poplatníky. Jedním z řešení bylo navýšit povinné podvody bank do švédského garančního fondu, který má jistit klienty bank v případě další finanční krize, to ale střet s Nordeou ještě vyhrotilo. Proto nyní Bolund mluví o bankovní unii a o tom, že „může mít smysl uvažovat o sdílení rizik s jinými zeměmi“.

To je poučná věta i pro Česko, kde jsou nyní v módě opačné tendence. Bankovní unie stojí na myšlence, že státy eurozóny budou řešit potíže svých bank společně – proto společný fond i jednotný dohled na úrovni Evropské centrální banky, který má u systémově důležitých bank větší slovo než národní regulátoři. Česko má nyní komfortní pozici, kdy místní banky plně podléhají národnímu dohledu, fungují bezproblémově a jako dcery cizích bank neplánují žádnou velkou zahraniční expanzi. Proto odpadá tlak na hlubší integraci, který je nyní vidět ve Švédsku.

Česká národní banka coby národní regulátor se bankovní unii dlouhodobě brání (viz naše nedávné rozhovory s členy bankovní rady ČNB, Jiřím RusnokemMarkem Morou.). Fungující status quo posiluje názor, že sdílet rizika bankovního sektoru se zbytkem Evropy není třeba, protože v tuto chvíli se to Česku nevyplatí. To často funguje i jako odstrašující argument v debatě o přijetí eura. Naposledy jej použil Andrej Babiš, podle něhož je euro „bankrot“ a pro Česko není žádoucí riskovat účast na splácení dluhů řeckého státu nebo problémových bank třeba v Itálii.

Z hlediska momentálních výnosů a nákladů to zní lákavě. Otázka je, jestli nynější stav vydrží navěky – a zda evropská solidarita, kterou nyní většina domácích politických lídrů odmítá, nebude Česku jednou chybět.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].